Abychom pochopili Damodaranovo varování, je užitečné si připomenout, proč byl krach internetové bubliny pro širší ekonomiku relativně přežitelný.
V druhé polovině 90. let byl internetový boom zaměřen převážně na software a aplikace. Kapitálové výdaje (CAPEX) byly minimální. Většina firem se financovala pomocí akcií – rizikovým kapitálem a veřejnými nabídkami akcií. Když bublina praskla, akcionáři utrpěli ztráty 80–90 %. Pro investory to bylo bolestivé, ale škody zůstaly převážně v mezích akciových trhů . Neexistoval mechanismus, který by umožnil, aby se ztráty kaskádovitě přelily do bankovního systému nebo reálné ekonomiky.
Současný AI boom vypadá dramaticky jinak. Damodaran označuje tento investiční cyklus za „největší výdaje na infrastrukturu, jaké kdy svět viděl“ . Technologické firmy vrhají biliony dolarů do datových center, výpočetního hardwaru, energetických sítí a vodohospodářské infrastruktury. To není kód na serveru – je to beton, měď a chladicí věže.
Zásadní je, že velká část těchto výdajů je financována dluhem, a to často prostřednictvím soukromých úvěrových trhů (private credit), nikoliv tradičních bank . „Problém s AI CAPEX boomem není jen v tom, že je obrovský, ale že je z velké části financován dluhem,“ řekl Damodaran . Pokud příjmy z AI neospravedlní rozsah investic, firmy zatížené dluhem by se mohly dostat do potíží a defaultovat. A tyto problémy by nezůstaly jen u dotyčných firem. Přelily by se do fondů soukromého úvěru, věřitelů a celého finančního systému .
Damodaran tvrdí, že důsledky korekce v AI by byly závažnější ze tří klíčových důvodů:
Nákaza přesahující akciové trhy. Dluhové defaulty by stáhly dolů fondy soukromého úvěru, banky a celý úvěrový systém – nejen ceny akcií . Na rozdíl od krachu dot-com, který byl převážně událostí na akciovém trhu, by AI korekce mohla vyvolat stresovou událost v celém finančním systému.
Makroekonomické jizvy. „Tohle děsí makroekonomii mnohem víc, než kdy děsil boom dot-com,“ řekl Damodaran . Výstavba datových center, energetické společnosti a vodárny – to vše je navázáno na investiční cyklus AI. Útlum by se projevil v náboru zaměstnanců, poptávce po energii a stavebnictví – zasáhl by reálnou ekonomiku, nejen hodnotu portfolií .
Bezprecedentní přeinvestování. Damodaran poznamenává, že velká část ekonomiky je „více příslibem než skutečným výkonem“ a varuje, že „kolektivně pravděpodobně přeinvestováváme“ v měřítku, jaké jsme nikdy neviděli .
„Až korekce přijde,“ řekl v rozhovoru v květnu 2026, „bude horší. Bude plošnější. Nebude to jen korekce technologických firem.“
Damodaran není jediný, kdo bije na poplach. Obavy vyjádřilo několik velkých institucí a analytiků:
Je důležité pochopit, co Damodaran ne tvrdí. Neříká, že AI technologie je bezcenná nebo že AI nedokáže dlouhodobě přinést ekonomickou hodnotu. Naopak, připustil, že AI by mohla být transformační . Jeho obava se týká struktury a financování investičního cyklu, nikoli technologie samotné. Nebezpečí podle něj spočívá v tom, že přílišné sebevědomí a dluhem financované kapitálové výdaje vytvořily prostředí, kde bude jakékoli zklamání zesíleno přes úvěrový systém a přeneseno do širší ekonomiky .
Damodaranovo varování je jasné: investiční boom kolem AI se liší od éry dot-com způsobem, který dělá případný příští pokles potenciálně mnohem závažnější. Dluhové financování a fyzická podstata investic do AI infrastruktury znamená, že až – podle jeho názoru nikoli zda – přijde korekce, bolest bude „plošnější“. Investoři, tvůrci politik a představitelé firem by měli věnovat zvýšenou pozornost rozvahám stojícím za budováním AI, nejen slibům samotné technologie.
