Konečný počet byl o něco nižší než před akcí očekávaných více než 150 vývojářů a přes 40 projektů. Výběr ovlivnila omezená kapacita i přihlašovací řízení založené na hodnocení přihlášek.
Sea a OpenAI iniciativu představily jako součást prohlubující se spolupráce zaměřené na podporu AI inovací a vývojářských komunit v asijsko-pacifickém regionu. Hackathon měl tvůrcům umožnit učit se, experimentovat a vyvíjet praktická řešení s využitím nové generace programovacích agentů.
Důraz nebyl na pouhou ukázku schopností modelu, ale na vytvoření použitelného produktu. Týmy měly pracovat na aplikacích, které řeší konkrétní potřeby v odvětvích nebo komunitách, a Codex zapojit přímo do vývojového procesu.
Singapurské kolo bylo určeno lidem, kteří už mají zkušenosti s AI nástroji pro programování a s vývojem softwaru připraveného pro reálné nasazení. Organizátoři výslovně uvedli, že nejde o úvodní workshop k umělé inteligenci.
Týmy musely splnit několik podmínek:
Přihlášení mohli přijít s vlastním nápadem, ten však představoval pouze výchozí bod. Samotný projekt museli vytvořit od začátku až na místě během hackathonu.
Projekty mohly spadat do jedné nebo více ze tří širokých oblastí:
Tato kategorie zahrnovala agenty a aplikace, které dokážou jednat s větší mírou samostatnosti a reagovat na měnící se či neočekávané podmínky.
Šlo o produkty a pracovní postupy navržené od základu kolem umělé inteligence, nikoli o dodatečné přidání AI funkce k již existujícímu procesu.
Tato oblast se zaměřovala na využití AI ve specializovaných odvětvích nebo úzce vymezených oblastech, kde je důležitá znalost konkrétního oboru.
Tři témata tak nabídla prostor jak pro univerzálnější AI agenty, tak pro nástroje řešící úzce definované provozní či průmyslové problémy.
Účastníci pracovali s Codexem, programovacím agentem společnosti OpenAI, aby rychleji vytvářeli prototypy, zefektivnili vývoj a proměnili koncepty ve funkční aplikace. Na místě jim zároveň radili globální odborníci OpenAI a součástí programu byly také prezentace projektů.
Akce proto nebyla jen klasickou závodní soutěží v programování. Týmy měly ukázat nejen výsledný produkt, ale také to, jak účinně Codex do vývoje zapojily.
Porota posuzovala čtyři hlavní kritéria:
Hodnoticí rámec spojoval praktickou užitečnost s technickou kvalitou. Nestačil tedy působivý nápad — týmy musely předvést věrohodně vytvořené řešení a promyšlené využití dostupných nástrojů.
Vítězné týmy mohly získat až 30 000 amerických dolarů v kreditech OpenAI API. Členové pěti nejlepších týmů obdrželi také předplatné ChatGPT Pro.
Protože program trval celý den, očekávala se přítomnost všech členů po celou dobu. Nedodržení této podmínky mohlo vést k diskvalifikaci. Organizátoři zajistili jídlo, stoly, židle a elektrické zásuvky; účastníci si museli přinést vlastní zařízení a nabíječky.
Zveřejněný harmonogram vypadal takto:
Při kapacitě pouhých 40 týmů hrála při výběru důležitou roli kvalita navrženého projektu i technická připravenost týmu.
Singapur byl první zastávkou celé série. V původním oznámení byly jako další trhy uvedeny Indonésie, Tchaj-wan a Vietnam. Po singapurské akci Sea uvedla, že se série rozšíří také do Malajsie.
Seznam se tedy po zahájení iniciativy dále vyvíjel, obecný směr však zůstal stejný: přinést praktické experimentování s Codexem a příležitosti k vývoji AI komunitám napříč asijsko-pacifickým regionem. Tchaj-wan byl následně potvrzen jako další zastávka pokračující regionální série.
Singapurská soutěž nabídla pohled na to, jak lze AI programovací agenty testovat v konkurenčním prostředí zaměřeném na skutečné produkty. Týmy nebyly hodnoceny jen podle toho, zda dokážou generovat kód. Musely definovat reálný problém, v omezeném čase vytvořit použitelné řešení a vysvětlit, jakou roli Codex při jeho vzniku sehrál.
Důraz na výběr problému, kvalitu implementace a způsob práce může přesahovat samotné vítězné projekty. Série staví Codex do role součásti celého inženýrského procesu — od nápadu a prototypu až po předvedení funkční aplikace — a zároveň umožňuje Sea a OpenAI navázat přímý kontakt s vývojáři v celém regionu.