Evropská skupina pro koordinaci plynu přesto uvedla, že v tuto chvíli nevidí bezprostřední ohrožení zimních dodávek. Podle ní by k zajištění zásobování měla stačit naplněnost kolem 80 % . Rozdíl mezi tímto oficiálním hodnocením a tržními obavami spočívá především v ceně: plyn může být dostupný, ale za výrazně vyšší částky.

Wood Mackenzie mluví o strukturálním deficitu

Energetická poradenská společnost Wood Mackenzie ve své analýze zveřejněné 27. července varovala, že evropské zásobníky mohou sezonu doplňování zakončit s naplněností pod 70 % .

Podle společnosti se současně sčítají tři tlaky:

• Historicky nízké zásoby a narušení dodávek přes Hormuzský průliv zvedly spotové ceny o více než 50 % nad červnová minima .
• Obnovená asijská poptávka po LNG odčerpává flexibilní náklady, které by jinak mohly zamířit do Evropy .
• Nízké zásoby mohou udržet ceny vysoko po celou zimu 2026/27 .

Wood Mackenzie situaci nepopisuje jen jako krátkodobý cenový šok. Hovoří o strukturálním deficitu: evropský trh byl podle jejího hodnocení nedostatečně zásoben už před krizí v Hormuzském průlivu, mimo jiné kvůli ztrátě části ruských dodávek plynovody .

Hormuzský průliv ochromil část globálního trhu s LNG

Hormuzský průliv je podle dostupných podkladů fakticky uzavřen od 28. února 2026, kdy vypukla válka s Íránem . Jde o klíčovou námořní trasu mezi Ománem a Íránem, kterou za běžných okolností prochází přibližně pětina světového LNG.

Dopady na trh jsou značné:

• Přes průliv obvykle proudí přibližně 20 % světových dodávek LNG; tento tok byl téměř zastaven .
• Íránské útoky vyřadily z provozu přibližně 17 % katarské exportní kapacity LNG v zařízení Ras Laffan .
• Index cen zemního plynu Světové banky v březnu 2026 meziměsíčně vzrostl o 24 % .
• Evropské futures na plyn pro nizozemský hub TTF, který slouží jako hlavní evropský cenový ukazatel, se koncem dubna dostaly na 14,80 dolaru za MMBtu .
• Shell očekává, že světový obchod s LNG bude v roce 2026 stagnovat. Od března je podle společnosti každý měsíc mimo trh přibližně pětina světových dodávek .
• Ceny prudce vzrostly, stále však zůstaly pod vrcholy z energetické krize v roce 2022 .
• Navzdory výpadku se globální nabídka LNG v červnu meziročně zvýšila o 2 %, protože těžbu a zkapalňování navýšili producenti z USA a dalších oblastí mimo Blízký východ .

To poslední je důležitá protiváha k nejčernějším scénářům. Trh dokázal část výpadku nahradit, ale za cenu vyšší volatility a silnějšího soupeření o každou volnou dodávku.

Evropa soupeří o náklady s Asií

Blokáda vytvořila soutěž o takzvané flexibilní náklady LNG — tedy dodávky, které lze relativně rychle přesměrovat podle toho, kde je cena nejvyšší.

Asijská poptávka se zotavuje a cenová prémie asijského trhu nad Evropou výrazně vzrostla. Dostupné spotové náklady proto častěji míří k asijským odběratelům .

Největší problém mají jihoasijské země, které jsou silně závislé na katarském LNG. Náhrada za přerušené objemy je pro ně mimořádně obtížná a spotové ceny v regionu překročily 20 dolarů za MMBtu .

Pro Evropu to znamená, že se v případě studené zimy nemůže spoléhat jen na nákup na krátkodobém trhu. Čím déle bude průliv mimo provoz a čím silnější bude asijská poptávka, tím dražší bude doplňování evropských zásob.

Kdy může přijít úleva?

Ve střednědobém horizontu se očekává vlna nových kapacit na zkapalňování plynu, především ve Spojených státech. Wood Mackenzie ve svém základním scénáři předpokládá, že evropské velkoobchodní ceny plynu by do roku 2030 mohly téměř klesnout na polovinu. Průměrná cena by se v období 2030 až 2035 mohla pohybovat kolem 24 eur za MWh, tedy přibližně 8 dolarů za MMBtu .

Shell očekává, že růst světového obchodu s LNG se obnoví v roce 2027, pokud se provoz v Hormuzském průlivu vrátí k normálu .

Tento výhled však není bezpodmínečný. Pokud by omezení trvala až do konce roku 2026, Wood Mackenzie varuje před nedostatkem ropy a LNG a před mírnou globální recesí ve druhé polovině roku 2026 .

