Nedělní schůzka syrského ministra zahraničí Asáda aš-Šajbáního a šéfa izraelského Mosadu Romana Gofmana byla především krizovým jednáním. Jejím bezprostředním impulzem byl izraelský útok na syrskou základnu Abú al-Duhúr z 18. srpna. Úder proměnil spor o roli Turecka v poválečné Sýrii v širší konfrontaci, do níž se zapojily Izrael, Sýrie, Turecko i Washington.
10
2
Podle syrských státních médií a dalších zpráv zasáhlo základnu nejméně osm úderů. Terčem byla ranvej a skladovací objekty. Syrský vojenský zdroj a civilista žijící v blízkosti základny uvedli, že nebyly hlášeny žádné oběti.
1
16 Útok přišel několik hodin poté, co místo navštívila turecká delegace, což se stalo klíčovým bodem rozdílných výkladů celé události.
18
Co chtěl Izrael podle svých vyjádření zastavit
Izrael tvrdí, že Sýrie se chystala porušit dohodnutý bezpečnostní status quo tím, že by na základně umožnila rozmístění tureckých sil. Izraelští představitelé uvedli, že operace měla zabránit vzniku tureckého vojenského opěrného bodu v blízkosti Aleppa a že Damašek před tímto krokem opakovaně varovali.
22
38
Obavy Izraele se podle jeho představitelů netýkají pouze přítomnosti tureckého personálu. Izrael vnímá turecké systémy protivzdušné obrany, drony a rakety v Sýrii jako schopnosti, které by mohly omezit jeho volnost jednání nebo vytvořit nové vojenské riziko. Úder proto prezentoval spíše jako preventivní varování než jako pokus zabít turecké vojáky.
1
8
Tento výklad však zůstává sporný. Časová souvislost mezi návštěvou turecké delegace a útokem je doložená, sama o sobě ale neprokazuje, že rozmístění tureckých sil bylo schválené nebo bezprostředně plánované.
Sýrie odmítá vznik stálé turecké základny
Damašek událost popisuje jinak. Syrští představitelé uvedli, že návštěva Turecka souvisela s výcvikem a vojenskou spoluprací, nikoli s vytvořením trvalé turecké základny nebo dlouhodobým rozmístěním vojáků na základně Abú al-Duhúr. Ministr zahraničí aš-Šajbání také řekl, že areál byl v době útoku z velké části prázdný, a odmítl tvrzení, že turecká vojenská přítomnost útok ospravedlňovala.
13
33
Sýrie útok odsoudila jako porušení své suverenity a vyzvala ke zmírnění napětí. Nedělní schůzka proto nabídla možnost projednat bezpečnostní uspořádání přímo, místo aby vztahy dál určovaly jednostranné údery a veřejná obvinění.
10
20
Turecko izraelské výklady odmítá
Turecko označilo izraelská tvrzení o své vojenské pozici v Sýrii za neudržitelná a útok odsoudilo. Ankara tvrdí, že její spolupráce s Damaškem souvisí s výcvikem, stabilitou Sýrie a obnovou země, nikoli s útočnou snahou Izrael obklíčit.
4
49
Spor je citlivý i kvůli poloze základny Abú al-Duhúr poblíž tureckých hranic. Útok na místo, kde se turecký personál nacházel nebo se za to považovalo, mohl vyvolat přímou vojenskou reakci Turecka, i kdyby Izrael zamýšlel zasáhnout pouze syrskou infrastrukturu.
Proč znepokojil Washington
Americký zmocněnec pro Sýrii Tom Barrack označil operaci za „zbytečnou eskalaci“ a uvedl, že Spojené státy pracují na mechanismu předcházení náhodným střetům mezi Izraelem, Tureckem a Sýrií. Varoval také, že Turecko nebylo předem informováno a mohlo pohyb izraelských letadel vyhodnotit jako hrozbu.
1
50
Washingtonský výklad izraelští představitelé zpochybnili. Ti uvedli, že Spojené státy o útoku informovány byly. Spor o předchozí oznámení je důležitý, protože Turecko je spojencem USA a členem NATO. Jakýkoli incident s účastí tureckých sil tak může mít širší dopady než běžný přeshraniční útok.
21
39
Barrack později řekl, že úder mohl Turecko záměrně zatáhnout do širší konfrontace. Jde však o hodnocení amerického zmocněnce, nikoli o nezávisle potvrzený fakt týkající se izraelských úmyslů.
36
37
Význam neveřejných kontaktů
Nedělní jednání nebylo prvním nedávným kontaktem izraelských a syrských představitelů. Gofman a aš-Šajbání spolu podle lidí obeznámených se situací telefonovali už 14. srpna, tedy čtyři dny před útokem na základnu. Mluvili mimo jiné o turecké vojenské přítomnosti v Sýrii.
2
Tyto kontakty vysvětlují, proč měla nedělní schůzka význam. Obě strany už měly kanál pro řešení sporu o přítomnost Turecka, nepodařilo se však prostřednictvím něj vytvořit pravidla, která by přijaly všechny zúčastněné země. Izrael jednal na základě vlastního vyhodnocení vznikající hrozby, zatímco Sýrie a Turecko tvrdí, že se na základně žádný takový vývoj nechystal.
Co zůstává nevyřešené
Bezprostředním cílem schůzky bylo snížit napětí po bombardování, nikoli vyřešit všechny spory o roli Turecka v Sýrii. Hlavní nezodpovězenou otázkou zůstává, zda se Abú al-Duhúr měl stát tureckým vojenským opěrným bodem, nebo zda šlo pouze o místo určené pro výcvik a spolupráci.
Dostupné zprávy potvrzují sled událostí — návštěvu turecké delegace, údery z 18. srpna, protichůdná vysvětlení a následné diplomatické kontakty. Nezávisle však nepotvrzují izraelské zpravodajské hodnocení. Nejopatrnější závěr proto zní: Izrael tvrdí, že útokem chtěl zabránit nebezpečnému rozvoji turecké vojenské přítomnosti, zatímco Sýrie a Turecko popírají, že by takový rozvoj byl plánován. Nedělní jednání se pokusilo zabránit tomu, aby se tento spor proměnil v širší izraelsko-tureckou konfrontaci na syrském území.
10
33
50