Na začátku června komunikace pokračuje prostřednictvím prostředníků. Íránský ministr zahraničí Abbás Araghčí potvrdil, že Teherán a Washington přezkoumávají vyměněné texty a snaží se najít to, co označil za „konečný vzorec“ případného ujednání . Diplomatický kanál je tedy otevřený, zároveň ho ale zatěžuje hluboká nedůvěra a řada nepřekročitelných podmínek.

Araghčího „konečný vzorec“ a komunikace přes prostředníky

Araghčí 3. června 2026 v rozhovoru pro libanonskou televizi Al-Majádín uvedl, že Írán a USA studují texty předané přes prostředníky a pracují na „konečném vzorci“ možné dohody . Současně výslovně odmítl označit současnou komunikaci za formální jednání: „V současnosti neexistuje žádný vyjednávací mechanismus, ale se Spojenými státy si vyměňujeme zprávy“ .

Kanál proto zůstává aktivní, ale neprůhledný. Araghčí už dříve potvrdil přímou i nepřímou výměnu zpráv s americkým zvláštním zmocněncem Stevem Witkoffem, opakovaně však zdůrazňoval, že nejde o klasická oficiální jednání . Formulace o „konečném vzorci“ naznačuje, že obě strany považují současné diplomatické okno za důležité. Zároveň ukazuje, že jejich manévrovací prostor omezuje několik zásadních sporů.

Klíčové je, že Araghčí spojuje jakoukoli dohodu s úplným zastavením bojů na všech frontách. Konkrétně zmínil izraelskou válku v Libanonu a varoval, že izraelský útok na Bejrút by příměří zcela zhroutil . Tato podmínka do jednání vnáší konflikt, který není přímo pod operační kontrolou Washingtonu.

Co má 60denní rámec obsahovat

Podle amerických představitelů a zdrojů citovaných agenturami Axios, Anadolu a dalšími médii zahrnuje předběžný rámec několik konkrétních kroků :

• Prodloužení příměří: Šedesátidenní MoU by prodloužilo klid zbraní nad rámec dočasného příměří platného od začátku dubna 2026. Obě strany by ho mohly po vzájemné dohodě obnovit .
• Otevření Hormuzského průlivu: Lodní doprava by měla být bez omezení, poplatků a obtěžování. Írán by zároveň musel do 30 dní odstranit všechny miny, které v průlivu rozmístil, aby se provoz mohl vrátit na předválečnou úroveň .
• Postupné zrušení americké námořní blokády: Spojené státy by začaly uvolňovat blokádu íránských přístavů zavedenou 13. dubna 2026 po neúspěchu jednání v Islámábádu .
• Omezené uvolnění sankcí: Írán by mohl volněji prodávat ropu a část jeho zmrazených zahraničních aktiv, jejichž hodnota se odhaduje na 25 miliard dolarů, by byla uvolněna .
• Zahájení jaderných rozhovorů: Šedesátidenní období by mělo vytvořit prostor pro formální jednání o omezení íránského jaderného programu a o dlouhodobé mírové dohodě .

Návrh je výslovně koncipován jako dočasné ujednání, nikoli jako úplná mírová smlouva. Jeho smyslem má být zmrazení vojenské konfrontace a vytvoření základny pro náročnější jednání .

Proč dohoda stále naráží

Technické obrysy dohody sice existují, konečné schválení ale blokuje několik politicky citlivých otázek.

1. Libanon jako nepřekročitelná podmínka

Írán opakovaně prohlašuje, že se Spojenými státy neuzavře dohodu, pokud neskončí izraelská vojenská kampaň v Libanonu a nebude tam plně respektováno příměří . Pro Teherán jde o zásadní červenou linii. Araghčí zdůrazňuje, že Írán požaduje „úplný konec války v celém regionu“, nikoli oddělená a krátkodobá příměří .

2. Jaderný program a obohacování uranu

Největší věcný spor se týká osudu zásob obohaceného uranu a budoucnosti íránské schopnosti uran obohacovat. Spojené státy údajně navrhly dvacetileté pozastavení veškeré obohacovací činnosti, zatímco Írán přišel s přestávkou na tři až pět let .

Rozdílné postoje panují také ohledně samotného uranu. Washington chce, aby byl vysoce obohacený uran z Íránu zcela odvezen. Teherán navrhuje jeho naředění, případně ponechání pod dohledem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) .

Trump 24. května připustil, že dohoda „ještě zdaleka není plně vyjednaná“, a trval na tom, že nesmí Íránu dát „jasnou a otevřenou cestu k jaderné zbrani“ . Podle některých zpráv američtí vyjednavači požadují přesun 400 kilogramů uranu do Spojených států a omezení provozované jaderné činnosti na jediné zařízení .

3. Dočasná, nebo komplexní dohoda?

Po krachu jednání v Islámábádu v polovině dubna 2026 obě strany snížily své ambice. Namísto komplexní mírové dohody se zaměřily na dočasné memorandum, protože jaderný spis se nepodařilo uzavřít .

