Sedm z devíti planetárních mezí je překročeno

Zemské systémy, na nichž závisí lidská společnost i ostatní život, jsou pod mimořádným tlakem. Planetary Health Check 2026, který připravila laboratoř Planetary Boundaries Science Lab při Postupimském institutu pro výzkum dopadů klimatu (PIK), konstatuje překročení sedmi z devíti planetárních mezí. U všech sedmi je tlak nejvyšší zaznamenaný od zavedení tohoto rámce v roce 2009. 1412

Planetární meze vymezují vědecky popsaný „bezpečný operační prostor“ pro lidstvo. Jejich překročení neznamená, že každá změna je už nevratná ani že jediná hranice automaticky předpovídá konkrétní katastrofu. Znamená však, že sledované ukazatele se posouvají hlouběji do rizikové oblasti a odolnost planetárních systémů slábne. 412

Kterých sedm mezí je překročeno

Hodnocení uvádí tyto překročené meze:

• změna klimatu;
• integrita biosféry – tedy rozmanitost, zdraví a fungování ekosystémů;
• změna využívání pevniny – například přeměna přírodních ploch;
• změna sladké vody;
• biogeochemické toky – narušení koloběhu dusíku a fosforu;
• nové entity – člověkem vytvořené látky a materiály včetně perzistentních chemikálií a plastů;
• okyselování oceánů. 456

Okyselování oceánů je nejnovější položkou na tomto seznamu: svou mez překročilo v roce 2025. 425

V rámci globálního hodnocení zůstávají v bezpečném pásmu dvě meze: úbytek stratosférického ozonu a zatížení atmosféry aerosoly. To ovšem neznamená, že aerosolové znečištění není problémem; v jednotlivých regionech může mít vážné zdravotní i klimatické důsledky. 19

Extrémy nejsou izolované jevy

PIK zasazuje výsledek do období rekordního tepla oceánů, sucha, povodní, požárů a vln veder. Každý jednotlivý extrém má vlastní kombinaci příčin. Dohromady ale podle institutu ukazují na planetární systém vystavený rostoucímu stresu. 4

Právě propojenost je pro tento rámec zásadní. Oteplování může zesilovat podmínky pro vedra, sucho a požáry. Zhoršování stavu půdy a úbytek ekosystémů narušují koloběh vody i uhlíku. Oxid uhličitý zároveň otepluje planetu a přispívá k okyselování moří. 146

V oceánech se překrývají dopady oteplování a okyselování. Bělení korálů je viditelným příkladem: pokud se silné teplotní stresy opakují dříve, než se útesy stačí obnovit, jejich schopnost regenerace se postupně vyčerpává.

Slabší pohlcovače uhlíku komplikují cestu k nulovým emisím

Pevnina a oceány pohlcují velkou část oxidu uhličitého, který lidstvo vypouští. Souhrnná zpráva PIK uvádí, že více než polovinu emisí CO2 ze spalování fosilních paliv a změn využívání půdy odstraňují pevninské a oceánské pohlcovače uhlíku. Jejich podíl se však za posledních 50 let snížil a při vysokých emisích může klesat dál. 17

Vedro a sucho mohou omezit produktivitu ekosystémů, zatímco požáry uvolňují uhlík uložený ve vegetaci a půdě. Pokud lesy, půdy a mokřady pohlcují méně uhlíku – nebo se místy změní na jeho čistý zdroj – větší část vypuštěného CO2 zůstane v atmosféře.

To je podstatné pro strategie směřující k čistým nulovým emisím. Ty často počítají s tím, že přírodní pohlcovače vyrovnají zbytkové emise. Je-li jejich výkon slabší, je nutné rychleji snižovat přímé emise a zajistit více trvalého odstraňování uhlíku. PIK již dříve varoval, že klimatická změna oslabuje schopnost lesů, půd a oceánů fungovat jako pohlcovače, což může zkomplikovat dosažení klimatických cílů. 1723

Riziko dlouhodobých změn roste, prostor pro řešení však zůstává

Hlavním sdělením není sedm oddělených problémů. Jde o propojené procesy: přeměna krajiny může současně poškodit biodiverzitu, ukládání uhlíku i regulaci vody; nadbytek živin zasáhne sladkovodní i pobřežní ekosystémy; další tlak přidává znečištění. Změna klimatu a integrita biosféry jsou zvlášť významné, protože proměny v kterékoli z těchto oblastí mohou ovlivnit stav systému Země ve větším měřítku. 48

S úbytkem odolnosti roste riziko rozsáhlých a dlouhodobých změn, které se v časovém měřítku lidského života vracejí jen obtížně. Hodnocení proto chápe sedm překročených mezí jako systémové varování před destabilizací podmínek, na nichž závisí ekosystémy i lidské společnosti. 1214

Zpráva přesto netvrdí, že zhoršování je nevyhnutelné. Tyto tlaky jsou do značné míry výsledkem lidské činnosti, a lze je proto omezit: rychlým snižováním emisí, ochranou a obnovou ekosystémů, šetrnějším zacházením s půdou a vodou, omezením nadbytku živin i důslednější kontrolou toxických a perzistentních látek. Největší šanci na změnu směru dává postup, který řeší klima, přírodu, vodu, půdu a znečištění společně, nikoli jako izolované krize. 41724