Proč je tak těžké poznat sám sebe

Informace o světě máme často na dosah během několika okamžiků. To ale neznamená, že rozumíme vlastním motivům nebo víme, co opravdu chceme. Tvrzení „dnešní člověk ví všechno, jen ne sám sebe“ není doslovným popisem každého z nás. Je to paradox, který upozorňuje, jak snadno se soustředíme na dění kolem sebe a jak obtížné může být obrátit pozornost dovnitř.

Být chvíli o samotě může být začátkem sebereflexe. Neznamená to však, že samota vždy pomáhá nebo že přinese okamžité odpovědi.

Proč odkládáme poznávání sebe sama?

Poznat sám sebe neznamená jen získat o sobě další informace. Vyžaduje to ochotu zpochybnit vlastní přesvědčení a podívat se na to, jak skutečně jednáme. Můžeme při tom narazit na strach, který skrýváme, zvyk, který si omlouváme, nebo na rozdíl mezi tím, co říkáme, že chceme, a tím, jak se rozhodujeme.

Proto může být snazší mluvit o světě než se ptát, proč jednáme právě tak, jak jednáme. Neustálé rozptýlení — zpráva, rozhovor nebo další video — nám někdy poskytne únik od ticha. Není to vysvětlení každého trápení ani každého zaujetí. Může ale být užitečné položit si otázku: Věnuji se tomu, protože mi na tom záleží, nebo proto, že nechci zůstat s myšlenkou, která mě zneklidňuje?

Pascal a Sókratés: klid a zkoumání života

Blaise Pascal v díle Myšlenky psal o tom, jak těžké je pro člověka zůstat v klidu ve svém pokoji. Spojoval to s rozptýlením — s tím, co odvádí naši pozornost od přemýšlení o vlastním životě. V českém překladu smyslu jeho slov: „Všechno lidské neštěstí pramení z jediné věci: z neschopnosti zůstat v klidu ve svém pokoji.“ Nejde o vědecké pravidlo, které vysvětluje každou bolest, ale o filozofickou výzvu k zamyšlení nad tichem a neustálou činností. 2

V Platónově Obraně Sókrata najdeme známou myšlenku: „Nezkoumaný život nestojí za to žít.“ Sókratés ji vyslovuje v souvislosti s úvahami o ctnosti a zkoumáním života. Dnes ji lze chápat jako pobídku ptát se po důvodech vlastních rozhodnutí, nikoli jako soud nad hodnotou něčího života. 62

Samota pomáhá, když je volbou — ne odříznutím

Být chvíli sám neznamená automaticky lépe poznat sám sebe. Čas o samotě může nabídnout klid a prostor k přemýšlení, ale může být také tíživý nebo zesílit pocit osamělosti. Dostupný výzkum ukazuje, že lidé prožívají samotu různě a neexistuje jedna ideální míra času o samotě, která by vyhovovala všem. Důležitá je rovnováha mezi osobním prostorem a kontaktem s druhými. 87

Zkuste krátkou chvíli, kterou si zvolíte záměrně, místo toho, abyste se bez jasného konce stáhli od lidí. Na chvíli odložte to, co vás vyrušuje, a napište si upřímné odpovědi na několik konkrétních otázek:

• Co ve mně dnes vyvolalo hněv nebo strach?
• Co jsem se snažil/a chránit nebo dokázat?
• Chci tento cíl sám o sobě, nebo kvůli uznání, které mi podle očekávání přinese?
• Co je jedna věc, kterou mohu zítra udělat jinak?

Nepovažujte své odpovědi za konečnou pravdu. Všímejte si vlastních činů a požádejte o pohled někoho, komu důvěřujete a kdo k vám dokáže být upřímný. Když se díváme jen sami na sebe, nemusíme si všimnout všeho.

Sebereflexe a noční modlitba v islámské tradici

Verš ze súry al-Hašr vybízí věřící, aby zvážili, co si připravili na zítřek: „Ať každá duše pohlédne, co si připravila na zítřek.“ V komentáři as-Saʿdího je tento verš chápán jako základ sebereflexe a přezkoumávání vlastních činů, po němž má následovat náprava nedostatků. Smyslem tedy není zabývat se sebou pro sebe sama, ale hodnotit své jednání a odpovědnost za to, co lze napravit. 9397

Noční modlitba, arabsky kijám al-lajl, není jen klidnou chvílí k přemýšlení, ale především náboženskou bohoslužbou. V Koránu stojí: „Vždyť noční modlitba působí hlouběji a její recitace je zřetelnější.“ Komentář as-Saʿdího uvádí, že modlitba v noci může napomáhat souladu srdce a jazyka; ruší ji méně rozptýlení a člověk lépe rozumí tomu, co recituje. 58

V nočním tichu může člověk v upřímnosti zhodnotit svůj den a prosit o vedení. Neměl by však očekávat, že mu jediná noc odhalí všechna tajemství jeho nitra. Začněte podle svých možností a nechte rozjímání, aby mělo konkrétní dopad na den: napravte křivdu, omluvte se nebo pracujte na změně určitého návyku.

Poznávání sebe sama není náhlý objev a nevyžaduje, abychom se odřízli od druhých. Je to průběžná reflexe, která se proměňuje se zkušenostmi. Potřebuje upřímnost, hodnotový rámec i ochotu naslouchat.

Možná právě teď nepotřebujete další informaci o světě. Možná potřebujete chvíli klidu a otázku: Co vlastně dělám — a proč?