Večer před finálovou etapou byla šance nejistá – „55 procent“, že Pogačar souhlasí. V neděli ráno pak přišla zpráva, že je vše domluveno . Štáb Sporzy vyrazil na trať a ve 14:15 dostal špendlík: Pogačar bude stát na zatáčce stoupání na Col d'Èze, kde zaparkoval rodinný obytný vůz
.
Zpočátku tam ale nebyl – byl na tréninku. Po hodině nervózního čekání se „rychle objevil za rohem“ v legrační karnevalové čepici a na svém duhovém mistrovském kole. Okamžitě se kolem něj nahrnuli fanoušci . Merckpoelová sebrala odvahu, oslovila ho, a ve chvíli, kdy uslyšel „Sporza“, souhlasně kývl a navrhl, aby natáčeli potichu za obytným autem
. Ani tam ale neměli klid – fanoušci neustále vyrušovali a Žigartové otec musel lidi udržovat v dostatečné vzdálenosti, aby štáb mohl natáčet
.
Merckpoelová mu během minuty vysvětlila koncept: bude brán jako jen další anonymní přítel stojící ve stínu své partnerky. Pogačar „okamžitě pochopil, kam tím míříme“ . Výsledný rozhovor je mistrovskou ukázkou suchého humoru.
Zde jsou klíčové momenty:
Když se ho reportérka zeptala: „Ty taky jezdíš na kole?“, Pogačar odpověděl: „Jezdím s ní. Někdy mě setřese a někdy ji musím nechat jet. Nejradši jezdím jen tak na kafe.“
Na otázku, jaké to je žít ve stínu Žigartové, řekl: „Někdy je těžké být ‚ten přítel‘. Snažím se ji co nejvíc podporovat a být dobrým kamarádem, ale ona je lepší partnerka.“
Na samém konci Merckpoelová pronesla pointu: „Promiň, zapomněla jsem se zeptat na tvé jméno?“ Pětinásobný vítěz Tour se jen usmál . Merckpoelová ho označila za „dokonalého soupeře“ a zdůraznila, že tón a načasování byly klíčové: „Jinak je to jen trapas. Ale teď jsem měla dokonalého soupeře.“
Co Pogačar netušil, bylo, že si pro něj Sporza připravila jako překvapení speciální tričko. Na přední straně stálo „HAB“ – zkratka pro „Husbands and Boyfriends“ (manželé a přátelé) – s modrou šipkou nahoru a koláží na zádech .
Merckpoelová přiznala, že si nebyli jistí, jak zareaguje – tričko by na něj znovu upoutalo pozornost –, ale Pogačar byl okamžitě nadšený. Okamžitě si ho natáhl, poslal selfie Žigartové a nosil ho po celý zbytek etapy, přičemž fotografie obletěly sociální sítě . „Nejdřív jsme si mysleli, že nám jen chce udělat laskavost, ale on to tričko měl na sobě celou etapu,“ řekla Merckpoelová. „Myslím, že to je součástí jeho úspěchu. Pevně stojí oběma nohama na zemi.“
Merckpoelová později označila toto video za jeden z vrcholů své kariéry . Tričko ‚HAB‘ se rázem stalo sběratelským artiklem v cyklistickém světě.
Pogačar nebyl jedinou hvězdou UAE Team Emirates-XRG, která se ujala role podporovatele. Jeho týmový kolega Isaac del Toro – celkově 3. na mužské Tour de France a vítěz bílého trikotu pro nejlepšího mladého jezdce – byl také o víkendu u trati a fandil své partnerce Romině Hinojosové, mexické jezdkyni týmu Lotto-Intermarché .
Hinojosová protnula cílovou pásku v Nice zcela vyčerpaná, v celkovém pořadí skončila předposlední, ale zapsala se do historie jako první mexická závodnice, která kdy dokončila Tour de France Femmes . Del Toro byl na promenádě, aby ji přivítal, a dvojice si pak společně zašla na pizzu
. Sporza zachytila obě hvězdy UAE, jak podporují své partnerky, a poznamenala, že jsou to „ploegmaten bij UAE en in de Tour samen op het podium“ (týmoví kolegové z UAE, kteří spolu stáli na pódiu na mužské Tour)
.
Tato virální komediální scénka získává ještě hlubší rozměr ve světle toho, jak těžké to měla sama Žigartová, aby se vůbec dostala na start.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednoduchou zlomeninu s úlomky stále ve správné poloze, vyhnula se operaci . Týdny byla na tekuté stravě, ale do tréninku se vrátila během několika dní. Už za šest týdnů stála na startu v Lausanne na Tour de France Femmes
. „Měla jsem anděla strážného,“ řekla, když popisovala své přežití jako „zázračné“
.
Vzhledem k tomu, že se stále zotavovala ze zlomené čelisti, až do poloviny července byla na tekuté stravě a neměla prakticky žádnou závodní přípravu, nebylo realistické bojovat o nejvyšší příčky. Žigartová skončila celkově na 48. místě a 19. v závěrečné etapě do Nice . Během závodu se navíc potýkala se žaludečními potížemi, které ji během 3. etapy poslaly na silnici až na předposlední místo
. Už jen její samotná účast, pouhých šest týdnů po pádu, který mohl dopadnout mnohem hůř, byla všeobecně považována za pozoruhodný úspěch. Ještě o necelé dva týdny dříve byla v Paříži a slavila Pogačarovo páté vítězství na Tour; nyní se role obrátily a Pogačar přerušil svou přípravu na Vueltu, aby byl jejím superfanouškem na Mont Ventoux a Azurovém pobřeží
.
Jak uzavřela Merckpoelová: „Myslím, že to je součástí jeho úspěchu. Pevně stojí oběma nohama na zemi.“ Totéž by se dalo říct o Žigartové.