Proč Lotyšsko říká, že ruská hybridní válka v Evropě už probíhá

Právě tento seznam vysvětluje, proč jsou na první pohled nesouvisející události — například kybernetická operace, podezřelé poškození infrastruktury, dezinformační kampaň nebo nevysvětlený výskyt dronu — posuzovány jako součást širšího bezpečnostního problému. Připsání incidentu Rusku přitom neznamená, že každý případ byl veřejně prokázán u soudu nebo s konečnou jistotou identifikován.

Proč jsou drony a protivzdušná obrana v centru pozornosti

Drony jsou relativně levné, snadno přizpůsobitelné a při letu v malé výšce se obtížně odhalují i likvidují. Evropští vojenští představitelé varují, že ruská aktivita s drony může sloužit také k testování systémů protivzdušné obrany a odhalování jejich slabin.

Nejde tedy jen o to, zda konkrétní dron překročil hranici. Opakované narušení vzdušného prostoru nebo podezřelý průzkum mohou odhalit mezery v radarech, detekci nízko letících cílů, rychlosti reakce i v pokrytí protidronovými systémy. Zprávy o vzdušném prostoru na východě a severu Evropy podobně upozorňují na nedostatky v protivzdušné obraně a na potřebu posílit odstrašení i ochranu.

Dostupné zdroje však nepotvrzují konkrétnější tvrzení, že Rusko hodlá proti evropské kritické infrastruktuře použít „ukrajinské drony“. Takový scénář se může objevovat ve zprávách o možných provokacích, měl by ale být vnímán jako neověřená možnost, nikoli jako prokázaná skutečnost.

Důležitá výhrada: hybridní eskalace není bezprostřední invaze

Rinkēvičs rozlišuje mezi ruskou schopností provádět menší operace a schopností zahájit plnohodnotnou invazi na východním křídle NATO. V rozhovoru citovaném stanicí TVP World uvedl, že Rusko v současnosti takovou vojenskou kapacitu nemá, zároveň si však zachovává schopnost provádět malé nebo středně rozsáhlé operace.

Toto rozlišení je zásadní. Veřejně dostupné zprávy podporují obavy ze sabotáží, kybernetického nátlaku, dezinformací a omezených provokací. Nepředkládají však důkaz o současném ruském rozhodnutí napadnout pobaltské státy ani neukazují, že by rozsáhlý konvenční útok byl bezprostředně na spadnutí.

Bezprostřednější strategické riziko představuje omezená a popíratelná akce, která by měla vyvolat neshody uvnitř NATO: dostatečně vážná, aby alianci otestovala, ale zároveň dost nejasná na to, aby zkomplikovala společnou reakci.

Proč americká zpravodajská hodnocení zvyšují znepokojení v regionu

Nedávné zprávy založené na amerických zpravodajských hodnoceních uvádějí, že Vladimir Putin by se v příštích několika letech mohl pokusit otestovat odhodlání NATO. Zvažované scénáře sahají od kyberútoku po omezený pozemní vpád a jejich smyslem by bylo prověřit jednotu aliance i její závazek k článku 5.

Jiné zprávy uvádějí možné období od podzimu 2026 do roku 2029 a jako nejpravděpodobnější prostor takového testu označují pobaltské státy a Polsko. Jde o hodnocení možných scénářů založené na utajovaných informacích, nikoli o předpověď, že k útoku v tomto období skutečně dojde.

Pro země na východním křídle NATO je však tato logika znepokojivá. Omezený útok na kritickou infrastrukturu, území, komunikace nebo dopravní trasy by mohl mít za cíl přimět spojence, aby rozhodli, jak daleko jsou ochotni zajít. Odolnost a rychlá koordinace se proto stávají součástí odstrašení: čím obtížnější je vyvolat zmatek nebo využít rozdíly mezi státy, tím méně lákavý je omezený test aliance.

Proč Litva znovu otevírá pravidla tranzitu do Kaliningradu

Systém zjednodušeného tranzitu mezi Ruskem a Kaliningradskou oblastí přes Litvu vychází z unijních dohod přijatých v roce 2003. Rámec používá doklady FTD a FRTD a pro některé druhy pozemního tranzitu stanovuje maximální dobu 24 hodin.

Poslanec litevského Seimasu a bývalý ministr obrany Arvydas Anušauskas navrhl změnu litevského hraničního zákona, která by povolenou dobu tranzitu ruských občanů zkrátila na šest hodin. Podle něj by opatření posílilo kontrolu, aniž by Litva jednostranně přepisovala unijní pravidla. Výjimky, například při nehodě, poruše vozidla, kolonách nebo extrémním počasí, by zůstaly relevantní v rámci stávajících pravidel.

Návrh přichází v době, kdy podle zveřejněných údajů narůstá doprava i počet porušení. V roce 2025 projelo přes Litvu na zjednodušené tranzitní doklady téměř 13 000 osobních vozů s ruskou registrací, zatímco počet evidovaných porušení vzrostl z 360 v roce 2024 na 1 493 v roce 2025.

Tato čísla podporují argument, že kratší časový limit a automatizované monitorování by mohly usnadnit odhalování neoprávněných zastávek nebo odchylek od trasy. Sama o sobě však nedokazují, že tranzitující osoby provádějí špionáž či sabotáž. Bezpečnostní argument spočívá ve snížení prostoru pro zneužití a ve zlepšení dohledu, nikoli v tom, že by každý cestující byl považován za zpravodajského operativce.

Jaká je regionální reakce

Pro Lotyšsko, Litvu, Estonsko a Polsko je praktickou odpovědí společné snižování rizik, nikoli předpovídání nevyhnutelné války. Mezi hlavní priority patří:

• propojování systémů protivzdušné a protidronové obrany;
• lepší monitoring hranic, dopravních tras a tranzitu souvisejícího s Kaliningradem;
• ochrana energetiky, komunikací, přístavů, železnic a další kritické infrastruktury;
• rychlé sdílení zpravodajských informací mezi národními úřady a NATO;
• koordinace národních omezení v rámci EU, aby pravidla jedné země nevytvářela snadno zneužitelné slabé místo.

NATO a evropské vlády zároveň hledají způsoby, jak do reakce na hybridní hrozby zapojit provozovatele civilní infrastruktury a poskytovatele kybernetické bezpečnosti.

Rinkēvičsovo varování je proto nejlepší číst jako výzvu, aby Evropa rozpoznala existující bezpečnostní střet dříve, než dosáhne prahu konvenční války. Důkazy ukazují na trvalou nepřátelskou aktivitu a vážné zranitelnosti, zatímco veřejně dostupné podklady pro bezprostřední plnohodnotnou invazi chybějí. Hlavní výzvou je posílit obranu a soudržnost aliance, aniž by se možné zpravodajské scénáře vydávaly za jistotu.