AI měla lidem usnadnit život. Proč v ní teď vidí spíš hrozbu?

Umělá inteligence se do každodenního života Američanů rozšířila nebývalou rychlostí. Veřejné nadšení ale stejným tempem neroste. Podle nejnovějších dat výzkumného centra Pew je 52 % Američanů z rostoucího využívání AI v běžném životě více znepokojeno než nadšeno. V roce 2021 to bylo 37 %. Pouze 9 % respondentů dnes cítí opačný poměr – tedy více nadšení než obav. 7

Za tímto posunem se skrývá poměrně jednoduchý důvod: řada lidí nevnímá AI jako společné zlepšení života, ale jako rychlý a neprůhledný přesun moci. Zaměstnavatelé, platformy a technologické firmy získávají nové možnosti, zatímco jednotlivci mají nést nejistotu spojenou s prací, vzděláváním, soukromím, kreativitou a vlastní kontrolou nad tím, co používají.

Přínosy jsou abstraktní, rizika osobní

AI může pomáhat s psaním, vyhledáváním, programováním nebo zákaznickou podporou. Tyto výhody však nejsou pro všechny stejně viditelné ani hodnotné. Funkce, která firmě ušetří peníze, může zaměstnanci připadat jako ohrožení jeho pozice. Automatizovaná služba, která je efektivní pro podnik, může zákazníkovi připadat jako frustrující překážka mezi ním a živým pracovníkem.

Vnímání proto není vyvážené. Přínosy se často popisují pomocí dlouhodobých předpovědí o vyšší produktivitě, lepším zdravotnictví nebo vědeckých objevech. Nevýhody se naopak objevují v každodenní zkušenosti: chybná odpověď chatbotu, podvod, synteticky vytvořený obsah, sledování na pracovišti nebo AI funkce přidaná bez souhlasu uživatele.

Práce a vzdělávání mění obavy v konkrétní strach

Lidé nemusí věřit, že zaniknou úplně všechna pracovní místa, aby z AI měli obavy. Mohou se bát menšího počtu příležitostí pro začínající pracovníky, slabší vyjednávací pozice, intenzivnějšího dohledu na pracovišti nebo toho, že se jejich role zredukuje na kontrolu automatizovaných systémů.

Nejnovější průzkum Pew ukazuje, jak rozšířená tato obava je: 71 % Američanů očekává, že AI během příštích 20 let sníží počet pracovních míst ve Spojených státech. 5 Pro mladé dospělé je problém obzvlášť bezprostřední, protože právě vzdělávání a začátek kariéry mohou automatizaci změnit nejvíce.

Generativní AI zároveň komplikuje učení. Může pomáhat studentům i učitelům, ale také umožňuje obejít část úkolu, ztěžuje hodnocení a stírá rozdíl mezi prací s pomocí nástroje a skutečným samostatným porozuměním. Když není jasné, kolik úsilí je skutečně lidské, klesá důvěra v celý systém.

Kreativita a vlastnictví se staly otázkou důvěry

Pro spisovatele, výtvarníky, hudebníky a další tvůrce není spor o trénování AI modelů pouze technickou otázkou. Jde o souhlas, uvedení autorství, odměnu a o to, kdo vydělává na dílech vytvořených lidmi, když jsou použita k budování komerčních systémů.

I užitečný výstup AI proto může působit jako vykořisťování, pokud mají tvůrci pocit, že jejich práce byla převzata bez skutečného souhlasu. Obavy se netýkají jen vlastnictví: Pew zjistil, že Američané častěji očekávají, že AI zhorší než zlepší kreativní myšlení lidí a jejich schopnost vytvářet smysluplné vztahy. 12

To pomáhá vysvětlit rostoucí přitažlivost fyzických nosičů, papírových zápisníků, analogových fotoaparátů, osobních setkání a dalších offline aktivit. Nejde nutně o odmítnutí veškerých technologií. Tyto věci mohou představovat touhu po jasném původu, soukromí, záměrnosti, užitečném zpomalení a jistotě, že oceňovaný výtvor skutečně vytvořil člověk.

Dostupná data nepotvrzují, že by samotný odpor k AI poháněl masový návrat k retro technologiím. Kulturní reakce je však pochopitelná: čím více digitální systémy působí automatizovaně a neprůhledně, tím výraznější se stávají lidsky vytvořené zkušenosti.

Výchozí AI funkce posilují pocit ztráty volby

Uživatelé mohou AI nástroj uvítat, pokud je dobrovolný, srozumitelný a snadno ovladatelný. Reakce se mění ve chvíli, kdy je AI bez ptaní vložena do známého produktu, odvádí zákazníky od lidské podpory nebo vyvolává otázky ohledně využívání osobních údajů.

Tento rozdíl je důležitý i pro vývoj produktů. Používání systému neznamená, že ho lidé přijali. Mohou ho využívat proto, že nemají praktickou alternativu, a přitom si znechutit firmu, která jim ho vnutila. To může ovlivnit udržení zákazníků, důvěru ve značku i ochotu platit.