Washington podle dostupných zpráv požaduje mimo jiné žádné odškodnění za válečné škody způsobené Spojenými státy, zachování významné části sankčního systému, podmínění úplného regionálního příměří pokrokem v jaderných rozhovorech a další omezení íránského balistického programu . Írán naopak trvá na úplném zrušení sankcí a odmítá podmínky, které považuje za jednostranné ústupky bez závazných záruk .

4. Nedůvěra na obou stranách

Araghčí opakovaně říká, že mezi Íránem a USA panuje „nulová důvěra“ . To vysvětluje, proč Teherán upřednostňuje nepřímé rozhovory, postupné budování důvěry a záruky ještě před otevřením nejcitlivějších témat.

Americká pozice naopak zdůrazňuje, že čas hraje ve prospěch Washingtonu. Trump uvedl, že námořní blokáda zůstane „v plné platnosti“, dokud nebude dohoda „dosažena, potvrzena a podepsána“ . Tento rozdíl v přístupu činí i případné dočasné memorandum politicky výbušným v obou hlavních městech.

Co může následovat

Předběžný 60denní rámec představuje spíše praktickou zastávku než konečné řešení. Má zmrazit vojenskou konfrontaci a odložit nejtěžší otázky na další jednání. Znovuotevření Hormuzského průlivu by obnovilo provoz na klíčové energetické trase a Írán by podle dostupných odhadů přestal přicházet o zhruba 400 milionů dolarů denně . Zmírnění americké blokády a možnost prodávat ropu by Teheránu přinesly okamžitou ekonomickou úlevu .

Pro Washington by dohoda znamenala upevnění deeskalace, snížení bezprostředního rizika pro lodní dopravu v Perském zálivu a vytvoření vyhrazeného kanálu pro jaderná jednání .

Osud návrhu ale závisí na dvou lídrech, kteří jej dosud definitivně neschválili. Araghčího zmínka o „konečném vzorci“ v době, kdy mezi prostředníky kolují nové texty, naznačuje, že obě strany považují současný okamžik za jednu z posledních možností, jak se od konfliktu odvrátit. Hlavní překážkou už není samotný základní rámec, ale schválení a pořadí nejtěžších ústupků — od Libanonu přes obohacování uranu až po sankce. Právě na tom se ukáže, zda dočasná dohoda vydrží, nebo zda válka vstoupí do další fáze.

Na začátku června komunikace pokračuje prostřednictvím prostředníků. Íránský ministr zahraničí Abbás Araghčí potvrdil, že Teherán a Washington přezkoumávají vyměněné texty a snaží se najít to, co označil za „konečný vzorec“ případného ujednání . Diplomatický kanál je tedy otevřený, zároveň ho ale zatěžuje hluboká nedůvěra a řada nepřekročitelných podmínek.

Araghčího „konečný vzorec“ a komunikace přes prostředníky

Araghčí 3. června 2026 v rozhovoru pro libanonskou televizi Al-Majádín uvedl, že Írán a USA studují texty předané přes prostředníky a pracují na „konečném vzorci“ možné dohody . Současně výslovně odmítl označit současnou komunikaci za formální jednání: „V současnosti neexistuje žádný vyjednávací mechanismus, ale se Spojenými státy si vyměňujeme zprávy“ .

Kanál proto zůstává aktivní, ale neprůhledný. Araghčí už dříve potvrdil přímou i nepřímou výměnu zpráv s americkým zvláštním zmocněncem Stevem Witkoffem, opakovaně však zdůrazňoval, že nejde o klasická oficiální jednání . Formulace o „konečném vzorci“ naznačuje, že obě strany považují současné diplomatické okno za důležité. Zároveň ukazuje, že jejich manévrovací prostor omezuje několik zásadních sporů.

Klíčové je, že Araghčí spojuje jakoukoli dohodu s úplným zastavením bojů na všech frontách. Konkrétně zmínil izraelskou válku v Libanonu a varoval, že izraelský útok na Bejrút by příměří zcela zhroutil . Tato podmínka do jednání vnáší konflikt, který není přímo pod operační kontrolou Washingtonu.

Co má 60denní rámec obsahovat

Podle amerických představitelů a zdrojů citovaných agenturami Axios, Anadolu a dalšími médii zahrnuje předběžný rámec několik konkrétních kroků :

• Prodloužení příměří: Šedesátidenní MoU by prodloužilo klid zbraní nad rámec dočasného příměří platného od začátku dubna 2026. Obě strany by ho mohly po vzájemné dohodě obnovit .
• Otevření Hormuzského průlivu: Lodní doprava by měla být bez omezení, poplatků a obtěžování. Írán by zároveň musel do 30 dní odstranit všechny miny, které v průlivu rozmístil, aby se provoz mohl vrátit na předválečnou úroveň .
• Postupné zrušení americké námořní blokády: Spojené státy by začaly uvolňovat blokádu íránských přístavů zavedenou 13. dubna 2026 po neúspěchu jednání v Islámábádu .
• Omezené uvolnění sankcí: Írán by mohl volněji prodávat ropu a část jeho zmrazených zahraničních aktiv, jejichž hodnota se odhaduje na 25 miliard dolarů, by byla uvolněna .
• Zahájení jaderných rozhovorů: Šedesátidenní období by mělo vytvořit prostor pro formální jednání o omezení íránského jaderného programu a o dlouhodobé mírové dohodě .