Dlouhodobé řešení: méně plynu na vytápění

Nové terminály LNG mohou zmírnit riziko nedostatku, samy o sobě ale neřeší závislost Evropy na dovozu fosilního plynu. Dlouhodobá odpověď spočívá především v elektrifikaci vytápění, energetických úsporách a rychlejším rozvoji čisté elektřiny.

• Mezinárodní agentura pro energii (IEA) předpovídá, že tepelná čerpadla mohou do roku 2030 snížit evropskou poptávku po plynu pro vytápění budov nejméně o 21 miliard metrů krychlových .
• Společné výzkumné středisko Evropské komise odhaduje, že nahrazení 30 milionů kotlů na fosilní paliva, tedy přibližně 35 % celkového počtu, by v dotčených domácnostech snížilo spotřebu plynu a ropy o 36 % .
• Evropská klimatická nadace uvádí, že ambiciózní instalace 60 milionů tepelných čerpadel do roku 2030 by mohla snížit spotřebu plynu v budovách oproti roku 2022 o 40 % a ušetřit 60 miliard eur na dovozu energie .
• Stávající čisté zdroje tepla — tepelná čerpadla, dálkové vytápění a solární termické systémy — už nyní nahrazují přibližně 42,5 miliardy metrů krychlových dovozu plynu ročně. Do roku 2030 by tento objem mohl vzrůst na 74,6 miliardy metrů krychlových .
• Současné tempo instalací ale zaostává. Evropské sdružení tepelných čerpadel upozorňuje, že cíl 60 milionů zařízení je ohrožen a pro jeho splnění by se nynější tempo instalací muselo zhruba ztrojnásobit .

Co z toho plyne pro zimu 2026/27

Evropa má stále několik měsíců na doplnění zásob, ale její bezpečnostní polštář je nezvykle tenký. Krátkodobý výhled bude záviset hlavně na rychlosti doplňování zásobníků, vývoji počasí, délce blokády Hormuzského průlivu a ochotě asijských odběratelů přeplácet evropské nákupy.

Nejpravděpodobnějším bezprostředním rizikem proto není automaticky nedostatek plynu v domácnostech, ale drahá a velmi citlivá zima. Úleva může přijít s novými kapacitami LNG v druhé polovině dekády. Trvalejší řešení však bude vyžadovat rychlejší náhradu plynových kotlů, rozvoj obnovitelných zdrojů a efektivnější vytápění budov.

Evropská skupina pro koordinaci plynu přesto uvedla, že v tuto chvíli nevidí bezprostřední ohrožení zimních dodávek. Podle ní by k zajištění zásobování měla stačit naplněnost kolem 80 % . Rozdíl mezi tímto oficiálním hodnocením a tržními obavami spočívá především v ceně: plyn může být dostupný, ale za výrazně vyšší částky.

Wood Mackenzie mluví o strukturálním deficitu

Energetická poradenská společnost Wood Mackenzie ve své analýze zveřejněné 27. července varovala, že evropské zásobníky mohou sezonu doplňování zakončit s naplněností pod 70 % .

Podle společnosti se současně sčítají tři tlaky:

• Historicky nízké zásoby a narušení dodávek přes Hormuzský průliv zvedly spotové ceny o více než 50 % nad červnová minima .
• Obnovená asijská poptávka po LNG odčerpává flexibilní náklady, které by jinak mohly zamířit do Evropy .
• Nízké zásoby mohou udržet ceny vysoko po celou zimu 2026/27 .

Wood Mackenzie situaci nepopisuje jen jako krátkodobý cenový šok. Hovoří o strukturálním deficitu: evropský trh byl podle jejího hodnocení nedostatečně zásoben už před krizí v Hormuzském průlivu, mimo jiné kvůli ztrátě části ruských dodávek plynovody .

Hormuzský průliv ochromil část globálního trhu s LNG

Hormuzský průliv je podle dostupných podkladů fakticky uzavřen od 28. února 2026, kdy vypukla válka s Íránem . Jde o klíčovou námořní trasu mezi Ománem a Íránem, kterou za běžných okolností prochází přibližně pětina světového LNG.

Dopady na trh jsou značné:

• Přes průliv obvykle proudí přibližně 20 % světových dodávek LNG; tento tok byl téměř zastaven .
• Íránské útoky vyřadily z provozu přibližně 17 % katarské exportní kapacity LNG v zařízení Ras Laffan .
• Index cen zemního plynu Světové banky v březnu 2026 meziměsíčně vzrostl o 24 % .
• Evropské futures na plyn pro nizozemský hub TTF, který slouží jako hlavní evropský cenový ukazatel, se koncem dubna dostaly na 14,80 dolaru za MMBtu .
• Shell očekává, že světový obchod s LNG bude v roce 2026 stagnovat. Od března je podle společnosti každý měsíc mimo trh přibližně pětina světových dodávek .
• Ceny prudce vzrostly, stále však zůstaly pod vrcholy z energetické krize v roce 2022 .
• Navzdory výpadku se globální nabídka LNG v červnu meziročně zvýšila o 2 %, protože těžbu a zkapalňování navýšili producenti z USA a dalších oblastí mimo Blízký východ .

