Írán varuje státy Perského zálivu: nový americký útok by mohl rozpoutat odvetu proti energetice a vodě

Íránský ministr zahraničí prohlásil, že na každý americký útok přijde „proporcionální odpověď“. Íránská média napojená na státní struktury zároveň výslovně varovala, že údery proti íránským energetickým zařízením by vedly k útokům na energetická pole v dalších zemích . Dne 1. srpna íránské úřady pohrozily odvetou v případě zásahu amerických sil proti kritické energetické infrastruktuře a varovaly před „plameny války“ . Hlavní vyjednavač Mohammad Bagher Ghalibaf už 22. července uvedl, že „žádná infrastruktura nebude v bezpečí“, pokud nebude zaručena bezpečnost Íránu .

Konflikt trvá od 28. února

Spojené státy a Izrael zahájily 28. února společné letecké útoky proti Íránu, označované jako operace Epic Fury a Lion's Roar. Při úderech zemřel nejvyšší vůdce Alí Chameneí a Írán následně odpověděl rozsáhlými raketovými a dronovými útoky napříč regionem .

Konflikt se postupně rozšířil v regionální válku. Pokračují americké a izraelské letecké operace v Íránu, zatímco Írán útočí na cíle ve státech Perského zálivu. Výrazně byl narušen také námořní provoz v Hormuzském průlivu, který Írán v březnu uzavřel .

Červnová dohoda zůstala uprostřed cesty

Ve dnech 17. a 18. června podepsaly Spojené státy a Írán takzvané Islámábádské memorandum. Čtrnáctibodový rámec, zprostředkovaný Pákistánem a Katarem, měl nastavit dočasné příměří a otevřít šedesátidenní prostor pro vyjednání konečné dohody .

Proces však rychle narazil. Viceprezident JD Vance 18. června zrušil plánovanou cestu do Švýcarska, kde se měly konat rozhovory o provedení dohody, a odvolal se na přetrvávající napětí . Z rámce se tak nestal trvalý mír a šedesátidenní lhůta nepřinesla konečnou dohodu.

Hormuzský průliv zůstává klíčovým bodem sporu

Hormuzský průliv je jednou z nejdůležitějších energetických tepen světa. Írán od 28. února fakticky omezil běžnou lodní dopravu, čímž ohrozil přepravu ropy a dalších surovin . Spojené státy mezitím od 13. dubna do 29. května blokovaly íránské přístavy .

Červnové memorandum počítalo se zahájením procesu znovuotevření průlivu, jednání však zůstávají zablokovaná. Írán navíc pohrozil, že po uplynutí šedesáti dnů začne lodím za průjezd účtovat poplatky . Spor tak dál představuje nejen bezpečnostní, ale i významný hospodářský problém pro světový obchod s energiemi.

Proč Washington pochybuje o stabilní dohodě

JD Vance označil íránský mocenský systém za roztříštěný. Po zabití Chameneího se řeší nástupnictví jeho syna Mojtaby Chameneího a zároveň přetrvávají spory mezi Islámskými revolučními gardami, novým politickým vedením a duchovním establishmentem .

Podle amerického hodnocení tyto vnitřní rozpory ztěžují vyjednání dohody, která by byla dlouhodobě spolehlivá. Vanceovo zrušení cesty do Ženevy a veřejné pochybnosti o schopnosti Íránu plnit závazky proto dále oslabily důvěru v červnový rámec .

Trumpova hrozba a následná pauza

Kolem 28. července 2026 Donald Trump pohrozil útokem na íránskou energetickou síť. Podle CBS News uvedl, že by Spojené státy mohly „masivně vyhodit do povětří“ íránskou energetickou infrastrukturu . Hrozba přišla po nové sérii přestřelek mezi USA a Íránem, včetně amerického bombardování cílů na jihu Íránu 21. července .

Dne 1. srpna Trump oznámil, že Spojené státy nové útoky prozatím odloží v naději na rychlou dohodu . Současně ale varoval, že prostor pro diplomacii je omezený. Írán ve stejné době zesílil své hrozby vůči infrastruktuře států Perského zálivu.

Tlak přes energetiku, dopravu a vodu

Analytici a představitelé zemí Perského zálivu citovaní Reuters popisují íránskou strategii jako snahu proměnit obchodní trasy, lodní dopravu a energetickou infrastrukturu v nástroje nátlaku. Teherán podle nich sází na to, že hospodářské škody a riziko narušení dodávek zvýší cenu pokračující konfrontace natolik, že Washington a jeho spojenci dají přednost ústupkům a jednáním .

Nejnovější varování z 5. a 6. srpna tak zapadá do širšího vzorce. Írán jím chce přimět arabské státy v Perském zálivu, aby ovlivnily Trumpa, současně však dává najevo připravenost zasáhnout jejich ropná pole, rafinerie, elektrické sítě, vodárenská a odsolovací zařízení, dopravní systémy i lodní trasy, pokud se americké údery obnoví . Výsledkem je další zvýšení tlaku na křehkou diplomacii i rizika, že se konflikt rozšíří mimo samotný Írán a Spojené státy.