Ještě výraznější je odpověď na otázku, zda by lidé generativní AI úplně odstranili. 38 % respondentů uvedlo, že kdyby měli možnost, nástroje GenAI by ze světa odstranili. Jedna samostatná analýza uvádí 43 %; rozdíl může souviset s odlišným zněním otázky nebo způsobem, jakým byly výsledky prezentovány.
Jedním z nejdůležitějších zjištění je takzvaný paradox efektivity. AI sice dokáže rychle vytvořit návrh textu, shrnutí nebo analýzu, její výstup však člověk musí zkontrolovat, opravit a často také přepracovat.
Vzniká tak „daň za ověřování“: nejprve je třeba AI zadat úkol a zkontrolovat její návrh, následně opravit chyby, ověřit tvrzení a uhladit výsledný text. Z nástroje slibujícího vyšší produktivitu se pro část zaměstnanců stává další krok v pracovním procesu.
Představa, že mladší „digitální domorodci“ automaticky přijímají každou novou technologii, se v datech nepotvrzuje. Naopak právě generace Z vykazuje výrazné známky únavy a skepse.
Na svět před AI by se raději vrátilo 42 % pracujících z generace Z. Podle průzkumu Gallup z dubna 2026 kleslo nadšení generace Z z 36 % v roce 2025 na 22 % v roce 2026, zatímco podíl těch, kteří vůči AI pociťují hněv, vzrostl z 22 % na 31 %. Podobné obavy zmiňuje také globální průzkum generace Z a mileniálů společnosti Deloitte pro rok 2026.
Úzkost spojená s AI se promítá i do kariérních plánů. Změnu oboru kvůli těmto obavám zvažuje 41 % respondentů z generace Z a 37 % mileniálů.
Nespokojenost se netýká jen nepohodlí nebo několika minut navíc. Zaměstnanci mají pocit, že AI mění samotnou hodnotu jejich práce.
Přibližně třetina pracovníků odmítá generativní AI kvůli tomu, že podle nich potlačuje kreativitu a ohrožuje inovace. 35 % znalostních pracovníků zároveň své dovednosti a znalosti záměrně nesdílí, aby si zachovali užitečnost a lépe chránili své místo před nahrazením AI.
Výsledkem může být posun od spolupráce k sebeobraně. Pokud se zaměstnanec obává, že sdílené know-how okamžitě převezme automatizovaný systém, nemá motivaci předávat zkušenosti kolegům ani organizaci.
Zpráva Adaptavist popisuje také rostoucí dynamiku „člověk versus stroj“. Lidé mají pocit, že jejich výkon je poměřován rychlostí a objemem výstupů AI, přestože člověk nese odpovědnost za správnost, kontext i důsledky rozhodnutí.
Téměř polovina pracovníků, 46 %, je frustrována tím, že úkoly, jejichž zvládnutí dříve vyžadovalo roky odborných zkušeností, dnes dokáže s pomocí AI provést téměř kdokoli. Takový vývoj může oslabovat pocit profesní hrdosti a zvyšovat stres i odcizení.
Nejzávažnějším důsledkem není pouze nespokojenost, ale úvahy o odchodu. Ve všech pěti sledovaných zemích se 33 % znalostních pracovníků aktivně poohlíží po jiném oboru kvůli obavám z AI.
Ve Spojených státech je situace podle samostatného průzkumu 500 znalostních pracovníků ještě vyhrocenější: 46 % respondentů aktivně zvažuje přechod do jiného odvětví právě kvůli obavám z AI, což byla nejvyšší hodnota mezi sledovanými zeměmi. Z těch, kteří v USA změnu kariéry zvažují, uvažuje 30 % o přesunu do oboru, který je podle jejich názoru méně vystavený dopadům AI. Adaptavist tento trend označuje jako hrozící „odchod bílých límečků“.
V pozadí je obava, že se role pracovníků zásadně znehodnotí. 54 % respondentů se domnívá, že AI během příštích pěti let sníží potřebu jejich pracovního místa.
Výzkum neříká, že zaměstnanci AI plošně odmítají. Ukazuje spíš rozpor mezi rychlým zaváděním technologie a tím, jak ji lidé skutečně prožívají. AI může jednotlivci ušetřit čas, ale pokud firma současně zvýší očekávání, přidá povinné kontroly a začne porovnávat lidský výkon s výstupy stroje, výsledkem nemusí být úleva.
Pro vedení firem je proto hlavní sdělení jednoduché: lidské náklady transformace pomocí AI nelze ignorovat. Bez jasného účelu, odpovídající podpory a respektu k odbornosti zaměstnanců může nástroj určený ke zvýšení produktivity urychlit únavu, zadržování know-how i odchod talentovaných lidí z oboru.