Výhra na turnaji UFC Freedom 250, který se konal 14. června 2026, ukončila Zahabiho sedmizápasovou vítěznou sérii, nejdelší aktivní šňůru v bantamové divizi UFC . Pro O’Malleyho šlo o nejpřesvědčivější výkon od porážek v titulových zápasech s Merabem Dvalishvilim.
O’Malley si hned na začátku vzal střed oktagonu a donutil Zahabiho obíhat po jeho obvodu. Opakovaně mířil na soupeřův spodek pravými údery a často měnil postoj, čímž narušoval Zahabiho rytmus a načasování .
Kanadský bojovník odpovídal kopy na nohy a občas se snažil tlačit dopředu. Jenže proti O’Malleyho dosahu a pohybu se mu nedařilo dostat vlastní box do správné vzdálenosti . O’Malley v prvním kole zbytečně neriskoval, sbíral informace a postupně si hledal ideální moment k útoku.
Rozhodující okamžik přišel ve druhém kole. O’Malley trefil čistým levým direktem Zahabiho bradu a poslal ho k zemi . Zahabi se okamžitě pokusil zvednout, ale vzápětí inkasoval tvrdý pravý úder a padl podruhé .
O’Malley už tušil, že je hotovo, a ještě před oficiálním zásahem rozhodčího Jasona Herzoga se otočil k publiku a pozdravil ho. Rozhodčí zápas následně ukončil a přiznal O’Malleymu vítězství technickým knokautem .
Zahabi tak utrpěl první porážku od listopadu 2017, kdy ho knokautoval Ricardo Ramos .
Zahabi do zápasu nastupoval jako šestý muž žebříčku a držitel sedmi vítězství v řadě. Během této série porazil mimo jiné bývalého titulového vyzyvatele Marlona „Chita“ Veru, někdejšího šampiona pérové váhy Josého Alda a zkušeného Pedra Munhoze. Aoriqilenga navíc ukončil knokautem v prvním kole .
Člen montrealského týmu TriStar se postupně vypracoval v technického a defenzivně velmi odolného zápasníka. O’Malley ale jeho sérii nezastavil těsným rozhodnutím – ukončil ji jasným finišem, který výrazně posiluje jeho vlastní návrat mezi elitu.
Pro O’Malleyho jde o druhé vítězství v roce 2026 po předchozí výhře nad Songem Yadongem . Po dvou porážkách s Dvalishvilim v titulových zápasech potřeboval přesně takový výkon: dominantní, atraktivní a zakončený před limitem.
Bezprostředně po zápase vyzval Petra Yana, bývalého šampiona, který se v pořadí nachází přímo před ním . Takový souboj by dával smysl i z hlediska titulové hierarchie – vítězství nad někdejším držitelem pásu by O’Malleymu pravděpodobně zajistilo další titulovou šanci.
Není tedy vyloučeno, že O’Malleyho dělí od návratu k pásu už jediná velká výhra. O titul by mohl znovu bojovat proti Dvalishvilimu, jenž ho porazil dvakrát, případně proti jinému soupeři z čela divize .
Kulisy před Bílým domem udělaly z momentu ještě větší podívanou. Samotný výkon však stál na přesnosti, práci s distancí a trpělivém tlaku. „The Suga Show“ se tak po dvou titulových neúspěších znovu dostává do hlavního vysílacího času – a tentokrát míří směrem k titulovému pásu.