Írán hrozí sousedům odvetou za podporu Trumpových sankcí

Írán varoval okolní státy, aby se nepřipojovaly k plánované americké kampani ekonomického nátlaku. Mohsen Rezáí, tajemník íránské Nejvyšší rady národní bezpečnosti, prohlásil, že země, které se do kampaně zapojí, bude Teherán považovat za nepřátele. Írán by podle něj mohl zasáhnout jejich zájmy – včetně alternativních tras pro vývoz ropy z Perského zálivu. 27

Co Írán pohrozil

Rezáího výrok mířil především na státy kolem Perského zálivu. Pokud se připojí k tomu, co Teherán označuje za americkou „ekonomickou válku“, Írán podle něj odpoví proti jejich zájmům. Varoval také, že z Perského zálivu a přes Hormuzský průliv nemusí být vyvezen ani jediný barel ropy. Terčem by se mohly stát i jiné trasy vybudované k obejití průlivu. 19

Šlo o hrozbu a odstrašující vzkaz, nikoli o důkaz, že Írán již nařídil všechny možné formy odvety. Cílem bylo odradit vlády v regionu od pomoci Washingtonu při prosazování ekonomických omezení vůči Íránu. 23

Třífázový plán Mohsena Rezáího

Rezáí popsal íránský postup vůči sousedním zemím jako posloupnost tří kroků. Eskalace by podle jeho slov přišla až tehdy, pokud by státy nadále podporovaly americkou kampaň:

1. Vyjednávat: Írán by nejprve usiloval o rozhovory se sousedními zeměmi a o zmírnění napětí.
2. Přesvědčovat: Teherán by se následně snažil tyto státy diplomaticky oddělit od Spojených států. Rezáí hovořil o „příjemném jazyce“ a o poskytnutí času k přehodnocení postoje. 2
3. Donutit nebo odpovědět odvetou: Pokud by se sousední země přesto postavila na stranu Washingtonu, Írán by mohl přistoupit k opatřením proti jejím zájmům. Součástí hrozby byly i možné útoky na alternativní trasy pro přepravu ropy z Perského zálivu. 79

Rezáí uvedl, že Írán nechce konflikt rozšiřovat. Jeho scénář však spojoval nabídku uklidnění situace s jasnou hrozbou další eskalace, pokud se regionální vlády připojí k americkému tlaku. 39

Proč je důležitý Hormuzský průliv

Hormuzský průliv je v centru sporu, protože íránské varování se netýká jen finančních sankcí, ale také vývozu energií a přístupu k námořním trasám. Rezáí trval na tom, že průliv zůstává uzavřený, a varoval, že státy podporující Spojené státy by mohly čelit narušení provozu nejen v Hormuzu, ale také na dalších trasách používaných k přepravě ropy z Perského zálivu. 19

Výhrůžka je významná i proto, že alternativní trasy nedokážou plně nahradit kapacitu průlivu. Analýza citovaná Al-Džazírou uvádí, že tři možné ropovody by dohromady mohly přepravit přibližně 9 milionů barelů denně, zatímco Hormuzským průlivem běžně prochází asi 20 milionů barelů denně. 14

Provoz lodí už podle zpráv citovaných ve zdrojovém materiálu prudce klesl. Během jednoho z posledních sledovaných dnů propluly průlivem pouze čtyři nákladní lodě; mezi nimi nebyl žádný velký tanker na přepravu ropy ani zkapalněného zemního plynu. 19

Teherán se odvolává na státní suverenitu

Íránská diplomatická reakce se soustředila na takzvané sekundární sankce. Jde o opatření, která mají přimět firmy, banky nebo jiné subjekty ve třetích zemích, aby přestaly obchodovat s Íránem – jinak mohou čelit americkým postihům.

Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Baghaí označil tento postup za uplatňování americké „extrateritoriální suverenity“ vůči nezávislým členským státům OSN. Podle něj Washington nemůže legálně nutit zahraniční banky, společnosti ani letiště, aby opustily zákonný obchod s Íránem. Taková politika podle Teheránu ohrožuje princip státní suverenity. 1726

Ministr zahraničí Abbás Araghčí samostatně prohlásil, že strategie sankcí je odsouzena k neúspěchu, a označil ji za další podobu známé kampaně ekonomického tlaku. 1

Těmito výroky Teherán vykresluje spor jako něco víc než bilaterální konflikt o sankce. Americkou snahu přimět další země k přerušení obchodních vztahů s Íránem prezentuje jako zásah do jejich vlastní hospodářské a politické nezávislosti. 38

Širší střet mezi USA a Íránem

Varování zaznělo v době, kdy se jednání mezi Washingtonem a Teheránem zastavila a konfrontace podle poskytnutých zpráv přerostla v širší válku a námořní krizi. Íránský postoj dále vyostřilo uzavření Hormuzského průlivu a následný propad obchodní námořní dopravy. 169

Washington mezitím tlačil na další vlády, aby se rozhodly, zda budou americkou kampaň dodržovat. Americký ministr financí Scott Bessent tento postoj shrnul slovy: „Buď jste s námi, nebo proti nám.“ 1

Írán americkou strategii popisuje jako snahu ekonomicky zemi izolovat, oslabit její vnitřní jednotu a podpořit nepokoje souběžně s vojenským tlakem. Jde o deklarovaný pohled Teheránu na cíle Washingtonu, nikoli o nezávisle potvrzený fakt. 9

Bezprostřední vzkaz sousedním zemím je proto dvojí: Írán nejprve nabízí jednání a diplomatické přesvědčování, zároveň však varuje, že vlády, které se připojí k americké kampani, může překlasifikovat na nepřátele a postihnout jejich zájmy i energetickou infrastrukturu.