Jednání velvyslanců členských států EU ztroskotala před půlnocí 22. září na požadavku jednomyslnosti. Lotyšsko nechtělo schválit kompromis, který by výměnou za mimořádně dlouhé, tříleté prodloužení sankcí pro téměř 3 000 dalších osob a subjektů vyřadil ze seznamu dva známé podnikatele: Ališera Usmanova a Michaila Fridmana. Podle lotyšského pohledu by takový obchod znamenal oslabení tlaku na Rusko.
14
18
Jaký kompromis byl na stole
Návrh spojoval dvě rozhodnutí do jediného balíčku:
- Ališer Usmanov a Michail Fridman měli být vyškrtnuti ze sankčního seznamu, takže by se na ně přestalo vztahovat zmrazení majetku a zákaz cestování do EU.
- Ostatní individuální sankce měly být prodlouženy na 36 měsíců, nikoli jen na obvyklé kratší období. Další rozsáhlé vyjednávání o obnově seznamu by se tím posunulo až do roku 2029.
3
14
Diplomaté dospěli k předběžné shodě, konečné potvrzení však vyžadovalo souhlas každého členského státu. Lotyšsko svůj souhlas neposkytlo, a balíček proto nemohl být dokončen.
18
24
Proč vyškrtnutí podporovaly Francie, Slovensko a Lucembursko
Jednotlivé země prosazovaly změny z odlišných, alespoň podle dostupných zpráv uváděných důvodů.
Slovensko patřilo k hlavním aktérům předchozí patové situace a dlouhodobě tlačilo na vyřazení Usmanova. Podle informací médií požadovalo v rámci výsledného kompromisu také vyškrtnutí Fridmana.
3
13
Francie usilovala o odstranění Usmanova ze seznamu v souvislosti se zprávami, že by to mohlo pomoci zajistit propuštění francouzských občanů zadržovaných v Ázerbájdžánu. Tuto vazbu uvádělo více médií; jde však o popisovanou diplomatickou souvislost, nikoli o nezávisle potvrzenou podmínku stanovenou Ázerbájdžánem.
2
12
14
Lucembursko uvedlo, že pokud bude vyškrtnut Usmanov, měl by být vyškrtnut i Fridman. Média spojovala jeho postoj s Fridmanovým arbitrážním nárokem vůči Lucembursku ve výši přibližně 16 miliard dolarů kvůli zmrazenému majetku. Dostupné informace ale nedokládají, že šlo o definitivní motiv Lucemburska.
1
3
Proč byl lotyšský nesouhlas rozhodující
Lotyšsko se stalo poslední překážkou právě proto, že individuální sankce EU vyžadují souhlas všech 27 členských států. Riga považovala obchod „dvě vyškrtnutí za delší obnovu“ za rozmělnění sankční politiky Unie.
Lotyšská ministryně zahraničí Baiba Bražeová podle zpráv z jednání uvedla, že sankce je třeba „posilovat, nikoli oslabovat“.
14
Případ ukázal slabinu systému založeného na jednomyslnosti: i široce podporovaný balíček může zablokovat jediná vláda, pokud odmítne některou jeho část.
Co hrozilo po vypršení lhůty
V sázce byl režim individuálních sankcí — tedy zmrazení majetku a zákazy cestování pro téměř 3 000 osob a subjektů napojených na Rusko. Už předchozí neschopnost dosáhnout dohody přiměla EU k sedmidennímu technickému prodloužení, z 15. na 22. září.
14
16
Pokud by EU nezvládla s jednomyslným souhlasem dokončit potřebné právní kroky, hrozilo, že tyto individuální zápisy pozbudou platnosti. Spor o dvě jména tak ohrožoval právní kontinuitu celého širšího režimu sankčních označení.
14
18
Neznamenalo by to ovšem zánik všech opatření EU proti Rusku. Oddělené sektorové hospodářské sankce nebyly součástí tohoto prodloužení a zůstaly by nedotčeny.
14
Reakce před obnovením jednání
Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová vyzvala členské země, aby sankce zachovaly, a uvedla, že se pracuje na rychlém uzavření jednání. Zdůraznila potřebu stability sankčního režimu.
20
30
Ukrajinský premiér Serhij Koreckyj apeloval na EU, aby sankce nezmírňovala. Podle něj Evropa nemůže zacházet s lidmi, kteří umožňují ruskou válku, jako s přáteli, zatímco Ukrajina čelí útokům.
39
Litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys se rovněž veřejně vyslovil pro větší tlak na Rusko a na ty, kdo podporují agresi Kremlu. Jeho citované výroky však zazněly v souvislosti s dalšími opatřeními vůči Rusku, nikoli jako doložené vyjádření přímo k dohodě o Usmanovovi a Fridmanovi.
41
Plánované ranní úterní jednání proto nemělo vyřešit jen spor o dvě vyškrtnutí, ale i zásadnější problém: jak udržet v platnosti rozsáhlý sankční seznam, když každé jeho prodloužení závisí na jednomyslném politickém souhlasu.