Jak horký mikrofon odhalil křehký stav transatlantické diplomacie na summitu G7 2026

Summit G7 v roce 2026 ve francouzském Évian-les-Bains měl být demonstrací jednoty Západu. Místo toho se stal ukázkou toho, jak moc se tato jednota roztřepila. Náhodně zapnutý mikrofon, opožděný příjezd amerického prezidenta a horečnatá evropská snaha zalíbit se vytvořily setkání, které se nebude pamatovat pro své společné prohlášení, ale pro svou syrovou demonstraci nových pravidel transatlantické diplomacie .

Horký mikrofon, který obletěl summit

Definujícím obrazem summitu nebylo podání ruky ani skupinová fotografie, ale otevřený mikrofon. Když francouzský prezident Emmanuel Macron vítal ráno 16. června ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, jeho nehlídaná slova se přenesla k novinářům: "Měli jsme obtížnou diskusi," řekl o svém osobním setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem z předchozího večera .

Tato poznámka v mžiku zhmotnila napětí v místnosti. Na povrchu lídři pracovali na tom, aby prezentovali jednotnou frontu ohledně Ukrajiny a Íránu. Pod ním neplánované přiznání potvrdilo, že i Francie, často Trumpův nejbližší evropský spojenec, považuje jeho pozice za těžko překonatelné. Širší kontext pro toto napětí zahrnoval nedávné hrozby amerického prezidenta anektovat Grónsko, obchodní spory o cla a přístup jeho administrativy k válce v Íránu, to vše rozdmýchalo vztahy s evropskými partnery .

Evropská koordinovaná ofenzíva šarmu

Evropští lídři přijeli do Évian-les-Bains s jasným posláním: "přitáhnout Donalda Trumpa blíže" k jejich pozicím ve dvou kritických a vzájemně propojených otázkách .

Ukrajina: Zelenskyj, který se účastnil na Macronovo pozvání, přišel s poselstvím, že pozice Ukrajiny ve válce se zlepšila a že si zaslouží silnější mezinárodní podporu . Evropští lídři společně naléhali na Trumpa, aby hostil přímá jednání mezi Zelenským a ruským prezidentem Vladimirem Putinem, čímž doufali, že za přísnější mírový rámec uzamknou diplomatickou váhu USA .

Írán: Trump těsně před příjezdem na summit vyjednal předběžné 60denní americko-íránské příměří. Zatímco to chválil jako svůj klíčový úspěch, spojenci z G7 byli hluboce znepokojeni jeho křehkostí a absencí kontrolních mechanismů. Tlačili na závazný dohled a záruky, že Írán nevyužije pauzu k urychlení svého jaderného programu . Základním evropským argumentem bylo, že obě výzvy – vyvinutí tlaku na Rusko a stabilizace íránského příměří – vyžadují jednotnou frontu Západu, kterou může poskytnout pouze angažované vedení USA.

Trumpův pozdní příchod a krátké bilaterální jednání

Transakční povahu summitu podtrhlo jeho rozvrhování. První plnohodnotné pracovní zasedání v úterý bylo zpožděno téměř o hodinu, protože ostatní lídři G7 čekali, až se objeví Trump, Macron a Zelenskyj . Německý kancléř Friedrich Merz na toto zpoždění výslovně upozornil při Trumpově příjezdu, kdy odlehčil atmosféru předáním německého fotbalového dresu americkému prezidentovi .

Trumpovo následné bilaterální setkání se Zelenským bylo krátké a věcné. Pro ukrajinského prezidenta šlo o diplomatické vítězství, jelikož původně neměl s Trumpem naplánovanou osobní schůzku a nesetkali se tváří v tvář čtyři měsíce . Během skupinového zasedání Trump prohlásil, že Rusko "by mělo usilovat o mírovou dohodu" s Ukrajinou, čímž přímo zopakoval jazyk dohod, který použil pro Írán, a zároveň vyzval k zesílení sankčního tlaku na Moskvu .

Írán jako model pro mírotvorbu

Trump učinil předběžné příměří s Íránem ústředním bodem svého narativu na summitu a vykresloval jej jako plán pro ukončení války na Ukrajině. "Teď, když je tohle (Írán) hotové, zaměříme se na tamto," prohlásil s odkazem na Ukrajinu . Jeho veřejné poselství znělo, že stejné transakční dohazování dohod může donutit Rusko k jednacímu stolu .

Spojenci z G7 však nebyli přesvědčeni, že je model přenositelný. Považovali íránskou dohodu za nebezpečně neúplnou a na Ukrajině viděli mnohem složitější konflikt, který vyžaduje jinou, trvalejší úroveň závazku. Summit odhalil tento zásadní strategický nesouhlas: Trump viděl paralelní, řešitelné konflikty; Evropa viděla jedinečnou ruskou hrozbu vyžadující klasické, dlouhodobé odstrašování .

Křehkost na odiv

Kromě horkého mikrofonu a politických debat komunikovala svou vlastní zprávu o neangažovanosti i choreografie summitu. Britský premiér Keir Starmer neměl během summitu s Trumpem žádnou osobní schůzku, což ho později přimělo vyvracet tvrzení, že byl přehlížen . Mezitím se v pozadí vznášela hrozba amerických cel na evropské zboží, která k bezpečnostním sporům přidávala vrstvu ekonomické úzkosti .

Incident s horkým mikrofonem se stal prizmatem, skrze které byla celá událost vnímána: jako symptom aliance, v níž partneři cítili, že musí amerického prezidenta spíše řídit, než s ním spolupracovat .

Summit G7 nakonec vydal společné prohlášení slibující silnější podporu Ukrajině a pokračující práci na Íránu, ale odkaz summitu nebyl napsán v jeho komuniké. Byl vyleptán do představy jednoho lídra, který se druhému, na doslech celého světa, přiznává, že jejich diskuse byly "obtížné" – živá demonstrace toho, jak těžké je dnes udržet transatlantickou alianci na stejné vlně .