Následný převod moci však nebyl hladký. Shromáždění expertů, 88členný sbor duchovních, který má podle íránské ústavy vybrat nového nejvyššího vůdce, zasedalo od 3. do 8. března. Proces odhalil hluboké rozpory mezi jednotlivými frakcemi .

Po krátkou dobu zemi vedla prozatímní rada vedení. Mojtaba Chameneí nakonec získal potřebnou dvoutřetinovou většinu, což naznačilo posílení tvrdých vojenských křídel. Za nejvyššího vůdce byl oficiálně oznámen 9. března .

Jeho nástup byl politicky výhodný, zároveň ale vyvolal teologické i ústavní otázky. Kritici tvrdí, že systém velájat-e faqíh — princip vlády islámského právníka — se tím fakticky přiblížil dědičné monarchii. Analytici také upozorňují, že Mojtaba zdědil stejné „dilema legitimity“, které provázelo nástup jeho otce v roce 1989: stojí nejvyšší autorita na náboženské zbožnosti, nebo na čistě politické moci?

Kdo má v Teheránu skutečnou moc?

Vedení Mojtaby Chameneího je nápadně nenápadné. K některým veřejným prohlášením sice došlo — například 27. května varoval, že státy regionu už nebudou sloužit jako „štíty“ pro americké vojenské základny — celkově ale zůstává jeho veřejná aktivita omezená. Válečný chaos navíc stále ztěžuje upevnění jeho pozice.

Nejvýraznějším důkazem rozptýlené autority je role Mohsena Rezáího, vojenského poradce nejvyššího vůdce. Právě Rezáí, nikoli Chameneí, pronesl nejkonfrontačnější veřejné poselství režimu. V rozhovoru pro CNN 5. června prohlásil, že jednání jsou v „patové situaci“, a varoval, že pokud Spojené státy obnoví boje, vstoupí do „temné chodby“ .

Další známkou vnitřního zmatku jsou protichůdná vyjádření k tomu, zda vůbec nějaká jednání probíhají. Íránské ministerstvo zahraničí odmítlo tvrzení o pokroku a uvedlo, že od začátku války „obdrželo pouze žádosti, nikoli jednání“ . Íránská armáda a velení Revolučních gard, které konflikt výrazně oslabil, si zároveň mohou zachovávat značnou míru samostatného vlivu. Z dostupných důkazů ale nelze přesně určit, jak velkou .

Z veřejně dostupných informací nelze s jistotou říct, zda je Mojtaba Chameneí skutečným hlavním rozhodovacím činitelem, nebo zda moc v Íránu drží kolektiv vojenských a duchovních představitelů v pozadí.

Ze zmrazených peněz se stala hlavní překážka

Téměř každá diplomatická cesta k ukončení války narazila na stejný problém: přibližně 24 miliard dolarů ve zmrazených íránských aktivech.

Postoj Teheránu je podle vyjádření Rezáího neústupný. Uvolnění těchto peněz — z nichž značná část se nachází v Jižní Koreji a dalších zemích vázaných americkými sankcemi — je pro Írán „testem důvěry“ vůči administrativě prezidenta Donalda Trumpa a nepřekročitelnou podmínkou dohody .

Írán navrhl postupné uvolnění prostředků: polovinu po vstupu rámcové dohody v platnost a zbytek během následujících 60 dnů . Média podporující režim označila tento spor za „poslední vážnou neshodu“, která brání posunu jednání .

Bílý dům takový výklad odmítá. Dne 27. května označil zprávy íránských státních médií o návrhu čtrnáctibodového rámce za „naprostý výmysl“ a varoval, že „nikdo by neměl věřit tomu, co zveřejňují íránská státní média“ . O závazku Spojených států tyto prostředky uvolnit se zatím neobjevila žádná potvrzená zpráva.

Samotná částka 24 miliard dolarů navíc nemá jednotně potvrzený oficiální základ. Neexistuje jediný autoritativní přehled, který by přesně uváděl, kolik íránských peněz je v zahraničí zmrazeno a kde se nacházejí . Číslo se tak stalo silným vyjednávacím nástrojem, jeho přesnost však zůstává neověřená.

