Starship Ship 40 po historickém přistání stále plaval v oceánu

To, co následovalo po přistání — nepřetržitá telemetrie, živý obraz a vyslání záchranné lodi — může být pro další vývoj Starship stejně důležité jako samotný návrat atmosférou.

Nejměkčí přistání v historii Starship

Závěrečná fáze letu proběhla téměř podle plánu. Ship 40 nejprve překonal největší tepelnou zátěž při vstupu do atmosféry. Poté provedl přistávací zážeh se třemi motory, který se při zpomalování postupně přepnul na dva a nakonec na jeden motor .

Na vodu dosedl ve vzpřímené poloze, následně se pomalu převrátil na bok a zůstal neporušený . Mluvčí SpaceX Dan Huot průběh označil za „nejměkčí přistání na vodě, jaké jsme se Starship kdy zažili“ . Při předchozích letech, které končily v oceánu, se testovací stroje při kontaktu s hladinou rozpadly. Ship 40 tentokrát jednoduše zůstal plavat .

Raketa jako plovoucí laboratoř

Po přistání Ship 40 dál odesílal živou telemetrii a obraz ve vysokém rozlišení prostřednictvím satelitních spojů Starlink . Inženýři SpaceX tak mohli v reálném čase sledovat stav stroje na hladině — možnost, kterou žádný z předchozích testů nenabídl .

Elon Musk 29. července zveřejnil nové video potvrzující, že plavidlo zůstalo na hladině déle než 100 hodin po přistání . Podle radarového sledování se mezitím posunulo o více než 160 kilometrů od původního místa dopadu .

K Ship 40 vyrazila záchranná loď

SpaceX 28.–29. července potvrdila, že k plavidlu vyslala záchrannou loď . Satelitní snímky pořízené přibližně 56 hodin po přistání zachytily loď Go Australis v blízkosti plovoucího Ship 40 .

Společnost chce horní stupeň vyzvednout a podrobit ho technické inspekci . Záchranný tým mezitím pokračoval ve shromažďování snímků a dalších údajů o stroji na hladině . Nejde přitom jen o kuriozitu: poprvé má SpaceX k dispozici skutečný letový hardware, který lze po návratu z kosmických rychlostí prozkoumat zblízka.

Proč jsou dlaždice tepelného štítu tak důležité

Největší vědeckou hodnotu může mít tepelný štít. Drony přeletěly nad Ship 40 a zblízka zkoumaly více než 18 000 keramických dlaždic, které chrání konstrukci při průletu atmosférou .

SpaceX tak může porovnat stav dlaždic po skutečném návratu z orbitální rychlosti s předletovými modely a testy. Podle dostupných zpráv štít zvládl nejvyšší tepelnou zátěž dobře; podrobná kontrola jednotlivých dlaždic ale teprve ukáže, jak se systém choval v praxi .

Tato data jsou důležitá i pro NASA. Starship má v programu Artemis sloužit jako pilotovaný lunární přistávací systém, známý jako Human Landing System . Kontrola neporušeného stroje proto může pomoci ověřit návrh pro budoucí mise s astronauty na Měsíc.

Australské vody a budoucí infrastruktura

Samostatně SpaceX už dříve jednala s americkými a australskými úřady o možnosti přistávat s budoucími Starship a vyzvedávat je u australského pobřeží . Australská kosmická agentura potvrdila kontakt z července 2024 a z dokumentů zveřejněných na základě zákonů o svobodném přístupu k informacím vyplynulo, že se o záměru hovořilo také s představiteli obrany .

Tato jednání začala ještě před letem IFT-13. Úspěšný scénář, při němž Ship 40 po přistání zůstal plavat a bylo možné k němu vyslat loď, však ukazuje, proč by podobná infrastruktura mohla být pro budoucí provoz praktická .

Ship 40 se už zřejmě nevrátí do služby

Historické přistání neznamená, že Ship 40 znovu odstartuje. Dlouhé vystavení slané vodě pravděpodobně poškodilo jeho vnitřní systémy, motory i konstrukci natolik, že renovace pro další let nebude praktická .

Budoucnost tohoto konkrétního stroje proto neleží v opakovaném použití, ale v podrobném rozboru. Pro SpaceX může být cennější jako „forenzní“ vzorek skutečného letového hardwaru než jako další raketa na startovní rampě.