Jak Equinor pohřbil své zelené ambice a vsadil vše na ropu a plyn

Norská energetická společnost Equinor dokončila dramatický obrat ve své strategii energetické transformace. Všechny číselné cíle pro kapacitu obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 byly vymazány a nahrazeny zaměřením na růst fosilních paliv a masivní výnosy pro akcionáře. Tato finální otočka nebyla izolovanou událostí, ale vyústěním mnohaletého ústupu, který způsobilo zhoršení situace na trhu s větrnou energií na moři, výhled „vyšších cen ropy a plynu po delší dobu“ a tlak na udržení konkurenceschopných výnosů ve srovnání s evropskými konkurenty.

Chronologie zelených ambicí, ústupu a rezignace

Cesta Equinoru od zeleného průkopníka zpět k fosilnímu gigantovi probíhala ve třech fázích.

2021 – Odvážná ambice: V červnu 2021 Equinor oznámil ambiciózní plán dosáhnout 12–16 GW instalované kapacity obnovitelných zdrojů do roku 2030 a investovat do konce dekády více než 50 % hrubých ročních kapitálových výdajů do zelených a nízkouhlíkových řešení. Plán zahrnoval i snížení čisté uhlíkové intenzity o 40 % do roku 2035 a ambici dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 .

Únor 2025 – První velký ústupek: Začátkem roku 2025 se objevily první trhliny, když Equinor snížil cíl pro instalovanou kapacitu obnovitelných zdrojů na 10–12 GW a zcela opustil cíl alokovat 50 % kapitálových výdajů na zelené technologie . Firma během dvou let snížila plánované investice do obnovitelných zdrojů na polovinu, zhruba na 5 miliard dolarů, a oznámila plán zvýšit produkci ropy a plynu o více než 10 % .

Červen 2026 – Definitivní tečka: Kompletní odklon od zelených cílů byl dokonán v červnu 2026, kdy Equinor bez náhrady zrušil i zbývajících 10–12 GW. Plánovaná alokace kapitálových výdajů pro energetickou divizi, která zahrnuje obnovitelné zdroje, byla seškrtána na pouhých 10 % . Místo toho firma nabídla „širší výhled výroby elektřiny“, který zahrnuje i neobnovitelné technologie. Generální ředitel Anders Opedal tento posun obhajoval: „Nenahrazujeme jeden byznys druhým. Místo toho rozvíjíme paralelně několik cest: ropu a plyn, energetiku a obnovitelné zdroje a nová nízkouhlíková řešení“ .

Jazyk oficiálních dokumentů se odpovídajícím způsobem změnil. Plán energetické transformace z roku 2025 již začal nahrazovat konkrétní megawattové cíle formulacemi o „vytváření hodnoty“ a „disciplinované alokaci kapitálu“. Verze z června 2026 tento jazykový obrat dokonala a odstranila jakoukoli zmínku o číselném cíli pro obnovitelnou kapacitu .

Proč se zelené cíle zhroutily

Vedení Equinoru uvedlo několik vzájemně se posilujících tlaků, které učinily zelené ambice neudržitelnými. Společnost poukázala na výhled „vyšší poptávky po ropě a plynu po delší dobu“, což investice do fosilních paliv značně zatraktivnilo oproti obnovitelným zdrojům . Trh s větrnou energií na moři, kdysi ústřední bod strategie, se zkomplikoval kvůli inflaci v dodavatelských řetězcích, problémům s povolováním a nižším než očekávaným výnosům .

Konflikt na Blízkém východě v letech 2025–2026 dále zvedl ceny ropy a plynu, což obrat k fosilním palivům ještě více zatraktivnilo. Jak vysvětlil Anders Opedal už v únoru 2025: „Snižujeme své finanční závazky vůči obnovitelným zdrojům a nízkouhlíkovým technologiím, protože v budoucnu neočekáváme požadovanou ziskovost“ . Vlastní strategický dokument Equinoru uvádí, že nový plán „odráží podobné kroky konkurentů“, což signalizuje stádní mentalitu mezi evropskými ropnými giganty .

Tučná odměna pro akcionáře: Zpětný odkup akcií za 3 miliardy dolarů

Ústup od obnovitelných zdrojů byl spojen s agresivním navyšováním výnosů pro akcionáře, což vytvořilo ostrý kontrast, který kritici označují za obrácený greenwashing . Dne 16. června 2026 Equinor oznámil, že:

• zdvojnásobí zpětný odkup akcií pro rok 2026 z 1,5 miliardy na 3 miliardy dolarů ;
• zavádí předvídatelný rámec ročního odkupu ve výši 2–4 miliard dolarů od roku 2027, podmíněný cenou ropy mezi 60 a 80 dolary za barel ;
• cílí na produkci 2,3 milionu barelů ropného ekvivalentu denně do roku 2030, což je nárůst oproti rekordu 2,14 milionu barelů denně v roce 2025 ;
• do roku 2030 očekává 30% růst provozního cash flow a kumulované volné cash flow přesahující 40 miliard dolarů za období 2026–2030 .

Dle deníku Wall Street Journal plán „cílí na růst fosilních paliv“ a upřednostňuje výnosy akcionářů před zelenými investicemi . Společnost zdůraznila, že za 25 let jako veřejně obchodovaná firma dosáhla celkového výnosu pro akcionáře ve výši téměř 1 800 %, čímž podtrhla svůj závazek vyplácet investorům na úkor cílů energetické transformace .

Evropský sborový ústup

Equinor v tom není sám. Jeho strategie je součástí širšího, synchronizovaného odklonu evropských ropných gigantů, kteří se vracejí ke svým hlavním obchodům s ropou a plynem:

• BP výrazně omezila své cíle pro snižování emisí a obnovitelné zdroje pro rok 2030 v letech 2023–2025 a vrátila se k ropě a plynu, aby posílila krátkodobé výnosy .
• Shell opustil svůj cíl snížit produkci ropy do roku 2035, zrušil cíl 1,5 GW/rok pro obnovitelnou kapacitu, seškrtal cíl pro nízkouhlíkový vodík a v letech 2024–2025 odešel z velkých projektů větrné energie na moři .
• TotalEnergies podobně zmírnil své obnovitelné ambice a současně posílil výplaty akcionářům.

Investiční společnost Morningstar poznamenala, že plán Equinoru „odráží podobné kroky BP a Shell“ . Kolektivní obrat dokládá, že si průmysl uvědomil, že vznešené zelené sliby z počátku dekády je v prostředí vysokých nákladů a nízkých marží v obnovitelné energetice obtížné ziskově naplnit.

Případ Equinoru je nyní nejextrémnějším příkladem tohoto trendu. Firma přešla od jedněch z nejambicióznějších cílů v odvětví v roce 2021 k jejich úplnému vymazání v roce 2026, a to vše za současného přesměrování desítek miliard dolarů zpět k akcionářům. „Výhled výroby elektřiny“, který nahradil číselný cíl pro kapacitu, je nyní jen prázdnou skořápkou – symbolickým zástupným znakem, který signalizuje, že společnost nemá žádný měřitelný, veřejný závazek budovat obnovitelné zdroje energie ve větším měřítku.