Návrh měl regionální podporu a jeho cílem bylo nahradit jednostrannou kontrolu společným mechanismem správy. Součástí plánu byl také možný systém „dobrovolných poplatků“, které by platící lodě přispívaly na zajištění provozu a námořních služeb .
Íránský náměstek ministra zahraničí Kazem Gharibabadi oznámil protinávrh 28. července v rozhovoru pro íránskou státní televizi . Podle něj by dočasné uspořádání pro znovuotevření průlivu mělo tři hlavní prvky:
V praxi to znamená, že Teherán žádá největší podíl na kontrole průlivu a chce svou zónu rozšířit směrem k ománské straně. Odmítá tak severojižní rozdělení v poměru 50:50, které navrhoval Omán . Gharibabadi uvedl, že ománský plán neřeší bezpečnostní obavy Íránu, dokud nebude dosaženo dlouhodobé stability v regionu .
Íránské odmítnutí zkomplikovalo ománské mediační úsilí. Gharibabadi protinávrh označil za „konečný“ a varoval, že pokud ho Maskat nepřijme, Hormuzský průliv zůstane uzavřený .
Obě strany tak zůstávají daleko od dohody o základní otázce: zda má být průliv spravován společně, nebo zda má mít rozhodující slovo Írán. To zároveň oslabuje pozici Ománu jako neutrálního prostředníka.
Postoj Teheránu prohlubuje širší střet se Spojenými státy. Hormuzský průliv je z velké části uzavřen od 28. února 2026, kdy USA a Izrael zahájily leteckou kampaň proti Íránu . Íránské Revoluční gardy (IRGC) podle dostupných zpráv využívají sílu k udržování faktického uzavření průlivu .
Odmítnutí společné správy naznačuje, že Teherán vnímá kontrolu nad průlivem jako strategický nástroj vyjednávání s Washingtonem, nikoli pouze jako technickou otázku organizace námořní dopravy. Ani po podpisu memoranda o porozumění mezi USA a Íránem dříve v roce 2026 Írán nepřijal uspořádání, které by oslabovalo jeho jednostrannou autoritu .
Hormuzský průliv zůstává fakticky zablokovaný „do odvolání“. IRGC prohlásily, že žádná obchodní ani vojenská loď nesmí průlivem proplout bez souhlasu Teheránu .
Ke konci července 2026 nebyla dohoda na obzoru. Spor tak dál ohrožuje provoz na jedné z klíčových světových energetických tras a udržuje tlak na globální trhy s energiemi.