Realita je ale mnohem složitější. Tento krok je především zoufalou reakcí na tři strukturální tlaky: firemní zákazníci se bouří proti nekontrolovatelným nákladům, definitivně se zhroutil mýtus o přímé úměře mezi spotřebou AI tokenů a produktivitou, a obě firmy se ženou do primárních veřejných nabídek akcií (IPO), kde budou muset investorům ukázat nejen růst, ale hlavně udržitelný byznys model.

Cenová válka, ve které OpenAI ztrácí

Není to tak, že by OpenAI udávalo tempo. Naopak. Anthropic 9. června představil model Claude Fable 5 s cenou 10 dolarů za milion vstupních tokenů a 50 dolarů za milion výstupních tokenů. To je polovina ceny předchozího modelu Mythos Preview. A co je nejdůležitější – v benchmarku SWE-Bench Pro, který měří schopnosti AI při programování, dosáhl skóre 80,3 %, zatímco GPT-5.5 od OpenAI jen 58,6 %. Náskok 22 bodů v testu, který je pro firemní vývojáře klíčový .

Anthropic navíc zavedl osmkrát levnější „Compact“ režim a od 15. června mění účtování tak, že nejaktivnější vývojáře přesouvá z paušálních tarifů na měřené API platby. Tím fakticky zdražuje služby pro ty, kdo je využívají nejvíc .

OpenAI tedy neútočí z pozice síly. Je to reakce na ztracenou tržní pozici, ne velkorysé gesto .

Když se z „rychlosti“ stane „účet k zaplacení“

Sam Altman, šéf OpenAI, na nedávné akci otevřeně přiznal, že náklady na AI se pro firemní zákazníky staly „obrovským problémem“ . Alexander Embiricos, který v OpenAI vede firemní divizi, to popsal pro TechCrunch ještě barvitěji:

„Ještě před šesti měsíci se mě zákazníci ptali: 'Co to dokáže? Je to dost dobré?' Dneska už se na to neptá vůbec nikdo. Dneska se ptají: 'Proč tolik utrácíme? Jaký v tom máme přehled? Jak to můžeme kontrolovat?'“ .

A není divu. Altman prozradil, že jeden z firemních „power userů“ OpenAI spotřebuje měsíčně 100 miliard tokenů, což při korporátních cenách vychází na 100 až 300 tisíc dolarů měsíčně (2,3 až 6,9 milionu korun) . Altman sice říká, že by chtěl AI účtovat „jako elektřinu“ – kolik spotřebujete, tolik zaplatíte –, jenže pro finanční ředitele velkých firem je to noční můra, když ten účet nekontrolovatelně roste .

Mýtus jménem „tokenmaxxing“

Abychom pochopili hloubku krize, musíme si vysvětlit fenomén „tokenmaxxingu“. Je to postup, kdy firmy i jednotlivci začali měřit produktivitu práce s AI podle počtu spotřebovaných tokenů. Čím víc jich spálíte, tím produktivnější jste. Zní to absurdně, ale stalo se to nepsaným standardem v Silicon Valley během let 2025 a 2026.

The New York Times popsal případ inženýra z OpenAI, který za jediný týden zpracoval 210 miliard tokenů. V Amazonu zase někteří zaměstnanci vytvářeli AI agenty, aby plnili „naprosto nesmyslné nebo zbytečné úkoly“ jen proto, aby si udrželi vysoké statistiky spotřeby tokenů .

Jenže data se neúprosně obrátila proti tomuto trendu:

• Faros AI analyzoval data od 22 000 vývojářů napříč 4 000 týmů a zjistil, že sice vzrostl počet dokončených úkolů (o 34 %) a větších celků (o 66 %), ale současně stoupl počet chyb na vývojáře o 54 %, průměrná doba kontroly kódu se prodloužila pětinásobně a takzvaná „fluktuace kódu“ (kód, který se brzy po napsání musí přepsat nebo smazat) vyskočila o neuvěřitelných 861 % v prostředích s vysokým nasazením AI .
• Původní míra převzetí AI kódu ve výši 80–90 %, kterou manažeři oslavovali, se ukázala jako fata morgána. Když výzkumníci sledovali kód v následujících týdnech, reálná míra jeho přijetí klesla na 10–30 %. Zbytek byl skrytý technický dluh .
• Jellyfish zjistil, že 10 % největších uživatelů Claude Code spotřebovalo desetkrát víc tokenů než průměrný vývojář, ale vytvořili jen dvojnásobek výstupu . A náklady na jeden schválený požadavek na změnu kódu (tzv. pull request) vyskočily z 0,28 dolaru (asi 6,50 Kč) při mírném použití AI až na 89 dolarů (přes 2 000 Kč) při intenzivním nasazení .