To poslední je důležitá protiváha k nejčernějším scénářům. Trh dokázal část výpadku nahradit, ale za cenu vyšší volatility a silnějšího soupeření o každou volnou dodávku.

Evropa soupeří o náklady s Asií

Blokáda vytvořila soutěž o takzvané flexibilní náklady LNG — tedy dodávky, které lze relativně rychle přesměrovat podle toho, kde je cena nejvyšší.

Asijská poptávka se zotavuje a cenová prémie asijského trhu nad Evropou výrazně vzrostla. Dostupné spotové náklady proto častěji míří k asijským odběratelům .

Největší problém mají jihoasijské země, které jsou silně závislé na katarském LNG. Náhrada za přerušené objemy je pro ně mimořádně obtížná a spotové ceny v regionu překročily 20 dolarů za MMBtu .

Pro Evropu to znamená, že se v případě studené zimy nemůže spoléhat jen na nákup na krátkodobém trhu. Čím déle bude průliv mimo provoz a čím silnější bude asijská poptávka, tím dražší bude doplňování evropských zásob.

Kdy může přijít úleva?

Ve střednědobém horizontu se očekává vlna nových kapacit na zkapalňování plynu, především ve Spojených státech. Wood Mackenzie ve svém základním scénáři předpokládá, že evropské velkoobchodní ceny plynu by do roku 2030 mohly téměř klesnout na polovinu. Průměrná cena by se v období 2030 až 2035 mohla pohybovat kolem 24 eur za MWh, tedy přibližně 8 dolarů za MMBtu .

Shell očekává, že růst světového obchodu s LNG se obnoví v roce 2027, pokud se provoz v Hormuzském průlivu vrátí k normálu .

Tento výhled však není bezpodmínečný. Pokud by omezení trvala až do konce roku 2026, Wood Mackenzie varuje před nedostatkem ropy a LNG a před mírnou globální recesí ve druhé polovině roku 2026 .

Dlouhodobé řešení: méně plynu na vytápění

Nové terminály LNG mohou zmírnit riziko nedostatku, samy o sobě ale neřeší závislost Evropy na dovozu fosilního plynu. Dlouhodobá odpověď spočívá především v elektrifikaci vytápění, energetických úsporách a rychlejším rozvoji čisté elektřiny.

• Mezinárodní agentura pro energii (IEA) předpovídá, že tepelná čerpadla mohou do roku 2030 snížit evropskou poptávku po plynu pro vytápění budov nejméně o 21 miliard metrů krychlových .
• Společné výzkumné středisko Evropské komise odhaduje, že nahrazení 30 milionů kotlů na fosilní paliva, tedy přibližně 35 % celkového počtu, by v dotčených domácnostech snížilo spotřebu plynu a ropy o 36 % .
• Evropská klimatická nadace uvádí, že ambiciózní instalace 60 milionů tepelných čerpadel do roku 2030 by mohla snížit spotřebu plynu v budovách oproti roku 2022 o 40 % a ušetřit 60 miliard eur na dovozu energie .
• Stávající čisté zdroje tepla — tepelná čerpadla, dálkové vytápění a solární termické systémy — už nyní nahrazují přibližně 42,5 miliardy metrů krychlových dovozu plynu ročně. Do roku 2030 by tento objem mohl vzrůst na 74,6 miliardy metrů krychlových .
• Současné tempo instalací ale zaostává. Evropské sdružení tepelných čerpadel upozorňuje, že cíl 60 milionů zařízení je ohrožen a pro jeho splnění by se nynější tempo instalací muselo zhruba ztrojnásobit .

Co z toho plyne pro zimu 2026/27

Evropa má stále několik měsíců na doplnění zásob, ale její bezpečnostní polštář je nezvykle tenký. Krátkodobý výhled bude záviset hlavně na rychlosti doplňování zásobníků, vývoji počasí, délce blokády Hormuzského průlivu a ochotě asijských odběratelů přeplácet evropské nákupy.

Nejpravděpodobnějším bezprostředním rizikem proto není automaticky nedostatek plynu v domácnostech, ale drahá a velmi citlivá zima. Úleva může přijít s novými kapacitami LNG v druhé polovině dekády. Trvalejší řešení však bude vyžadovat rychlejší náhradu plynových kotlů, rozvoj obnovitelných zdrojů a efektivnější vytápění budov.