Slovinské příděly paliva nebyly důkazem prázdných skladů

Nešlo jednoduše o „došlé palivo“

Slovinsko 22. března 2026 omezilo nákup pohonných hmot na čerpacích stanicích. Soukromí motoristé mohli natankovat nejvýše 50 litrů denně, firmy, zemědělci a další komerční odběratelé až 200 litrů.

Opatření ale neznamenalo, že by Slovinsku došlo palivo jako takové. Premiér Robert Golob uváděl, že celostátní zásoby jsou dostatečné. Potíž byla v distribuci: někteří zákazníci nakupovali mimořádně velké objemy, část řidičů přijížděla přes hranice za levnějším palivem a někteří si vytvářeli zásoby. Jednotlivé stanice tak mohly vyčerpat své nádrže rychleji, než je dokázaly zásobovací vozy doplňovat.

Omezení proto fungovalo jako nástroj řízení poptávky. Mělo zabránit tomu, aby několik zákazníků vyprázdnilo konkrétní stanici, a udržet palivo dostupné v širší síti.

MOL a Shell zasáhly ještě před vládou

Ještě před celostátním opatřením zavedl slovinský MOL, druhý největší prodejce paliva v zemi, limit 30 litrů na jednu návštěvu pro soukromé zákazníky. Firmy a nákladní vozidla mohly nakoupit více. Omezení oznámil také Shell. Společnosti uvedly, že chtějí zajistit rovnější přístup k palivu a předejít místním výpadkům.

Rozdíl mezi firemními a vládními pravidly byl důležitý: MOL stanovil limit na jednu návštěvu, zatímco pozdější vládní nařízení určilo denní maximum. V obou případech šlo o krátkodobá krizová opatření proti náporu na maloobchodní síť, nikoli o důkaz, že by byly vyčerpány všechny slovinské zásoby.

Proč byl problém hlavně v naftě a rafineriích

Slovinské potíže se objevily v době širšího energetického šoku spojeného podle citovaných zpráv s konfliktem mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Boje a omezení v okolí Hormuzského průlivu narušily přepravu ropy i rafinovaných produktů. Toky, které před válkou dosahovaly přibližně 18 milionů barelů denně, klesly v červenci na 4,8 milionu a začátkem srpna na zhruba 2 miliony barelů denně.

Současně byla poškozena nebo odstavena část rafinerií. Zpracovatelská kapacita na Blízkém východě byla ve druhém čtvrtletí podle odhadů o 2,9 milionu barelů denně nižší než před válkou; ve třetím čtvrtletí se očekával další výpadek ve výši 2,2 milionu barelů denně. Ukrajinské útoky navíc stlačily ruské rafinérské zpracování téměř k dvacetiletému minimu. K nedostatku přispělo také omezené zpracování a vývoz paliv z Číny.

To je zásadní rozdíl mezi ropou a palivem u stojanu. Benzin a nafta nejsou samotná ropa, ale produkty vznikající v rafineriích. Ropa proto může být dostupná v jiné části světa, zatímco nafty je na trhu málo, pokud rafinerie nefungují nebo se k ropě nedokážou dostat.

Evropské ceny nafty následně vzrostly od začátku války o více než 70 procent. Rozdíl mezi cenou evropského nízkosirného gasoilového kontraktu a ropou Brent dosáhl rekordních 74,66 dolaru za barel, což ukazuje, jak výrazně zdražilo samotné zpracování a dostupnost nafty.

Proč levnější ropa nemusí rychle zlevnit tankování

Cena ropy a cena paliva u čerpací stanice se nemusí pohybovat stejným směrem. Výpadky rafinerií, omezená přeprava, nízké zásoby a vysoké rafinérské marže mohou udržet naftu drahou i v situaci, kdy cena ropného benchmarku klesá.

Americký Úřad pro energetické informace (EIA) očekával průměrnou cenu ropy Brent ve výši 103 dolarů za barel ve druhém čtvrtletí 2026, následovanou poklesem na 70 dolarů ve čtvrtém čtvrtletí. Prognóza ilustruje volatilitu trhu s ropou, nikoli stabilní cenu kolem 90 dolarů.

Goldman Sachs zároveň očekával, že marže u rafinovaných paliv zůstanou po zbytek roku 2026 výrazně nad běžnými úrovněmi, protože trh s hotovými produkty je napjatější než trh se surovou ropou.

Dopady ve východní Evropě

Jednotlivé státy reagovaly různě: zaváděly cenové stropy, měnily daně nebo přijímaly mimořádná opatření na podporu dodávek. Dokument Rady EU uváděl v Chorvatsku průměrnou cenu nafty 1,88 eura za litr k 30. březnu. Srpnová tržní data ji později uváděla přibližně na 1,835 eura za litr.

Moldavsko čelilo samostatnému, ale souvisejícímu logistickému a cenovému tlaku. Regulovaná cena nafty tam koncem července vzrostla přibližně na 1,62 eura za litr. Vláda následně vyhlásila třicetidenní stav pohotovosti v sektoru energetiky a vodního hospodářství poté, co desítky čerpacích stanic hlásily vyčerpání nafty.

Tato čísla nepředstavují jednotnou celoevropskou cenu ani neznamenají, že všechny země čelily totožnému nedostatku. Ukazují spíše, jak kombinace problémů v rafineriích, přepravních omezení a národních cenových regulací vedla v různých státech k odlišným výsledkům.

Co o konci slovinských omezení nevíme

Dostupné zdroje spolehlivě dokládají zavedení limitů 22. března a vysvětlují, proč distributoři začali prodej omezovat už dříve. Neposkytují však dostatečné potvrzení, že Slovinsko opatření formálně zrušilo koncem května. Toto datum je proto lepší považovat za neověřené, než je uvádět jako jistou součást časové osy.

Slovinský případ ukazuje, jak může energetická krize začít: ne prázdnými celostátními sklady, ale frontami, zavřenými pumpami a limity na jeden nákup. Opatření měla zpomalit mimořádnou poptávku a koupit distribuční síti čas. Evropský problém s cenami však dál poháněly poškozené rafinerie, omezené námořní trasy a nižší vývoz hotových paliv — překážky, jejichž odstranění může trvat výrazně déle než vznik prvního výpadku.