Nedávné územní zisky samy o sobě nepředstavují jasnou cestu k úplnému ovládnutí Doněcké oblasti. Institut pro studium války (ISW) zaznamenal v červenci 2026 ruský postup o 34,67 kilometru čtverečních v okolí Dobropillji, a to po ztrátě 2,23 kilometru čtverečních v červnu. Ruské termíny pro dokončení širší operace označil za „mimořádně nerealistické“.
Samostatné zpravodajství založené na ukrajinském monitoringu bojiště uvádí, že ruské síly v červenci získaly na celé frontě pouze 36 kilometrů čtverečních. Podle tohoto hodnocení by Moskva při současném tempu nemusela ovládnout celou Doněckou oblast ani do roku 2027.
Tato čísla neznamenají, že Rusko svůj postup nemůže zrychlit. Tempo ofenzivy se může změnit, pokud ukrajinská obrana oslabí, klesne zahraniční podpora nebo Moskva soustředí více sil v jediném úseku. Ukazují ale, proč je podzim 2027 spíše cílem pod tlakem než nevyhnutelným výsledkem.
Rusko se z velké části snaží vyhnout další nepopulární celostátní mobilizaci. Místo ní nabízí vysoké finanční odměny za podpis kontraktu a spoléhá na nábor v jednotlivých regionech. Tento model se však stává obtížněji udržitelným, protože dobrovolný nábor zpomaluje a ztráty na bojišti zůstávají vysoké. Deník The Guardian uvádí, že Rusko přichází přibližně o 30 000 příslušníků měsíčně a od začátku plné invaze získalo zhruba 1,3 milionu smluvních vojáků.
Jiné odhady citované ISW hovoří o přibližně 222 500 ruských ztrátách od ledna do července 2026, tedy asi 31 785 osobách měsíčně, oproti přibližně 221 000 nově naverbovaným lidem za stejné období. Odhady válečných ztrát jsou sporné a je třeba s nimi zacházet opatrně. Základní tlak je ale zřejmý: nábor má současně nahrazovat ztráty a vytvářet nové jednotky pro další ofenzivy.
To pomáhá vysvětlit zprávy o možné mobilizaci po volbách nebo o nuceném povolávání. Ukrajinští představitelé uvedli, že Rusko by mohlo vyhlásit rozsáhlejší mobilizaci po parlamentních volbách, zatímco Moskva plány na novou odvodovou kampaň popřela. Mobilizace může zvýšit počet dostupných vojáků, okamžitě však nevytvoří zkušené velitele, sehrané formace ani schopné útočné jednotky. Více lidí by proto rozšířilo ruské možnosti, ale neodstranilo problém s vytvářením kvalitních sil.
Další překážkou je finanční situace Ruska. Kielský institut uvedl, že likvidní aktiva státního fondu národního bohatství klesla z 6,5 procenta HDP na začátku války na 1,8 procenta v dubnu 2026. Federální rozpočtový deficit navíc překonal celoroční vládní plán už během prvních tří měsíců roku a příjmy z ropy a plynu se v prvním čtvrtletí meziročně propadly o 45 procent.
Ukrajinská rozvědka samostatně odhadla ruský deficit za prvních sedm měsíců roku 2026 na 6,46 bilionu rublů a uvedla, že likvidní zdroje Fondu národního bohatství klesly na 3,69 bilionu rublů.
Neznamená to, že Rusku bezprostředně dojdou peníze nebo že válku opustí. Kreml může dál upřednostňovat výdaje na obranu, zvyšovat daně, půjčovat si na domácím trhu a přenášet náklady na podniky, regiony i domácnosti. Přesnější závěr je užší: každý další rok války zvyšuje cenu těchto rozhodnutí. Finanční tlak může oslabit odolnost ekonomiky, omezit investice do kvality výzbroje a vynutit politicky nákladné kompromisy, aniž by automaticky způsobil vojenskou porážku.
Další zimní kampaň pravděpodobně nebude mířit pouze na vojenské cíle. Rusko od konce roku 2022 systematicky útočí na ukrajinskou energetickou, plynárenskou a teplárenskou infrastrukturu. Výsledkem jsou výpadky elektřiny a narušení dodávek tepla a vody během mrazivého počasí.
Strategie je zároveň nátlaková. Útoky na infrastrukturu mohou:
Zranitelná je také evropská kritická infrastruktura. Evropský institut pro bezpečnostní studia označuje narušující útoky na infrastrukturu Evropské unie a pokračující ruskou agresi za významná rizika. Hybridní útok na kritickou infrastrukturu zároveň řadí mezi nejpravděpodobnější a nejzávažnější evropské hrozby.