Návrh je výslovně koncipován jako dočasné ujednání, nikoli jako úplná mírová smlouva. Jeho smyslem má být zmrazení vojenské konfrontace a vytvoření základny pro náročnější jednání .

Proč dohoda stále naráží

Technické obrysy dohody sice existují, konečné schválení ale blokuje několik politicky citlivých otázek.

1. Libanon jako nepřekročitelná podmínka

Írán opakovaně prohlašuje, že se Spojenými státy neuzavře dohodu, pokud neskončí izraelská vojenská kampaň v Libanonu a nebude tam plně respektováno příměří . Pro Teherán jde o zásadní červenou linii. Araghčí zdůrazňuje, že Írán požaduje „úplný konec války v celém regionu“, nikoli oddělená a krátkodobá příměří .

2. Jaderný program a obohacování uranu

Největší věcný spor se týká osudu zásob obohaceného uranu a budoucnosti íránské schopnosti uran obohacovat. Spojené státy údajně navrhly dvacetileté pozastavení veškeré obohacovací činnosti, zatímco Írán přišel s přestávkou na tři až pět let .

Rozdílné postoje panují také ohledně samotného uranu. Washington chce, aby byl vysoce obohacený uran z Íránu zcela odvezen. Teherán navrhuje jeho naředění, případně ponechání pod dohledem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) .

Trump 24. května připustil, že dohoda „ještě zdaleka není plně vyjednaná“, a trval na tom, že nesmí Íránu dát „jasnou a otevřenou cestu k jaderné zbrani“ . Podle některých zpráv američtí vyjednavači požadují přesun 400 kilogramů uranu do Spojených států a omezení provozované jaderné činnosti na jediné zařízení .

3. Dočasná, nebo komplexní dohoda?

Po krachu jednání v Islámábádu v polovině dubna 2026 obě strany snížily své ambice. Namísto komplexní mírové dohody se zaměřily na dočasné memorandum, protože jaderný spis se nepodařilo uzavřít .

Washington podle dostupných zpráv požaduje mimo jiné žádné odškodnění za válečné škody způsobené Spojenými státy, zachování významné části sankčního systému, podmínění úplného regionálního příměří pokrokem v jaderných rozhovorech a další omezení íránského balistického programu . Írán naopak trvá na úplném zrušení sankcí a odmítá podmínky, které považuje za jednostranné ústupky bez závazných záruk .

4. Nedůvěra na obou stranách

Araghčí opakovaně říká, že mezi Íránem a USA panuje „nulová důvěra“ . To vysvětluje, proč Teherán upřednostňuje nepřímé rozhovory, postupné budování důvěry a záruky ještě před otevřením nejcitlivějších témat.

Americká pozice naopak zdůrazňuje, že čas hraje ve prospěch Washingtonu. Trump uvedl, že námořní blokáda zůstane „v plné platnosti“, dokud nebude dohoda „dosažena, potvrzena a podepsána“ . Tento rozdíl v přístupu činí i případné dočasné memorandum politicky výbušným v obou hlavních městech.

Co může následovat

Předběžný 60denní rámec představuje spíše praktickou zastávku než konečné řešení. Má zmrazit vojenskou konfrontaci a odložit nejtěžší otázky na další jednání. Znovuotevření Hormuzského průlivu by obnovilo provoz na klíčové energetické trase a Írán by podle dostupných odhadů přestal přicházet o zhruba 400 milionů dolarů denně . Zmírnění americké blokády a možnost prodávat ropu by Teheránu přinesly okamžitou ekonomickou úlevu .

Pro Washington by dohoda znamenala upevnění deeskalace, snížení bezprostředního rizika pro lodní dopravu v Perském zálivu a vytvoření vyhrazeného kanálu pro jaderná jednání .

Osud návrhu ale závisí na dvou lídrech, kteří jej dosud definitivně neschválili. Araghčího zmínka o „konečném vzorci“ v době, kdy mezi prostředníky kolují nové texty, naznačuje, že obě strany považují současný okamžik za jednu z posledních možností, jak se od konfliktu odvrátit. Hlavní překážkou už není samotný základní rámec, ale schválení a pořadí nejtěžších ústupků — od Libanonu přes obohacování uranu až po sankce. Právě na tom se ukáže, zda dočasná dohoda vydrží, nebo zda válka vstoupí do další fáze.