Problém se netýká jen vývojářů. Zpráva Boston Consulting Group „Global AI at Work 2026“, která oslovila téměř 12 000 řadových zaměstnanců, zjistila, že 42 % pravidelných uživatelů AI ušetří 8 hodin týdně – tedy celý pracovní den. Jenže 66 % z nich zároveň uvedlo, že nedostali žádné nebo jen minimální instrukce, co s tímto ušetřeným časem dělat. Polovina pak přiznala, že nejsou měřitelně produktivnější než předtím .

Provozní ředitel Uberu Andrew Macdonald otevřeně přiznal, že se firmě nedaří spojit nárůst produktivity jednotlivců s celofiremním dopadem .

Ředitel zákaznické péče ServiceNow Chris Bedi to shrnul asi nejvýstižněji: „Je to skoro jako měřit úspěch restaurace podle množství potravin, které nakoupí, a ne podle toho, kolik spokojených hostů z ní odchází. Za ty tokeny někdo musí zaplatit účet.“ .

Blížící se IPO a past zaměnitelnosti

Celá situace je o to napínavější, že OpenAI i Anthropic se podle všeho chystají na burzu . A právě to dělá z cenové války extrémně riskantní strategii. Agresivní snižování cen přímo stlačuje marže v okamžiku, kdy obě firmy potřebují dokázat investorům, že jejich byznys model je udržitelný. Pokud jim klesnou ceny, ale nikoli obrovské náklady na výpočetní výkon nutný k trénování a provozu modelů, může se ziskovost vzdálit ještě víc .

Je tu ale ještě hlubší obava investorů. Průzkum mezi 200 manažery, který v březnu a dubnu 2026 provedla agentura Wakefield Research, zjistil, že 79 % z nich má menší či větší obavy z „vendor lock-in“ – tedy ze závislosti na jednom dodavateli AI . A tady se ukazuje zásadní problém: když je výstup jednoho AI modelu pro daný úkol zhruba stejně kvalitní jako výstup konkurence a přechod přes API rozhraní není nijak složitý, mohou firemní zákazníci přejít k levnější variantě prakticky ze dne na den.

Éra AI „sněz, co můžeš“ končí . To, co se rodí na jejím místě, připomíná spíš komoditní trh, kde přežije ten, kdo má nejnižší náklady. A plán OpenAI zlevnit je ve své podstatě přiznáním, že jejich produkt sám o sobě není natolik výjimečný, aby si udržel prémiovou cenu, když zákazníci začnou počítat každý token.

Realita je ale mnohem složitější. Tento krok je především zoufalou reakcí na tři strukturální tlaky: firemní zákazníci se bouří proti nekontrolovatelným nákladům, definitivně se zhroutil mýtus o přímé úměře mezi spotřebou AI tokenů a produktivitou, a obě firmy se ženou do primárních veřejných nabídek akcií (IPO), kde budou muset investorům ukázat nejen růst, ale hlavně udržitelný byznys model.

Cenová válka, ve které OpenAI ztrácí

Není to tak, že by OpenAI udávalo tempo. Naopak. Anthropic 9. června představil model Claude Fable 5 s cenou 10 dolarů za milion vstupních tokenů a 50 dolarů za milion výstupních tokenů. To je polovina ceny předchozího modelu Mythos Preview. A co je nejdůležitější – v benchmarku SWE-Bench Pro, který měří schopnosti AI při programování, dosáhl skóre 80,3 %, zatímco GPT-5.5 od OpenAI jen 58,6 %. Náskok 22 bodů v testu, který je pro firemní vývojáře klíčový .

Anthropic navíc zavedl osmkrát levnější „Compact“ režim a od 15. června mění účtování tak, že nejaktivnější vývojáře přesouvá z paušálních tarifů na měřené API platby. Tím fakticky zdražuje služby pro ty, kdo je využívají nejvíc .

OpenAI tedy neútočí z pozice síly. Je to reakce na ztracenou tržní pozici, ne velkorysé gesto .

Když se z „rychlosti“ stane „účet k zaplacení“

Sam Altman, šéf OpenAI, na nedávné akci otevřeně přiznal, že náklady na AI se pro firemní zákazníky staly „obrovským problémem“ . Alexander Embiricos, který v OpenAI vede firemní divizi, to popsal pro TechCrunch ještě barvitěji:

„Ještě před šesti měsíci se mě zákazníci ptali: 'Co to dokáže? Je to dost dobré?' Dneska už se na to neptá vůbec nikdo. Dneska se ptají: 'Proč tolik utrácíme? Jaký v tom máme přehled? Jak to můžeme kontrolovat?'“ .

A není divu. Altman prozradil, že jeden z firemních „power userů“ OpenAI spotřebuje měsíčně 100 miliard tokenů, což při korporátních cenách vychází na 100 až 300 tisíc dolarů měsíčně (2,3 až 6,9 milionu korun) . Altman sice říká, že by chtěl AI účtovat „jako elektřinu“ – kolik spotřebujete, tolik zaplatíte –, jenže pro finanční ředitele velkých firem je to noční můra, když ten účet nekontrolovatelně roste .