Diplomatický kolotoč bez průlomu

Stejně nejasná jako nástupnictví je i diplomatická situace. Írán, Izrael a Spojené státy uzavřely 7. dubna 2026 křehké příměří. Prezident Trump ho následně 21. dubna prodloužil na neurčito . Klid na bojišti je však zavádějící.

Nepřímá jednání vedená prostřednictvím zprostředkovatelů v Kataru se kvůli sporu o aktiva zcela zastavila . Druhé kolo jednání plánované v Pákistánu Bílý dům odložil poté, co Írán odmítl snahy o jejich obnovení .

Obě strany mezitím své pozice zpřísnily. Už koncem března se Washington a Teherán dostaly do slepé uličky a vzájemně odmítaly návrhy na příměří . Na začátku června naděje na rychlé urovnání výrazně ochably a patová situace působí jako stav, který může trvat dlouho .

Nejistota nekončí u jednacího stolu. Strategickým bodem zůstává Hormuzský průliv, kterým v době míru prochází přibližně 20 % světového obchodu s ropou a zemním plynem . Hlavní bojové operace sice skončily 5. května 2026, konflikt ale vyřešen není. Írán varoval, že v případě obnovení bojů „protáhne válku“ za hranice Perského zálivu .

V tuto chvíli je válka pozastavená, mír však zůstává spíše iluzí. Írán vede nejvyšší vůdce, jehož autorita ještě nebyla prověřena a možná není úplná. Jeho spolupracovníci zároveň předkládají požadavky, které druhá strana označuje za smyšlené.

Otázka 24 miliard dolarů proto není jen otázkou peněz. Je také zástupným sporem o to, zda je poválečný řád po Alím Chameneím dostatečně stabilní, aby mohl uzavřít a dodržet dohodu — a zda je Washington ochoten považovat nové íránské vedení za spolehlivého partnera.

Následný převod moci však nebyl hladký. Shromáždění expertů, 88členný sbor duchovních, který má podle íránské ústavy vybrat nového nejvyššího vůdce, zasedalo od 3. do 8. března. Proces odhalil hluboké rozpory mezi jednotlivými frakcemi .

Po krátkou dobu zemi vedla prozatímní rada vedení. Mojtaba Chameneí nakonec získal potřebnou dvoutřetinovou většinu, což naznačilo posílení tvrdých vojenských křídel. Za nejvyššího vůdce byl oficiálně oznámen 9. března .

Jeho nástup byl politicky výhodný, zároveň ale vyvolal teologické i ústavní otázky. Kritici tvrdí, že systém velájat-e faqíh — princip vlády islámského právníka — se tím fakticky přiblížil dědičné monarchii. Analytici také upozorňují, že Mojtaba zdědil stejné „dilema legitimity“, které provázelo nástup jeho otce v roce 1989: stojí nejvyšší autorita na náboženské zbožnosti, nebo na čistě politické moci?

Kdo má v Teheránu skutečnou moc?

Vedení Mojtaby Chameneího je nápadně nenápadné. K některým veřejným prohlášením sice došlo — například 27. května varoval, že státy regionu už nebudou sloužit jako „štíty“ pro americké vojenské základny — celkově ale zůstává jeho veřejná aktivita omezená. Válečný chaos navíc stále ztěžuje upevnění jeho pozice.

Nejvýraznějším důkazem rozptýlené autority je role Mohsena Rezáího, vojenského poradce nejvyššího vůdce. Právě Rezáí, nikoli Chameneí, pronesl nejkonfrontačnější veřejné poselství režimu. V rozhovoru pro CNN 5. června prohlásil, že jednání jsou v „patové situaci“, a varoval, že pokud Spojené státy obnoví boje, vstoupí do „temné chodby“ .

