Podpora Benjamina Netanjahua pro Janeze Janšu měla velmi konkrétní důvod: slovinská vláda zabránila tomu, aby proti plánované izraelské výstavbě v oblasti E1 vystoupila Evropská unie jménem všech 27 členských států. Protože podobná unijní prohlášení vyžadují jednomyslný souhlas, slovinské „ne“ znemožnilo společné stanovisko. Kaja Kallasová, vysoká představitelka EU pro zahraniční věci, proto vydala kritické prohlášení pouze vlastním jménem.
2
7
9
Nešlo jen o rozdíl ve formulaci. Prohlášení podepsané všemi členskými státy má větší politickou a diplomatickou váhu než vyjádření unijní představitelky samotné. Janšův zásah tak oslabil jednotnou evropskou reakci, aniž by zcela odstranil kritiku izraelského projektu E1. Právě za tento efekt měl Netanjahu důvod slovinskému premiérovi poděkovat.
2
9
Co Janšu vedlo k blokaci
Slovinské ministerstvo zahraničí uvedlo, že nové společné prohlášení by v danou chvíli nepřineslo žádnou přidanou hodnotu. Zároveň zdůraznilo, že se oficiální postoj země nemění: Slovinsko nadále podporuje dodržování mezinárodního práva a dohodnuté řešení v podobě dvou států.
6
7
10
Janša nabídl ostřejší politické vysvětlení. Tvrdil, že Slovinsko vystoupilo z „začarovaného kruhu“ ztráty důvěryhodnosti způsobené podle něj neustálým a nepřiměřeným odsuzováním Izraele. Odmítl také představu, že by Lublaň měla automaticky přebírat společné evropské postoje, a spor prezentoval jako otázku národní suverenity a práva Slovinska rozhodovat o vlastní zahraniční politice.
8
13
18
Jeho postoj doplnila veřejná podpora izraelských osadníků na Západním břehu. Při setkání s předsedou rady Yesha Jossim Daganem měl podle serveru Ynet prohlásit: „Bůh žehnej obyvatelům Judeje a Samaří.“
1
Střet s prezidentkou Pirc Musarovou
Slovinské veto se rychle změnilo v domácí politický konflikt o samotné směřování země. Prezidentka Nataša Pirc Musarová prohlásila, že mezinárodní právo není věcí politické volby a musí se uplatňovat bez dvojího metru. Vyzvala vládu, aby podpořila unijní stanovisko, protože podle ní rozšiřování izraelských osad na okupovaném Západním břehu porušuje mezinárodní právo, podkopává dvoustátní řešení a ztěžuje dosažení trvalého míru.
1
3
16
17
Pirc Musarová už dříve označila izraelské počínání vůči Palestincům za genocidu a tento popis veřejně hájila i nadále.
20
21
23 Janšova vláda zaujala výrazně odlišný postoj a zpochybňovala prezidentčino rámování konfliktu. Premiér zdůrazňoval, že o politice Slovinska má rozhodovat jeho vláda, nikoli širší ideologický či historický konsenzus.
18
28
Výsledkem byl mimořádně viditelný střet institucí: konzervativní vláda se přiklonila k užším vztahům s Izraelem, zatímco liberální prezidentka dál zdůrazňovala práva Palestinců, mezinárodní právo a soulad s deklarovanou linií EU. Ke kritice vládního veta se podle dostupných zpráv připojily také opoziční strany.
3
15
17
Netanjahuův argument o Turecku a Kypru
Netanjahu využil slovinský spor k širšímu obvinění Evropské unie z pokrytectví. Tvrdil, že EU odsuzuje židovskou osadnickou výstavbu na Západním břehu, ale podle jeho interpretace mlčí k turecké kontrole severního Kypru. Poukázal na to, že Turecko je členem NATO, zatímco Kypr je členskou zemí EU, a ptal se, proč evropský blok v obou případech uplatňuje odlišný metr.
4
5
Tento argument zapadal do izraelské obhajoby historického práva Židů budovat a žít v zemi, kterou považují za svou rodnou vlast. Zároveň propojil slovinskou debatu s již probíhajícím izraelsko-tureckým sporem o Kypr a Sýrii.
4
31
Turecko izraelská obvinění odmítlo. Turečtí představitelé je označili za lži a pomluvy a prezidentské komunikační centrum označilo dřívější Netanjahuovy výroky o Kypru a Sýrii za „nepodložený výlev“, který postrádá historická fakta i politickou vážnost.
33
35
38
Šlo tedy o střet konkurenčních politických výkladů, nikoli o vyřešení samotných sporů. Netanjahu použil Kypr jako argument proti konzistenci evropské kritiky, zatímco Ankara odmítla jeho přirovnání i izraelské hodnocení turecké politiky.
4
33
Obrat po vládě Roberta Goloba
Veto k oblasti E1 nebylo izolovaným krokem. Navázalo na širší změnu slovinské politiky vůči Izraeli. V červnu 2026 Janšova vláda zrušila opatření přijatá za předchozího premiéra Roberta Goloba, včetně zákazu vývozu a tranzitu zbraní a vojenského materiálu do Izraele i většiny dovozu z Izraele. Ministerstvo obrany uvedlo, že zákaz už není nutný, protože obchod se zbraněmi se řídí slovinským právem a pravidly EU.
44
49
Další zprávy popisovaly také zrušení omezení dovozu zboží z osad a odvolání zákazů vstupu pro Netanjahua a některé izraelské ministry.
48
53
56 Za Golobovy středolevé vlády se přitom Slovinsko řadilo k nejkritičtějším hlasům vůči Izraeli uvnitř EU. Zrušení těchto opatření proto znamenalo výrazný obrat v bilaterálních vztazích.
48
53
Formálně tím Slovinsko neopustilo podporu mezinárodního práva ani dvoustátního řešení. V kombinaci s vetem k prohlášení o E1 však šlo o jasný signál, jak rychle může změna vlády proměnit praktickou roli členské země v unijní politice: z nástroje tlaku na Izrael se Slovinsko stalo překážkou silnějšího společného vyjádření proti rozšiřování osad.
6
44
Proč je oblast E1 pro EU tak citlivá
Oblast E1 leží východně od Jeruzaléma a její plánovaná výstavba se týká přibližně 1 200 bytových jednotek. Kritici projektu tvrdí, že by mohl územně rozdělit Západní břeh, dále oslabit základy dvoustátního řešení a zpochybnit možnost vytvoření životaschopného palestinského státu.
9
11
14
Bez slovinského souhlasu nemohla vzniknout deklarace jménem všech 27 států. Kallasová následně vyzvala Izrael, aby od plánů upustil, ale její samostatné prohlášení mělo z hlediska protokolu i politické váhy nižší úroveň než společný postoj celé EU.
6
7
9
Případ tak ukázal zranitelnost evropské zahraniční politiky v otázkách, kde je nutná jednomyslnost. Jediná vláda může zabránit nejviditelnější formě společného poselství, i když ostatní členské státy s jeho obsahem v zásadě souhlasí. Slovinsko tím nezměnilo základní evropské obavy ohledně E1, snížilo však sílu a viditelnost unijní reakce.
2
9
Pro Netanjahua znamenal Janšův krok praktický i politický zisk: oslabil jednotné evropské odsouzení a poskytl příklad vlády členské země, která je ochotna odmítnout podle Janšových slov automatickou či nepřiměřenou kritiku Izraele. Ve Slovinsku ale stejné rozhodnutí prohloubilo spor o to, zda má zahraniční politika dávat přednost národní suverenitě, evropské koordinaci, nebo důslednému uplatňování mezinárodního práva.