Mýtus jménem „tokenmaxxing“

Abychom pochopili hloubku krize, musíme si vysvětlit fenomén „tokenmaxxingu“. Je to postup, kdy firmy i jednotlivci začali měřit produktivitu práce s AI podle počtu spotřebovaných tokenů. Čím víc jich spálíte, tím produktivnější jste. Zní to absurdně, ale stalo se to nepsaným standardem v Silicon Valley během let 2025 a 2026.

The New York Times popsal případ inženýra z OpenAI, který za jediný týden zpracoval 210 miliard tokenů. V Amazonu zase někteří zaměstnanci vytvářeli AI agenty, aby plnili „naprosto nesmyslné nebo zbytečné úkoly“ jen proto, aby si udrželi vysoké statistiky spotřeby tokenů .

Jenže data se neúprosně obrátila proti tomuto trendu:

• Faros AI analyzoval data od 22 000 vývojářů napříč 4 000 týmů a zjistil, že sice vzrostl počet dokončených úkolů (o 34 %) a větších celků (o 66 %), ale současně stoupl počet chyb na vývojáře o 54 %, průměrná doba kontroly kódu se prodloužila pětinásobně a takzvaná „fluktuace kódu“ (kód, který se brzy po napsání musí přepsat nebo smazat) vyskočila o neuvěřitelných 861 % v prostředích s vysokým nasazením AI .
• Původní míra převzetí AI kódu ve výši 80–90 %, kterou manažeři oslavovali, se ukázala jako fata morgána. Když výzkumníci sledovali kód v následujících týdnech, reálná míra jeho přijetí klesla na 10–30 %. Zbytek byl skrytý technický dluh .
• Jellyfish zjistil, že 10 % největších uživatelů Claude Code spotřebovalo desetkrát víc tokenů než průměrný vývojář, ale vytvořili jen dvojnásobek výstupu . A náklady na jeden schválený požadavek na změnu kódu (tzv. pull request) vyskočily z 0,28 dolaru (asi 6,50 Kč) při mírném použití AI až na 89 dolarů (přes 2 000 Kč) při intenzivním nasazení .

Problém se netýká jen vývojářů. Zpráva Boston Consulting Group „Global AI at Work 2026“, která oslovila téměř 12 000 řadových zaměstnanců, zjistila, že 42 % pravidelných uživatelů AI ušetří 8 hodin týdně – tedy celý pracovní den. Jenže 66 % z nich zároveň uvedlo, že nedostali žádné nebo jen minimální instrukce, co s tímto ušetřeným časem dělat. Polovina pak přiznala, že nejsou měřitelně produktivnější než předtím .

Provozní ředitel Uberu Andrew Macdonald otevřeně přiznal, že se firmě nedaří spojit nárůst produktivity jednotlivců s celofiremním dopadem .

Ředitel zákaznické péče ServiceNow Chris Bedi to shrnul asi nejvýstižněji: „Je to skoro jako měřit úspěch restaurace podle množství potravin, které nakoupí, a ne podle toho, kolik spokojených hostů z ní odchází. Za ty tokeny někdo musí zaplatit účet.“ .

Blížící se IPO a past zaměnitelnosti

Celá situace je o to napínavější, že OpenAI i Anthropic se podle všeho chystají na burzu . A právě to dělá z cenové války extrémně riskantní strategii. Agresivní snižování cen přímo stlačuje marže v okamžiku, kdy obě firmy potřebují dokázat investorům, že jejich byznys model je udržitelný. Pokud jim klesnou ceny, ale nikoli obrovské náklady na výpočetní výkon nutný k trénování a provozu modelů, může se ziskovost vzdálit ještě víc .

Je tu ale ještě hlubší obava investorů. Průzkum mezi 200 manažery, který v březnu a dubnu 2026 provedla agentura Wakefield Research, zjistil, že 79 % z nich má menší či větší obavy z „vendor lock-in“ – tedy ze závislosti na jednom dodavateli AI . A tady se ukazuje zásadní problém: když je výstup jednoho AI modelu pro daný úkol zhruba stejně kvalitní jako výstup konkurence a přechod přes API rozhraní není nijak složitý, mohou firemní zákazníci přejít k levnější variantě prakticky ze dne na den.

Éra AI „sněz, co můžeš“ končí . To, co se rodí na jejím místě, připomíná spíš komoditní trh, kde přežije ten, kdo má nejnižší náklady. A plán OpenAI zlevnit je ve své podstatě přiznáním, že jejich produkt sám o sobě není natolik výjimečný, aby si udržel prémiovou cenu, když zákazníci začnou počítat každý token.