Tento slib není jen diplomatickým gestem – je to ústřední bod širší americké strategie, jejímž cílem je odstřihnout Sýrii od ruské energetické závislosti a v konečném důsledku omezit ruskou vojenskou přítomnost v zemi.
Rusko dlouhodobě využívalo zlevněné dodávky ropy jako nástroj k udržení politického a ekonomického vlivu v Sýrii. Podle zdrojů američtí představitelé syrské straně sdělili, že ukončení nákupů ruské ropy by „zvýšilo šance na rychlé a bezproblémové zrušení označení SST" . Ačkoli Washington toto snížení výslovně neoznačil za podmínku, vzkaz byl jasný: normalizace vztahů vyžaduje omezení příjmů Moskvy .
Pro Sýrii tento závazek vytváří bezprostřední problém – vzniká výpadek v dodávkách energií. Země je na ruské ropě silně závislá. Moskva v roce 2026 zvýšila dodávky do Sýrie o 75 % na přibližně 60 000 barelů denně, a to po pádu režimu Bašára Asada . Souhlas s omezením těchto dodávek nutí Damašek k urychlenému hledání alternativních zdrojů – a právě zde přicházejí na řadu západní energetické dohody.
Od konce roku 2025 podepsala Sýrie řadu přelomových dohod, které posouvají její ropný a plynárenský sektor směrem od ruské a íránské dominance:
ConocoPhillips & Novaterra (rozvoj plynu). V listopadu 2025 podepsala Syrská ropná společnost memorandum o porozumění se společnostmi ConocoPhillips a Novaterra ohledně spolupráce v oblasti zemního plynu . V červnu 2026 byla tato dohoda povýšena na závaznou smlouvu o průzkumu nových ložisek a zvýšení těžby ve stávajících . Definitivní kontrakt na rozvoj plynárenského sektoru byl podepsán v Damašku 23. července 2026 . Dohoda zaručuje Sýrii 56% podíl, zbylých 44 % si rozdělí dvě investující společnosti .
TotalEnergies, QatarEnergy a ConocoPhillips (pobřežní blok 3). 12. května 2026 podepsaly tyto tři společnosti memorandum o porozumění ohledně průzkumu pobřežního bloku 3 u města Latákie . Jde o první vstup západního konsorcia do syrských vod po mnoha letech.
Tyto dohody otáčejí důležitou stránku: americké a evropské energetické společnosti nahrazují nebo doplňují roli, kterou v syrské energetické infrastruktuře dříve hrálo Rusko a Írán. Damašku to přináší nejen příjmy, ale i diplomatické krytí pro jeho politický obrat.
Zatímco omezení dovozu ropy oslabuje ruskou ekonomickou pozici, americký Kongres aktivně legislativně pracuje na snížení ruské vojenské přítomnosti v Sýrii.
Dodatky Výboru pro ozbrojené síly Sněmovny reprezentantů (červen 2026). Republikánský kongresman Joe Wilson předložil balíček dodatků k obrannému rozpočtu na fiskální rok 2027, které se přímo zaměřují na ruskou vojenskou přítomnost v Sýrii . Tyto dodatky nařizují Pentagonu, aby do 31. prosince 2026 předložil zprávu o možnostech omezení přístupu Ruska k námořní základně Tartús a letecké základně Hmeimim a o snížení jejich operační kapacity .
Slyšení Helsinské komise (únor 2026). Slyšení nazvané „Zajištění transformace Sýrie omezením ruského vlivu" se zabývalo právě otázkou, jak omezit ruská práva na využívání základen . Kongres se obává, že Rusko tyto základny využívá k vyzbrojování militantních skupin a destabilizaci širšího Blízkého východu .
Senátní dopis ohledně SST (červenec 2026). Bipartijní skupina senátorů – Shaheen, Wilson a Warren – vyzvala ministra zahraničí Marca Rubia, aby pokračoval v procesu vyškrtnutí Sýrie ze seznamu, ale zároveň naléhala na Sýrii, aby „nadále činila důvěryhodné kroky k omezení a případnému ukončení ruské vojenské přítomnosti" .
Rusko se snaží čelit – v červenci 2026 oznámilo záměr přeměnit jedno ze dvou kotvišť v Tartúsu na komerční logistické centrum, přičemž na druhém by si udrželo vojenskou přítomnost . Tlak Kongresu však vytváří jasnou trajektorii: další normalizace vztahů USA se Sýrií je podmíněna prokazatelným pokrokem v omezování ruského vojenského vlivu .
Důkazy ukazují na koordinovaný třífázový přístup:
Vyškrtnutí ze seznamu SST je používáno jako páka, nikoli jako odměna. Washington si před konečným vyškrtnutím vynucuje konkrétní ústupky – omezení dovozu ropy a přeorientování energetického sektoru .
Ekonomické odpoutání předchází vojenskému stažení. Nahrazením ruské ropy a íránského vlivu západními energetickými investicemi USA oslabují ekonomické důvody Moskvy pro udržování jejích základen .
Kongres tento cíl institucionalizuje. Dodatky k obrannému rozpočtu a slyšení Helsinské komise ukazují, že obě komory Kongresu považují omezení ruské přítomnosti v Sýrii za formální politický cíl, nikoli jen administrativní preference .
Dohromady tyto kroky představují nejvýznamnější posun v geopolitickém směřování Sýrie od pádu Asadova režimu. Slib o omezení dovozu ropy je špičkou ledovce – je součástí širšího úsilí o přetrhání ekonomických vazeb, které ruskou vojenskou přítomnost v Sýrii dosud živily, a o zajištění toho, aby budoucí energetická partnerství Sýrie byla se Západem, nikoli s Moskvou.