Zprávy se však rozcházejí v tom, kdo přesně byl na americké a mezinárodní straně. Jeden z reportů popsal Kushnera jako člena trojice vyslanců, kteří se s al-Hajjá setkali, jiný uvedl účast představitelů takzvané Rady míru Nickolaje Mladenova a Tonyho Blaira. Protože informace poskytli anonymně hovořící diplomaté a úředníci, veřejně dostupný oficiální seznam účastníků ani přepis jednání neexistuje.
Kushner se v El-Alameinu setkal také s egyptským prezidentem Abdal Fattáhem as-Sísím. Podle egyptského prezidentského úřadu hovořili o nutnosti, aby všechny strany plnily své závazky vyplývající z dohody o příměří v Gaze.
Americká iniciativa se nezaměřila jen na získání dalšího politického příslibu. Šlo především o provedení dohody v praxi — tedy o odzbrojení, správu území a předání moci. Kushner podle dostupných zpráv tlačil na to, aby Hamás:
Širší patnáctibodový plán podporovaný Spojenými státy počítá také se stažením izraelských jednotek z Gazy a s obnovou území pod vedením nové civilní palestinské správy.
Právě praktický význam slova „odzbrojení“ byl jedním z hlavních problémů. Cílem jednání bylo podle reportů převést závazky Hamásu do kroků, které bude možné sledovat a kontrolovat, nikoli je ponechat pouze jako obecný příslib.
Hamás podle dostupných zpráv během schůzky znovu potvrdil svůj závazek k dohodě. Již dříve se objevily informace, že skupina v zásadě souhlasila s předáním zbraní novému správnímu výboru jako součástí plánu.
To ale neznamená, že Hamás přijal všechny podrobnosti, které Kushner během jednání předložil. Ve veřejně dostupných zprávách není úplný popis jeho podmínek, pořadí jednotlivých kroků odzbrojení, mechanismu ověřování ani harmonogramu. Tyto otázky proto zůstávají nevyřešené.
Po schůzce Hamás podle jednoho z reportů vyzval zprostředkovatele a Radu míru, aby přiměli Izrael k provedení plánu. Reakce ukazuje oboustrannou povahu současné patové situace: Washington požaduje měřitelné kroky od Hamásu, zatímco Hamás žádá odpovídající plnění závazků po Izraeli.
Kushner měl po egyptských jednáních odcestovat do Izraele, kde měl v pondělí 17. srpna jednat s premiérem Benjaminem Netanjahuem. Schůzka následovala po Netanjahuově veřejném odmítnutí patnáctibodového plánu, který podle zpráv počítá s odzbrojením Hamásu, stažením izraelských jednotek a vznikem nové civilní správy v Gaze.
Izraelský nesouhlas představuje bezprostřední diplomatickou překážku. Dostupné informace neuvádějí přesně všechny body, proti nimž Netanjahu vystoupil; potvrzují však, že odmítl plán nebo jeho klíčové části, zejména v souvislosti s izraelským stažením a podmínkami odzbrojení Hamásu.
Pořadí Kushnerových schůzek proto mělo zřejmou logiku: nejprve se pokusit získat konkrétní závazek od Hamásu a poté přesvědčit Netanjahua k odpovídajícím krokům. Zda tento postup překoná izraelské námitky, v době jednání jasné nebylo.
Spojené arabské emiráty a dalších sedm arabských a islámských zemí vydaly společné prohlášení, v němž odsoudily izraelské odmítnutí obnovených snah o uskutečnění Trumpova plánu pro Gazu. Mezi signatáři byly podle zpráv Spojené arabské emiráty, Katar, Jordánsko, Indonésie, Pákistán, Turecko, Saúdská Arábie a Egypt.
Prohlášení podle stejného reportu odsoudilo také izraelské odmítání palestinské státnosti. Jeho význam byl především politický, nikoli bezprostředně praktický: regionální vlády veřejně připsaly odpovědnost za zablokování mírového úsilí Izraeli právě ve chvíli, kdy se Kushner snažil plán posunout prostřednictvím přímých a zprostředkovaných jednání.
Diplomatická iniciativa probíhala současně se zprávami o pokračujících izraelských náletech v Gaze. CNBC uvedla, že američtí vyslanci jednali s egyptskými, katarskými a tureckými zprostředkovateli, zatímco Izrael v enklávě pokračoval v leteckých úderech. Jiný report napsal, že příměří útoky zpomalilo, ale zcela je nezastavilo.
Z dodaných zpráv nelze spolehlivě určit počet úderů, jejich cíle, počet obětí ani to, zda konkrétní incidenty porušily určité ustanovení příměří. Tyto údaje proto nelze z diplomatických zpráv samostatně dovozovat.
Jednání v Egyptě přineslo důkaz o obnovené diplomacii, nikoli hotovou dohodu. Kushner se pokusil upevnit závazek Hamásu k rámci, který počítá s odzbrojením a předáním správní pravomoci, nejtěžší otázky však zůstaly otevřené: jak bude odzbrojení ověřováno, jaké podmínky k němu Hamás připojí a zda se Izrael skutečně stáhne.
Další zkouškou měla být Kushnerova schůzka s Netanjahuem. Dokud obě strany nepřijmou vzájemné a ověřitelné kroky, zůstává patnáctibodový plán navzdory nové vlně jednání zablokovaný.