Rusko rozšiřuje síť dronových základen a dostává část NATO do teoretického dosahu

Rusko zřejmě mění své dálkové dronové útoky v trvalou a rozptýlenou odpalovací síť. Vyšetřování deníku The Telegraph zveřejněné 16. srpna odhalilo nejméně deset nových či rozšířených stanovišť poblíž hranic s Ukrajinou a Běloruskem. Celkem na nich bylo identifikováno 59 mechanických odpalovacích kolejnic, z nichž přibližně 20 vypadá jako prodloužených pro novější proudové verze dronů Geran.

Bezprostředním cílem je zvýšit počet dronů, které může Rusko proti Ukrajině vysílat, a zároveň ztížit zničení samotné odpalovací infrastruktury. Dlouhodobější důsledek je významnější pro celou Evropu: některé nové drony by teoreticky mohly dosáhnout části území NATO. Jde však o posouzení schopností, nikoli o důkaz, že se Moskva rozhodla alianci napadnout.

Co vyšetřování odhalilo

Analýza vycházela z uniklých ruských dokumentů, komerčních satelitních snímků a práce společnosti DroneSec, která se specializuje na zpravodajství o dronech. Stanoviště se nacházejí na západních přístupech Ruska a zahrnují nově vybudované nebo rozšířené areály. Jejich kolejnice umožňují odpalovat bezpilotní letouny s pevným křídlem bez klasické vzletové dráhy.

Napříč sítí bylo identifikováno nejméně 59 kolejnic. Přibližně 20 z nich se zdá být dostatečně dlouhých pro větší a novější modely Geran. Sedm z deseti míst bylo podle dostupných údajů spojeno s nedávnými útoky na Kyjev. Výstavba tak zřejmě není jen přípravou na hypotetickou budoucnost, ale souvisí s probíhající ruskou kampaní.

Příklad nabízí základna u obce Cimbulova v ruské Orlovské oblasti. Dvě tamní kolejnice mají podle satelitního zpravodajství délku přibližně 85 metrů, což zřejmě souvisí s úpravou pro proudové drony.

Proč na rozptýlených základnách záleží

Větší počet odpalovacích míst dává Rusku více možností, odkud útoky připravit, a komplikuje ukrajinské snahy infrastrukturu odhalit a zničit. Základny blíže Ukrajině zároveň zkracují letovou vzdálenost. Rusko tak může vysílat větší vlny dronů a nutit protivzdušnou obranu reagovat na širší a méně předvídatelnou hrozbu.

Praktický dopad byl patrný při nočním útoku z 16. na 17. srpna. Ukrajinské letectvo uvedlo, že Rusko vyslalo 128 bezpilotních letounů typu Šáhed, Gerbera a návnad Parodija ze směrů Kurska, Orlu, Primorsko-Achtarsku a okupované části Doněcké oblasti. Ukrajinské síly podle svého hlášení 106 z nich zneškodnily, zásahy však byly zaznamenány na 14 místech.

Výraz „zneškodněno“ zahrnuje drony sestřelené nebo potlačené prostředky protivzdušné a elektronické obrany. Neznamená tedy, že každý dron byl zničen dříve, než mohl způsobit škody. Uvedená čísla ukazují jak schopnosti ukrajinské obrany, tak obtížnost zastavit každý prostředek při rozsáhlém útoku, v němž se mísí útočné drony s návnadami.

Mění se i samotné drony

Rusko pouze nepřidává další odpalovací místa pro stejné stroje. Dostupné zprávy ukazují posun k rychlejším proudovým dronům Geran-4 a Geran-5, jejichž cílem je ztížit zachycení. Ukrajinské vojenské zpravodajství, citované Institutem pro studium války, uvedlo, že Rusko přesouvá výrobu právě k těmto novějším variantám.

Další zprávy popisují proudový dron BM-35, který má dosahovat rychlosti přes 350 kilometrů za hodinu a doletu více než 200 kilometrů. Tyto údaje vycházejí z ruských tvrzení a ukrajinských hodnocení, a proto je nelze považovat za nezávisle ověřené technické parametry.

Celkový směr je přesto zřejmý: Rusko upravuje drony tak, aby zvýšilo jejich rychlost a zkomplikovalo práci ukrajinských stíhacích letounů, vrtulníků, dronů i pozemních systémů protivzdušné obrany. Nasazování návnad společně s útočnými drony navíc pomáhá spotřebovávat kapacitu obránců.

Co znamená dosah k NATO

U novějších variant Geran se uvádí dolet, který by z některých identifikovaných základen mohl teoreticky dostat do dosahu Varšavu a dalších míst na území NATO. Význam vyšetřování proto nespočívá v tom, že by útok na Varšavu nebo pobaltské státy byl bezprostředně očekáván. Ukazuje spíše, že Rusko buduje infrastrukturu schopnou podporovat širší regionální úderné operace.

Toto rozlišení je zásadní. Odpalovací základna, uváděný maximální dolet dronu a poloha konkrétního cíle dokazují potenciál, nikoli úmysl. Pro NATO však znamenají nový plánovací problém: s rozptýlenou odpalovací kapacitou roste význam protivzdušné obrany, průzkumu, včasného varování a sdílení zpravodajských informací.

Liteवंská ministryně obrany zároveň varovala před možnými ruskými provokacemi či operacemi pod falešnou vlajkou, při nichž by mohly být použity drony vyrobené na Ukrajině a zasažena kritická infrastruktura v Pobaltí. Tato varování si zaslouží pozornost, nejsou však důkazem bezprostředně chystaného ruského útoku na NATO.

Hlavní závěr

Nejjasnější závěr vyšetřování zní, že Rusko institucionalizuje dronovou válku. Kombinace nových základen, desítek odpalovacích kolejnic, větších proudových konstrukcí a pokračující výroby ukazuje na dlouhodobý model kampaně, nikoli na občasné improvizované útoky.

Pro Ukrajinu to znamená více míst, která musí sledovat, a potenciálně větší či rychlejší salvy, které musí odrazit. Pro NATO pak rostoucí konvenční údernou kapacitu na východním křídle. Dostupné důkazy odůvodňují obavy z rozšiřujících se ruských možností, nikoli však silnější tvrzení, že nové základny dokazují bezprostřední rozhodnutí zaútočit na alianci.