Potenciál je tedy značný: zaměstnanci mohou vyřídit více úkolů, rychleji reagovat a věnovat více času činnostem vyžadujícím úsudek či kreativitu. Pro většinu firem však tento potenciál zůstává pouze na papíře.
BCG tento problém označuje jako mezeru mezi adopcí a hodnotou. Samotné zpřístupnění výkonného nástroje totiž neznamená, že firma změnila způsob práce.
Organizace často nepřepracují pracovní postupy, neodstraní zbytečné kroky ani jasně neurčí, co mají zaměstnanci s ušetřeným časem dělat. Zachovávají se tak původní vrstvy schvalování, administrativní úkony i další provozní překážky. Kapacita sice roste, nákladová základna a ukazatele produktivity se však nemění — v některých případech mohou dokonce růst .
„Všichni mluví o tom, že AI nahradí práci. Ve skutečnosti jde ale především o nové promyšlení lidské přidané hodnoty uvnitř práce,“ uvedla spoluautorka studie Vinciane Beauchene .
Jinými slovy: otázkou není jen to, které úkoly lze automatizovat, ale také jak firmou uvolněnou kapacitu využít k lepším službám, rychlejšímu rozhodování nebo růstu.
Neúspěch při využívání úspor není pouze manažerským problémem. Vytváří také rozporuplnou zkušenost samotných zaměstnanců, který BCG nazývá „paradoxem radosti“.
Na jedné straně dvě třetiny pravidelných uživatelů AI říkají, že technologie zvýšila jejich celkovou pracovní spokojenost . Rutinní a zdlouhavé úkoly mohou převzít nástroje, takže lidem zůstává více prostoru pro zajímavější činnost.
Na druhé straně 49 % respondentů uvádí, že nyní tráví více času řízením a instruováním AI než samotným vykonáváním práce . Dalších 41 % pravidelných uživatelů popisuje zvýšenou kognitivní zátěž — musí vytvářet přesnější zadání, kontrolovat výstupy a opravovat chyby .
Počáteční nadšení z nové technologie tak může rychle vyprchat. AI sice práci usnadňuje, zároveň ale přidává novou vrstvu dohledu a rozhodování, která bývá pro vedení obtížně viditelná.
Podle analýzy BCG odděluje firmy, které z AI skutečně těží, od těch ostatních především strategická jasnost. Nejde tedy primárně o to, kdo má nejmodernější nástroj nebo nejvyšší rozpočet.
Organizace s výslovně formulovanou a dobře komunikovanou strategií dosahují podle BCG o 25 procentních bodů vyššího dopadu AI na podnikání . Jasný plán pomáhá sladit úsilí zaměstnanců, nastavit očekávání a především zodpovědět klíčovou otázku:
Co mají lidé dělat s pěti až deseti hodinami týdně, které jim AI uvolní?
Bez konkrétní odpovědi se časová úspora snadno rozplyne v dalších úkolech, dodatečné kontrole nebo v nezměněných procesech. Spoluautor Sylvain Duranton zároveň varuje, že počáteční „líbánky s AI“ — období novosti a intelektuálního zaujetí — bez strategického rámce rychle končí .
Menšina takzvaných firem připravených na budoucnost přistupuje k AI jinak. Neřeší pouze nákup nástrojů, ale celkovou proměnu pracovních postupů a organizace práce. Tuto změnu vede vedení firmy včetně generálního ředitele, nikoli pouze IT oddělení .
Pro firmy z toho plyne praktický závěr: úspěšné zavedení AI nekončí u licence, školení nebo počtu aktivních uživatelů. Je třeba předem určit, jak se změní jednotlivé procesy, kam se přesune ušetřený čas a podle jakých ukazatelů se bude měřit skutečný přínos. Teprve potom se vysoká míra používání může proměnit v reálnou obchodní hodnotu.
Potenciál je tedy značný: zaměstnanci mohou vyřídit více úkolů, rychleji reagovat a věnovat více času činnostem vyžadujícím úsudek či kreativitu. Pro většinu firem však tento potenciál zůstává pouze na papíře.
BCG tento problém označuje jako mezeru mezi adopcí a hodnotou. Samotné zpřístupnění výkonného nástroje totiž neznamená, že firma změnila způsob práce.
Organizace často nepřepracují pracovní postupy, neodstraní zbytečné kroky ani jasně neurčí, co mají zaměstnanci s ušetřeným časem dělat. Zachovávají se tak původní vrstvy schvalování, administrativní úkony i další provozní překážky. Kapacita sice roste, nákladová základna a ukazatele produktivity se však nemění — v některých případech mohou dokonce růst .
„Všichni mluví o tom, že AI nahradí práci. Ve skutečnosti jde ale především o nové promyšlení lidské přidané hodnoty uvnitř práce,“ uvedla spoluautorka studie Vinciane Beauchene .
Jinými slovy: otázkou není jen to, které úkoly lze automatizovat, ale také jak firmou uvolněnou kapacitu využít k lepším službám, rychlejšímu rozhodování nebo růstu.
Neúspěch při využívání úspor není pouze manažerským problémem. Vytváří také rozporuplnou zkušenost samotných zaměstnanců, který BCG nazývá „paradoxem radosti“.
Na jedné straně dvě třetiny pravidelných uživatelů AI říkají, že technologie zvýšila jejich celkovou pracovní spokojenost . Rutinní a zdlouhavé úkoly mohou převzít nástroje, takže lidem zůstává více prostoru pro zajímavější činnost.
Na druhé straně 49 % respondentů uvádí, že nyní tráví více času řízením a instruováním AI než samotným vykonáváním práce . Dalších 41 % pravidelných uživatelů popisuje zvýšenou kognitivní zátěž — musí vytvářet přesnější zadání, kontrolovat výstupy a opravovat chyby .
Počáteční nadšení z nové technologie tak může rychle vyprchat. AI sice práci usnadňuje, zároveň ale přidává novou vrstvu dohledu a rozhodování, která bývá pro vedení obtížně viditelná.
Podle analýzy BCG odděluje firmy, které z AI skutečně těží, od těch ostatních především strategická jasnost. Nejde tedy primárně o to, kdo má nejmodernější nástroj nebo nejvyšší rozpočet.
Organizace s výslovně formulovanou a dobře komunikovanou strategií dosahují podle BCG o 25 procentních bodů vyššího dopadu AI na podnikání . Jasný plán pomáhá sladit úsilí zaměstnanců, nastavit očekávání a především zodpovědět klíčovou otázku:
Co mají lidé dělat s pěti až deseti hodinami týdně, které jim AI uvolní?
Bez konkrétní odpovědi se časová úspora snadno rozplyne v dalších úkolech, dodatečné kontrole nebo v nezměněných procesech. Spoluautor Sylvain Duranton zároveň varuje, že počáteční „líbánky s AI“ — období novosti a intelektuálního zaujetí — bez strategického rámce rychle končí .
Menšina takzvaných firem připravených na budoucnost přistupuje k AI jinak. Neřeší pouze nákup nástrojů, ale celkovou proměnu pracovních postupů a organizace práce. Tuto změnu vede vedení firmy včetně generálního ředitele, nikoli pouze IT oddělení .
Pro firmy z toho plyne praktický závěr: úspěšné zavedení AI nekončí u licence, školení nebo počtu aktivních uživatelů. Je třeba předem určit, jak se změní jednotlivé procesy, kam se přesune ušetřený čas a podle jakých ukazatelů se bude měřit skutečný přínos. Teprve potom se vysoká míra používání může proměnit v reálnou obchodní hodnotu.