Tříčlenný senát devátého obvodu vydal 24stránkové stanovisko, kterým zamítl odvolání společností . Zásadní je, že soud nerozhodl o tom, zda paragraf 230 zákona o slušnosti v komunikaci (Communications Decency Act) nakonec platformy před těmito nároky chrání. Místo toho rozhodl, že odvolání společností bylo procedurálně předčasné — obhajoba podle paragrafu 230 by měla být vznesena až u soudu, nikoli použita jako okamžitý důvod k zastavení žalob ještě před fází dokazování . Soud popsal paragraf 230 jako poskytující obhajobu proti odpovědnosti, kterou je třeba prokázat u soudu, nikoli absolutní imunitu před samotnou možností být žalován .
Společnosti Meta, Google, TikTok a Snap argumentovaly, že paragraf 230 zákona o slušnosti v komunikaci chrání poskytovatele interaktivních počítačových služeb před tím, aby byli považováni za „vydavatele“ obsahu třetích stran. Tvrdily, že žaloby o závislosti se v podstatě týkají toho, jak publikovaly a kurátorovaly obsah . Společnosti usilovaly o okamžité odvolání (interlocutory appeal), aby byly žaloby zcela zamítnuty. Argumentovaly, že tato obvinění spadají přesně pod to, co měl paragraf 230 chránit — tedy rozhodnutí platforem o tom, jaký obsah zobrazovat a jak své služby navrhovat . Samostatně Meta požádala odvolací soud, aby odložil soudní řízení zahájené 29 státními generálními prokurátory, ale soud i tuto žádost zamítl .
Žalobci — včetně rodičů, školních obvodů a státních generálních prokurátorů — argumentovali, že tyto žaloby se netýkají obsahu třetích stran, ale designu samotných platforem: algoritmů, systémů oznámení, funkcí nekonečného posouvání (infinite scroll) a dalších prvků, které byly záměrně navrženy tak, aby byly návykové . Tvrdili, že odvolání společností bylo pouze procesní taktikou a že paragraf 230 je obhajoba, kterou je třeba projednat u soudu, nikoli překážka bránící samotnému podání žaloby . Stanovisko devátého obvodu uvedlo, že Kongres vytvořil paragraf 230, aby chránil platformy před odpovědností za to, co uživatelé zveřejňují — nikoli aby chránil společnosti před nároky, že samotné platformy navrhly tak, aby byly návykové pro děti .
Rozhodnutí otevírá cestu k tomu, aby více než 3 000 konsolidovaných žalob (včetně těch z multidistrikčního řízení u Severokalifornského okresního soudu) postoupilo do fáze dokazování a k případným soudním procesům . Společnosti stále mohou vznést obhajobu podle paragrafu 230 u soudu, ale prohrály svůj pokus o zamítnutí případů v nejranější fázi. Toto rozhodnutí představuje významný procedurální posun ve výkladu paragrafu 230 soudy a může potenciálně přetvořit právní prostředí pro sociální sítě, které čelí podobným žalobám v budoucnu .
Tříčlenný senát devátého obvodu vydal 24stránkové stanovisko, kterým zamítl odvolání společností . Zásadní je, že soud nerozhodl o tom, zda paragraf 230 zákona o slušnosti v komunikaci (Communications Decency Act) nakonec platformy před těmito nároky chrání. Místo toho rozhodl, že odvolání společností bylo procedurálně předčasné — obhajoba podle paragrafu 230 by měla být vznesena až u soudu, nikoli použita jako okamžitý důvod k zastavení žalob ještě před fází dokazování . Soud popsal paragraf 230 jako poskytující obhajobu proti odpovědnosti, kterou je třeba prokázat u soudu, nikoli absolutní imunitu před samotnou možností být žalován .
Společnosti Meta, Google, TikTok a Snap argumentovaly, že paragraf 230 zákona o slušnosti v komunikaci chrání poskytovatele interaktivních počítačových služeb před tím, aby byli považováni za „vydavatele“ obsahu třetích stran. Tvrdily, že žaloby o závislosti se v podstatě týkají toho, jak publikovaly a kurátorovaly obsah . Společnosti usilovaly o okamžité odvolání (interlocutory appeal), aby byly žaloby zcela zamítnuty. Argumentovaly, že tato obvinění spadají přesně pod to, co měl paragraf 230 chránit — tedy rozhodnutí platforem o tom, jaký obsah zobrazovat a jak své služby navrhovat . Samostatně Meta požádala odvolací soud, aby odložil soudní řízení zahájené 29 státními generálními prokurátory, ale soud i tuto žádost zamítl .
Žalobci — včetně rodičů, školních obvodů a státních generálních prokurátorů — argumentovali, že tyto žaloby se netýkají obsahu třetích stran, ale designu samotných platforem: algoritmů, systémů oznámení, funkcí nekonečného posouvání (infinite scroll) a dalších prvků, které byly záměrně navrženy tak, aby byly návykové . Tvrdili, že odvolání společností bylo pouze procesní taktikou a že paragraf 230 je obhajoba, kterou je třeba projednat u soudu, nikoli překážka bránící samotnému podání žaloby . Stanovisko devátého obvodu uvedlo, že Kongres vytvořil paragraf 230, aby chránil platformy před odpovědností za to, co uživatelé zveřejňují — nikoli aby chránil společnosti před nároky, že samotné platformy navrhly tak, aby byly návykové pro děti .
Rozhodnutí otevírá cestu k tomu, aby více než 3 000 konsolidovaných žalob (včetně těch z multidistrikčního řízení u Severokalifornského okresního soudu) postoupilo do fáze dokazování a k případným soudním procesům . Společnosti stále mohou vznést obhajobu podle paragrafu 230 u soudu, ale prohrály svůj pokus o zamítnutí případů v nejranější fázi. Toto rozhodnutí představuje významný procedurální posun ve výkladu paragrafu 230 soudy a může potenciálně přetvořit právní prostředí pro sociální sítě, které čelí podobným žalobám v budoucnu .