Amodei označuje zákaz vývozu pokročilých čipů za „nejúčinnější a nejpřímější způsob“, jak Pekingu zabránit ve vývoji špičkových AI modelů pro vojenské využití a domácí dohled. Právě to označuje za svou hlavní obavu .
Spojené státy by podle něj neměly do Číny prodávat výkonné čipy ani zařízení pro jejich výrobu. Současně by měly tvrději zasahovat proti rozsáhlému pašování a různým obcházením sankcí, která oslabují účinnost současných pravidel . Nejde tedy jen o samotný zákaz prodeje, ale také o jeho praktické vymáhání a kontrolu dodavatelských řetězců.
Druhý bod se týká takzvané destilace. Při ní vývojář využívá výstupy velkého a schopného modelu k vytvoření menšího a levnějšího systému, který si osvojí část jeho znalostí a schopností. Díky tomu může obejít část nároků na výpočetní výkon a hardware.
Amodei chce, aby Washington zasáhl proti čínským vývojářům, kteří ve velkém využívají americké modely, například Claude od Anthropic, k podobnému získávání schopností . Přiznává však, že odhalit takové operace je obtížné: podezřelé účty lze často identifikovat až poté, co už proběhlo značné množství interakcí. Proto podle něj nestačí spoléhat pouze na pravidla a technická opatření jednotlivých firem; zapotřebí je širší politický zásah .
Rozsah problému ilustruje obvinění společnosti Anthropic, podle něhož laboratoř Qwen čínské skupiny Alibaba provozovala dosud největší destilační kampaň namířenou proti modelu Claude. Údajně při ní použila 25 000 falešných účtů a uskutečnila 29 milionů výměn .
Třetí opatření se má týkat otevřených i uzavřených modelů bez ohledu na zemi původu. Pokud by byl model dostatečně schopný, musel by před uvedením na trh projít povinným bezpečnostním testováním. Méně schopné modely vyvíjené startupy nebo akademickými týmy by z tohoto požadavku měly být zcela vyňaty .
Tento návrh má zároveň vyjasnit Amodeiho postoj k modelům s otevřenými vahami. Šéf Anthropic výslovně uvedl, že jeho společnost „nikdy neprosazovala zákaz modelů s otevřenými vahami“ a že takové modely bez nebezpečných schopností považuje za veřejně prospěšné .
Podle Amodeiho mohou čínští vývojáři díky rozsáhlé destilaci zmenšit rozdíl mezi americkou a čínskou AI na „pouhých několik měsíců“ . Jeho úvaha stojí na několika bodech:
Výpočetní výkon má fungovat jako náskoková bariéra. Amodei tvrdí, že bez amerických čipů brání takzvané zákony škálování Číně v trénování modelů, které by byly výrazně schopnější než americké systémy. Exportní omezení podle něj zpomalují čínský postup tím, že tamním firmám odepírají nejmodernější hardware potřebný pro škálování špičkových modelů .
DeepSeek podle něj argument pro kontroly nevyvrací. Ve svém textu „On DeepSeek and Export Controls“ z ledna 2025 Amodei uznal skutečnou technickou vyspělost čínské společnosti DeepSeek. Zároveň ale uvedl, že její úspěch nepotvrzuje neúčinnost exportních omezení. Podle jeho hodnocení se DeepSeek přiblížil výkonu amerických modelů starších o 7 až 10 měsíců, a to za výrazně nižší náklady. Právě to má podle Amodeiho ukazovat, že čínské firmy stále pracují pod hardwarovými omezeními a že exportní kontroly jsou proto „ještě existenčně důležitější“ .
Amodei používá mimořádně ostré přirovnání. Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu v lednu 2026 řekl, že posílat do Číny pokročilé AI čipy je „podobné jako prodávat jaderné zbraně Severní Koreji“ . Tím chtěl zdůraznit, že hardware považuje za zásadní strategickou výhodu Spojených států a jejich demokratických spojenců.
Amodeiho návrh ukazuje, že debata o AI se stále více přesouvá od samotných modelů k infrastruktuře, která je umožňuje trénovat. Zatímco otázka otevřených vah se často soustředí na dostupnost softwaru, Amodei klade důraz především na čipy, výrobní zařízení a kontrolu jejich dalšího využití.
Jeho strategie proto nespočívá v plošném uzavření přístupu k AI modelům. Místo toho kombinuje omezení klíčového hardwaru, zásah proti systematickému kopírování schopností modelů a bezpečnostní pravidla pro nejvýkonnější systémy. Cílem má být zpomalení čínského škálování bez zákazu všech otevřených modelů.