Smyslem takové aktivity by bylo prověřit schopnost NATO útoky připsat konkrétnímu pachateli, koordinovat odpověď a odrazovat od další eskalace, aniž by Moskva získala záminku konflikt rozšířit.
Ukrajinská kampaň hlubokých úderů nabízí způsob, jak ruský plán narušit. Může zasahovat paliva, logistiku, protivzdušnou obranu, velitelské systémy i obranný průmysl. Z dostupných podkladů však nelze přesně vyčíslit samostatný strategický dopad údajných červencových úderů ani tvrdit, že už změnily trajektorii války.
Jejich význam závisí na širším obranném systému: na spolehlivých dodávkách munice, protivzdušné obraně, dronech, zpravodajství a schopnosti udržet pozemní pozice. Útoky na infrastrukturu v týlu mají největší účinek tehdy, pokud omezí schopnost Ruska dlouhodobě zásobovat a podporovat frontové operace, nikoli pouze na krátkou dobu způsobí chaos.
Pokud Rusko do podzimu 2027 Donbas neovládne, jednání by mohla být pravděpodobnější. Kremlu by se zhoršil argument, že čas jednoznačně pracuje v jeho prospěch. Právě takový podmíněný závěr vyplývá ze zpráv o údajném termínu.
Neznamenalo by to ale automaticky rozumnou nebo přijatelnou dohodu. Moskva by mohla:
Nejpravděpodobnějším dopadem neúspěchu by proto byla změna ruské vyjednávací kalkulace, nikoli okamžité opuštění válečných cílů. O výsledku jednání by stále rozhodovalo postavení Ukrajiny na bojišti, trvalost podpory spojenců a důvěryhodnost poválečného bezpečnostního uspořádání.
Příležitost spočívá ve změně poměru nákladů a přínosů pro Kreml ještě před dosažením údajného termínu.
Evropské vlády znovu potvrdily pokračující podporu Ukrajině a cíl dosáhnout spravedlivého a trvalého míru v souladu s mezinárodním právem. Důvěryhodné bezpečnostní záruky, dlouhodobé financování zbraní, protivzdušná obrana, zpravodajská spolupráce a výcvik mohou Rusku ztížit předpoklad, že příměří pouze využije k přezbrojení a novému útoku.
Největší význam má tlak na příjmy, finanční kanály, dovoz technologií, přepravní sítě a dodavatelské řetězce pro zboží s dvojím užitím, které podporují ruskou vojenskou výrobu. Stejně důležité jako vyhlašování nových sankcí je jejich vymáhání. Opatření, která lze snadno obcházet, kalkulaci Moskvy zásadně nezmění.
Ruská strategie částečně stojí na přesvědčení, že čas rozdělí podporovatele Ukrajiny. Evropští představitelé zdůrazňují význam pokračující jednoty a představitelé NATO označují silné ukrajinské ozbrojené síly, evropské závazky a americkou podporu za klíčové součásti důvěryhodných bezpečnostních záruk.
Schopnost Ruska vést dlouhou válku nezávisí pouze na domácích zdrojích. Ovlivňuje ji také přístup k zahraničním trhům, technologiím a dodavatelským sítím. Koordinované kroky omezující pomoc, která zvyšuje ruskou vojenskou výrobní kapacitu, mohou zúžit možnosti Moskvy bez spoléhání na nejistý scénář vnitřního ekonomického kolapsu.
Rusko má stále kapacitu vést ničivou válku i v roce 2027. Zatím však neprokázalo, že má rychlou, udržitelnou a levnou cestu k úplnému ovládnutí Donbasu.
Údajný termín proto odhaluje současně ambice i zranitelnost Moskvy. Kreml sází na opotřebování, mobilizaci, zimní nátlak a únavu spojenců. Ukrajina a její partneři mohou tuto sázku učinit méně výhodnou pokračováním obrany, ochranou civilní infrastruktury, ekonomickým tlakem a vytvořením takových bezpečnostních záruk, aby příměří bylo pro Ukrajinu bezpečnější než další ruský útočný cyklus.
Pokud termín selže, diplomacie může být pravděpodobnější. Rozhodující ale bude, zda Rusko začne jednání chápat jako cestu ke kompromisu, nebo jen jako další nástroj k prosazování stejných cílů.