Digitální suverenita už není jen téma IT. Stává se prioritou odolnosti firem

Kritická digitální infrastruktura se stále méně chápe jako běžná podpůrná IT služba a stále více jako přímá provozní závislost. Průzkum Capgemini mezi 1 300 vedoucími pracovníky velkých organizací a veřejných institucí v 11 zemích ukazuje, že geopolitické napětí, exportní omezení a kybernetické hrozby nutí vedení firem prověřovat závislost na technologických poskytovatelích, které nelze snadno nahradit. 5

Závislost na IT jako riziko pro kontinuitu provozu

Cloudové platformy, datová centra, telekomunikační sítě i specializovaní dodavatelé technologií jsou základem každodenního fungování organizací. Pokud se přístup ke klíčovému poskytovateli přeruší, omezí nebo je jeho prostředí kompromitováno, následky mohou být mnohem vážnější než obyčejný výpadek IT.

Proto představenstva a vrcholové vedení stále častěji přistupují k digitální infrastruktuře podobně jako k energetice či fyzickým dodavatelským řetězcům: vyžadují dohled, záložní scénáře a investice do odolnosti. Zjištění průzkumu ukazují větší pozornost na úrovni vedení organizací, které přehodnocují dříve samozřejmé technologické závislosti. 5

Praktická otázka zní jednoduše: dokázala by firma pokračovat v provozu, kdyby se jí stal nedostupným kritický dodavatel?

Digitální suverenita znamená zachovat si možnost volby

O digitální suverenitě se často mluví v souvislosti se státy, regiony nebo domácími technologiemi. Pro organizace je však užitečnější ji chápat jako schopnost uplatňovat volbu, kontrolu a správu nad datovou, provozní, technickou i právní vrstvou — a přitom dál využívat globální technologické partnery. 8

V provozní praxi jde o nahraditelnost:

• zachovat možnost přesunout kritickou pracovní zátěž;
• nenavrhovat systémy tak, aby migrace byla prakticky neproveditelná;
• vědět, kdo řídí přístup k datům a systémům;
• umět služby obnovit nebo nasadit znovu, pokud konkrétní prostředí selže.

Capgemini popisuje „suverenitu už v návrhu“ jako přenositelnost, možnost volby a schopnost změnit řešení či rychle znovu vybudovat technologický stack, pokud selže konkrétní cílové prostředí. 37

Nejde tedy nutně o výměnu všech zahraničních poskytovatelů. Podstatné je neskončit v situaci, kdy firma nemá žádnou reálně použitelnou alternativu.

Co chtějí organizace udržet pod kontrolou

Největší riziko představují aktiva, která se obtížně obnovují, znovu vytvářejí nebo převádějí. Patří sem citlivá a proprietární data, modely umělé inteligence, duševní vlastnictví i provozně kritické pracovní zátěže.

Kontrola má několik rozměrů: kde jsou data uložena, kdo k nim smí přistupovat, kdo prostředí provozuje, jaká architektura je použita a jakému právnímu režimu služba podléhá. 31 Plán odolnosti, který řeší jen umístění dat, ale nikoli provozní a technickou přenositelnost, tak může ponechat zásadní závislost nevyřešenou.

Airbus: diverzifikace místo úplné izolace

Příklad přístupu ke snížení koncentračního rizika nabízí Airbus. Letecká společnost uzavřela víceletou dohodu se Scaleway, kterou vlastní skupina Iliad, o poskytování cloudové infrastruktury pro citlivé průmyslové a obranné aplikace včetně nástrojů AI vyvinutých se startupem Mistral. Infrastruktura má hostovat kritické aplikace pro návrh letadel, inženýrství, průmyslovou výrobu a podnikové operace. 18

Airbus svou strategii spojuje s kontinuitou provozu, kontrolou přístupu k datům, omezením závislosti na jediném dodavateli a rozvojem technologických schopností. 24 Základní princip je diverzifikace: určit systémy, u nichž by závislost znamenala nepřijatelné riziko, a zajistit alternativu splňující technické, bezpečnostní i právní požadavky.

Pět bodů pro vedení firem

Pro představenstva a vedení nejde primárně o obecné prohlášení o suverenitě, ale o ověřitelný program odolnosti:

1. Zmapovat kritické závislosti. Určit poskytovatele, služby, datové toky a pracovní zátěže, jejichž výpadek by zastavil nebo podstatně omezil provoz.
2. Rozlišit ohrožená aktiva. Oddělit běžné systémy od citlivých dat, duševního vlastnictví, aktiv AI a procesů nezbytných pro fungování organizace.
3. Posoudit nahraditelnost. Zjistit, zda lze každou kritickou pracovní zátěž přesunout, obnovit nebo znovu vybudovat — a za jakých podmínek.
4. Připravit věrohodný plán odchodu a kontinuity. Smluvní ustanovení samo o sobě plánem odchodu není; nutná jsou funkční technická, provozní a právní opatření.
5. Plán otestovat. Přenositelnost má hodnotu jen tehdy, pokud lze migraci a obnovu provést v čase přijatelném pro podnikání.

Hlavní závěr je přímočarý: digitální suverenita se mění ve schopnost zvyšující odolnost. Organizace, které si zachovají kontrolu a důvěryhodné alternativy, budou lépe připraveny na výpadky poskytovatelů, kybernetické incidenty, právní omezení i geopolitické otřesy. 58