Evropští spojenci tvrdě oponují. Jejich základním požadavkem je, aby USA nejprve zajistily stabilní a trvalé příměří s Íránem, a teprve poté by evropské válečné lodě vpluly do průlivu . Francie i Spojené království se zavázaly pomoci s ochranou vodní cesty, ale až po uzavření příměří . Evropští činitelé mají obavy vyslat svá námořní plavidla do nebezpečí, dokud probíhají bojové operace .
Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallas dala najevo jasný postoj: „Nikdo není připraven poslat své lidi do nebezpečí v Hormuzském průlivu" . EU jako celek Trumpovy výzvy k vojenské pomoci odmítla a evropské státy svůj obezřetný postoj udržují od začátku konfliktu v březnu 2026 .
Pod povrchem celého sporu se skrývá hlubší otázka: kdo ponese náklady a rizika spojená s udržováním otevřených globálních námořních tras? Trump vzkázal národům, ať si zajistí vlastní ropu, zatímco Hegseth tlačí na Evropu a Asii, aby „přidaly" . Evropský postoj odráží širší nedůvěru k přístupu Washingtonu. Politico označilo tuto patovou situaci za „nejnovější důkaz, že opakované osočování nejbližších přátel ze strany Washingtonu má své důsledky" .
Hormuzský průliv zůstává na neurčito uzavřen i koncem července 2026 . Bezprostřední vojenské ani diplomatické řešení neexistuje. Američtí a britští představitelé usilují o uspořádání mezinárodní konference v Londýně, ale ani tento krok nebyl dosud dotažen do konce . Diplomatická slepá ulička ukazuje, jak americko-íránský konflikt zatížil transatlantické vztahy do té míry, že ani nejbližší spojenci USA nejsou ochotni riskovat své námořnictvo bez jasnější cesty k míru.
Ačkoli USA od března 2026 vedou vlastní leteckou kampaň a námořní blokádu , absence spojenecké námořní podpory ztěžuje trvalé znovuotevření průlivu. Patová situace ponechává globální ropné trhy v ohrožení a nejdůležitější světový energetický uzel ve stavu nebezpečné nejistoty.