Tato čísla nelze chápat jako obecné tvrzení, že Linux 7.3 bude o dané procento rychlejší. Výsledek závisí na celém zapojení: na hodnotách gso_max_size a gro_max_size, schopnostech síťové karty, nastavení offloadu, MTU, typu tunelu i konkrétní zátěži. Provozovatelé by proto měli vlastní VXLAN nebo Geneve infrastrukturu otestovat.
Další důležitá změna se týká vkládání a mazání pravidel IPv4 a IPv6 FIB (Forwarding Information Base). Kód se tam, kde je to možné, méně spoléhá na široký zámek RTNL a místo něj využívá mutex spojený s příslušnou strukturou fib_rules_ops. Více operací tak může probíhat souběžně. RTNL však v některých situacích zůstává nutný, například v cestě fib_unmerge() u prvního pravidla IPv4.
Syntetický test ukázal výrazný rozdíl při vysoké míře paralelismu. Při souběžném vytvoření 4 096 síťových jmenných prostorů a přidání 1 024 pravidel do každého z nich klesl čas u IPv4 z 22,752 na 0,918 sekundy, tedy přibližně 24,8×. U IPv6 se zkrátil z 35,181 na 1,214 sekundy, což odpovídá zrychlení asi 29,0×.
Jde o měření extrémního soupeření o zámky, nikoli o zaručené zrychlení běžného spouštění kontejnerů nebo každé směrovací úlohy.
Síťový subsystém se zároveň stává praktickou zkouškou využití AI při vývoji linuxového jádra. Jakub Kicinski uvedl 632 patchů ve větvi net a 648 patchů ve větvi net-next. Podle jeho odhadu tvořily změny vytvořené s pomocí AI přibližně jednu třetinu až polovinu větve net-next, tedy zhruba 216 až 324 patchů. Kicinski a Paolo Abeni popsali výslednou zátěž jako „zcela zahlcující“.
Navrhované řešení nemá spočívat v nahrazení správců jediným modelem. Společnost Meta poskytla rozpočet a přístup k několika špičkovým modelům, aby každý patch prošel několika prvotními kontrolami. Smyslem je snížit riziko, že jediná halucinace nebo chybná interpretace modelu projde procesem bez povšimnutí.
Automatizace by mohla pomoci se správou Patchworku, běžnou procesní zpětnou vazbou, úpravami zpráv commitů a případně i s aplikací patchů, které už prověřili důvěryhodní lidé. Tyto úkoly jsou předvídatelnější než posuzování změny v neobvyklé chybové cestě.
Právě u síťového kódu je tento rozdíl zásadní. Neobvyklé závody mezi vlákny a cesty pro obnovu po chybách hardwaru — například při chybách PCIe nebo timeoutech — podle správců nadále vyžadují lidskou kontrolu. AI může odfiltrovat opakující se práci, ale nenahradí porozumění souběhu, kontraktům API ani pořadí operací při obnově systému.
Síťové změny pro Linux 7.3 zahrnují také několik nových ovladačů a rozšíření podpory hardwaru:
Menší, ale praktické úpravy se týkají také protokolů. MPTCP získává nouzový mechanismus pro ořezávání front paketů mimo pořadí při extrémním nedostatku paměti. Jde o záchranné opatření pro omezené podmínky, nikoli o příslib vyšší běžné propustnosti.
U AF_UNIX je snazší diagnostikovat předávání deskriptorů souborů. S volbou SO_RIGHTS_NOTRUNC může příjemce zjistit, který deskriptor byl odmítnut a jaké errno systém vrátil, pokud bezpečnostní modul LSM zablokuje konkrétní deskriptor v poli SCM_RIGHTS. Zbytek pole se při prvním odmítnutí neztratí.
První release candidate Linuxu 7.3 se očekává přibližně 30. srpna 2026. Stabilní vydání je podle současných odhadů naplánováno na druhou polovinu října, pokud vývojový cyklus proběhne obvyklým tempem.
Ani říjnové vydání však neznamená, že se nové síťové funkce okamžitě objeví na většině serverů a desktopů. Distribuce si vybírají verze jader samy, vybrané změny zpětně přenášejí, testují je a vydávají podle vlastního harmonogramu. Rolling distribuce mohou nové jádro nabídnout dříve, zatímco distribuce s pevnými vydáními budou pravděpodobně čekat podstatně déle.
Mezi možné dřívější adoptéry patří CachyOS, protože používá rolling model. Dostupné srpnové informace však potvrzují pouze to, že jeho obrazy tehdy používaly Linux 7.1; datum přechodu na Linux 7.3 z nich nevyplývá.
Pro infrastrukturní týmy jsou nejzajímavější dvě změny: BIG TCP v overlayových tunelech a menší soupeření o zámky při hromadné konfiguraci síťových jmenných prostorů. Pozornost si zaslouží hlavně prostředí, která kombinují VXLAN nebo Geneve s vysokou propustností, případně současně vytvářejí a nastavují velké množství jmenných prostorů.
Pro vývojáře jádra může být stejně důležitý experiment s AI kontrolou patchů. Naznačuje rozdělení práce, které je praktičtější než představa úplné automatizace: modely převezmou opakující se třídění a procesní úkoly, zatímco správci si ponechají odpovědnost za vzácné případy, v nichž může zdánlivě rozumný patch způsobit deadlock, pokazit obnovu systému nebo porušit nepsané pravidlo synchronizace.
Linux 7.3 tak do vývojové větve míří s výraznou sadou síťových novinek. Než se na ně ale bude možné spolehnout v produkci, čeká je testování release candidate verzí, ověřování na konkrétním hardwaru a následná integrace do jednotlivých distribucí.