Abychom pochopili Damodaranovo varování, je užitečné si připomenout, proč byl krach internetové bubliny pro širší ekonomiku relativně přežitelný.
V druhé polovině 90. let byl internetový boom zaměřen převážně na software a aplikace. Kapitálové výdaje (CAPEX) byly minimální. Většina firem se financovala pomocí akcií – rizikovým kapitálem a veřejnými nabídkami akcií. Když bublina praskla, akcionáři utrpěli ztráty 80–90 %. Pro investory to bylo bolestivé, ale škody zůstaly převážně v mezích akciových trhů . Neexistoval mechanismus, který by umožnil, aby se ztráty kaskádovitě přelily do bankovního systému nebo reálné ekonomiky.
Současný AI boom vypadá dramaticky jinak. Damodaran označuje tento investiční cyklus za „největší výdaje na infrastrukturu, jaké kdy svět viděl“ . Technologické firmy vrhají biliony dolarů do datových center, výpočetního hardwaru, energetických sítí a vodohospodářské infrastruktury. To není kód na serveru – je to beton, měď a chladicí věže.
Zásadní je, že velká část těchto výdajů je financována dluhem, a to často prostřednictvím soukromých úvěrových trhů (private credit), nikoliv tradičních bank . „Problém s AI CAPEX boomem není jen v tom, že je obrovský, ale že je z velké části financován dluhem,“ řekl Damodaran . Pokud příjmy z AI neospravedlní rozsah investic, firmy zatížené dluhem by se mohly dostat do potíží a defaultovat. A tyto problémy by nezůstaly jen u dotyčných firem. Přelily by se do fondů soukromého úvěru, věřitelů a celého finančního systému .
Damodaran tvrdí, že důsledky korekce v AI by byly závažnější ze tří klíčových důvodů:
Nákaza přesahující akciové trhy. Dluhové defaulty by stáhly dolů fondy soukromého úvěru, banky a celý úvěrový systém – nejen ceny akcií . Na rozdíl od krachu dot-com, který byl převážně událostí na akciovém trhu, by AI korekce mohla vyvolat stresovou událost v celém finančním systému.
Makroekonomické jizvy. „Tohle děsí makroekonomii mnohem víc, než kdy děsil boom dot-com,“ řekl Damodaran . Výstavba datových center, energetické společnosti a vodárny – to vše je navázáno na investiční cyklus AI. Útlum by se projevil v náboru zaměstnanců, poptávce po energii a stavebnictví – zasáhl by reálnou ekonomiku, nejen hodnotu portfolií .
Bezprecedentní přeinvestování. Damodaran poznamenává, že velká část ekonomiky je „více příslibem než skutečným výkonem“ a varuje, že „kolektivně pravděpodobně přeinvestováváme“ v měřítku, jaké jsme nikdy neviděli .
„Až korekce přijde,“ řekl v rozhovoru v květnu 2026, „bude horší. Bude plošnější. Nebude to jen korekce technologických firem.“
Damodaran není jediný, kdo bije na poplach. Obavy vyjádřilo několik velkých institucí a analytiků:
Je důležité pochopit, co Damodaran ne tvrdí. Neříká, že AI technologie je bezcenná nebo že AI nedokáže dlouhodobě přinést ekonomickou hodnotu. Naopak, připustil, že AI by mohla být transformační . Jeho obava se týká struktury a financování investičního cyklu, nikoli technologie samotné. Nebezpečí podle něj spočívá v tom, že přílišné sebevědomí a dluhem financované kapitálové výdaje vytvořily prostředí, kde bude jakékoli zklamání zesíleno přes úvěrový systém a přeneseno do širší ekonomiky .
Damodaranovo varování je jasné: investiční boom kolem AI se liší od éry dot-com způsobem, který dělá případný příští pokles potenciálně mnohem závažnější. Dluhové financování a fyzická podstata investic do AI infrastruktury znamená, že až – podle jeho názoru nikoli zda – přijde korekce, bolest bude „plošnější“. Investoři, tvůrci politik a představitelé firem by měli věnovat zvýšenou pozornost rozvahám stojícím za budováním AI, nejen slibům samotné technologie.