Další známkou vnitřního zmatku jsou protichůdná vyjádření k tomu, zda vůbec nějaká jednání probíhají. Íránské ministerstvo zahraničí odmítlo tvrzení o pokroku a uvedlo, že od začátku války „obdrželo pouze žádosti, nikoli jednání“ . Íránská armáda a velení Revolučních gard, které konflikt výrazně oslabil, si zároveň mohou zachovávat značnou míru samostatného vlivu. Z dostupných důkazů ale nelze přesně určit, jak velkou .

Z veřejně dostupných informací nelze s jistotou říct, zda je Mojtaba Chameneí skutečným hlavním rozhodovacím činitelem, nebo zda moc v Íránu drží kolektiv vojenských a duchovních představitelů v pozadí.

Ze zmrazených peněz se stala hlavní překážka

Téměř každá diplomatická cesta k ukončení války narazila na stejný problém: přibližně 24 miliard dolarů ve zmrazených íránských aktivech.

Postoj Teheránu je podle vyjádření Rezáího neústupný. Uvolnění těchto peněz — z nichž značná část se nachází v Jižní Koreji a dalších zemích vázaných americkými sankcemi — je pro Írán „testem důvěry“ vůči administrativě prezidenta Donalda Trumpa a nepřekročitelnou podmínkou dohody .

Írán navrhl postupné uvolnění prostředků: polovinu po vstupu rámcové dohody v platnost a zbytek během následujících 60 dnů . Média podporující režim označila tento spor za „poslední vážnou neshodu“, která brání posunu jednání .

Bílý dům takový výklad odmítá. Dne 27. května označil zprávy íránských státních médií o návrhu čtrnáctibodového rámce za „naprostý výmysl“ a varoval, že „nikdo by neměl věřit tomu, co zveřejňují íránská státní média“ . O závazku Spojených států tyto prostředky uvolnit se zatím neobjevila žádná potvrzená zpráva.

Samotná částka 24 miliard dolarů navíc nemá jednotně potvrzený oficiální základ. Neexistuje jediný autoritativní přehled, který by přesně uváděl, kolik íránských peněz je v zahraničí zmrazeno a kde se nacházejí . Číslo se tak stalo silným vyjednávacím nástrojem, jeho přesnost však zůstává neověřená.

Diplomatický kolotoč bez průlomu

Stejně nejasná jako nástupnictví je i diplomatická situace. Írán, Izrael a Spojené státy uzavřely 7. dubna 2026 křehké příměří. Prezident Trump ho následně 21. dubna prodloužil na neurčito . Klid na bojišti je však zavádějící.

Nepřímá jednání vedená prostřednictvím zprostředkovatelů v Kataru se kvůli sporu o aktiva zcela zastavila . Druhé kolo jednání plánované v Pákistánu Bílý dům odložil poté, co Írán odmítl snahy o jejich obnovení .

Obě strany mezitím své pozice zpřísnily. Už koncem března se Washington a Teherán dostaly do slepé uličky a vzájemně odmítaly návrhy na příměří . Na začátku června naděje na rychlé urovnání výrazně ochably a patová situace působí jako stav, který může trvat dlouho .

Nejistota nekončí u jednacího stolu. Strategickým bodem zůstává Hormuzský průliv, kterým v době míru prochází přibližně 20 % světového obchodu s ropou a zemním plynem . Hlavní bojové operace sice skončily 5. května 2026, konflikt ale vyřešen není. Írán varoval, že v případě obnovení bojů „protáhne válku“ za hranice Perského zálivu .

V tuto chvíli je válka pozastavená, mír však zůstává spíše iluzí. Írán vede nejvyšší vůdce, jehož autorita ještě nebyla prověřena a možná není úplná. Jeho spolupracovníci zároveň předkládají požadavky, které druhá strana označuje za smyšlené.

Otázka 24 miliard dolarů proto není jen otázkou peněz. Je také zástupným sporem o to, zda je poválečný řád po Alím Chameneím dostatečně stabilní, aby mohl uzavřít a dodržet dohodu — a zda je Washington ochoten považovat nové íránské vedení za spolehlivého partnera.