Nedůvěra míří také na lidi, kteří AI vyvíjejí

Veřejný skepticismus se netýká jen samotných modelů, ale také institucí a jejich představitelů. Průzkum CNBC a Generation Lab mezi 1 088 Američany ve věku 18 až 34 let zjistil, že většina respondentů nedůvěřuje žádnému z devíti významných lídrů AI průmyslu, pokud jde o odpovědné nakládání s touto technologií. Zároveň 45 % očekává, že AI poškodí jejich kariéru, zatímco pouze 10 % věří, že jí pomůže.

Dario Amodei z Anthropic tento stav popsal jako „krizi důvěry“. Podle něj lidé už dlouhodobě nedůvěřují firmám, vládám ani technologickému průmyslu a mají podezření, že nové systémy budou použity proti nim. 17

Proto pravděpodobně nebudou stačit samotné kampaně public relations. Když se základní otázka zní „Kdo to ovládá a kdo z toho těží?“, optimistická komunikace může působit jako vyhýbání se odpovědi, pokud si lidé nemohou výsledek ověřit ve vlastním životě.

Datová centra mění abstraktní debatu v místní problém

Boom kolem AI zviditelňuje také její fyzické nároky. Datová centra spojují umělou inteligenci se spotřebou elektřiny, vody, půdy, investicemi do sítí a veřejnou politikou. Místní komunity se proto mohou oprávněně ptát, zda jsou náklady jisté, zatímco slibovaná pracovní místa, nižší účty nebo jiné přínosy zůstávají nejisté.

Nejde automaticky o odpor k technologiím. Spíše o požadavek na odpovědnost: jasně zveřejnit dopady, spravedlivě přispívat na infrastrukturu, omezit místní škody a nabídnout vymahatelné výhody pro komunitu. Pokud tyto podmínky chybějí, odpor je racionální reakcí na nerovnoměrné rozdělení nákladů a zisků.

Proč je pokles důvěry obchodním problémem

Pro firmy v oblasti AI může nedůvěra omezit používání technologií, udržení zákazníků, ochotu platit, nábor zaměstnanců, regulační podporu i možnost stavět potřebnou infrastrukturu. Technicky působivý model nevytvoří dlouhodobou spotřebitelskou hodnotu, pokud si ho zákazníci spojují s propouštěním, nechtěnými funkcemi, využíváním tvorby bez souhlasu nebo nespolehlivými službami.

Brian Chesky, generální ředitel Airbnb, tvrdí, že Silicon Valley potřebuje více AI produktů, které řeší běžné každodenní problémy obyčejných lidí, místo aby se soustředilo především na podnikové zákazníky nebo působivé ukázky schopností modelů. Je to stejně tak argument o vývoji produktů jako o komunikaci: lidé budou technologii spíše podporovat, když jasně uvidí, co konkrétně zlepšuje v jejich životě.

Podobně náročnou diagnózu nabízí i Amodei. Přiznal, že firmy v oboru zatím nesplnily své největší sliby, a argumentoval, že velkolepé řeči o léčbě rakoviny nenahradí skutečné průlomy. Důvěryhodnost tak vznikne z výsledků, které jsou spolehlivé, viditelné a dostupné širokému okruhu lidí – nikoli z ještě odvážnějších předpovědí.

Co může veřejné mínění zlepšit

Firmy usilující o větší přijetí AI by se měly soustředit na pět praktických závazků:

• Vytvářet produkty pro skutečné potřeby. Nástroje by měly řešit opakující se problémy běžných uživatelů, ne pouze předvádět technické možnosti.
• Dát lidem kontrolu. Jasný souhlas, snadné odmítnutí, transparentní pravidla pro data a dostupná lidská alternativa činí používání skutečně dobrovolným.
• Rozdělit přínosy. Vyšší produktivita by se měla promítnout do lepších služeb, nižších nákladů, vzdělávání a kvalitnější práce, nejen do vyšších marží.
• Respektovat lidský podíl. Tvůrci potřebují funkční systémy pro souhlas, doložení původu, uvedení autorství, odměňování a vymáhání práv.
• Dokázat, že sliby platí. Měřitelná zlepšení ve zdravotnictví, dostupnosti služeb, vzdělávání a životní úrovni udělají pro důvěru více než další marketingová kampaň.

Veřejnost po AI nutně nechce, aby se přestala vyvíjet. Ptá se ale, pro koho je tento pokrok určen, kdo rozhoduje o jeho využití a zda se na přínosech budou podílet i lidé, kteří nesou největší rizika. Dokud firmy na tyto otázky neodpoví podobou produktů a výsledky pozorovatelnými v běžném životě, může rychlejší zavádění AI dál přinášet méně – nikoli více – veřejného nadšení.