OIN 2.0 zachovává základní princip vzájemného licencování a neútočnosti, současně ale rozšiřuje definovaný technologický rozsah a mění způsob financování a správy celé sítě. Jednotlivci a malé firmy se mohou účastnit bez poplatku, zatímco středně velké a velké podniky přispívají prostřednictvím odstupňovaných ročních poplatků.
Nejde však o univerzální ochranu před jakýmkoli patentovým sporem. Rozsah ochrany závisí na podmínkách dohody OIN, na tom, zda jsou zapojené subjekty účastníky sítě, a také na tom, zda daná technologie spadá do definice „Linux System“. OIN 2.0 tedy nenahrazuje individuální patentovou prověrku ani právní posouzení konkrétního produktu.
Automobilka, která zvažuje nasazení Autoware, musí řešit mnohem víc než výkon softwaru, integraci, kybernetickou bezpečnost nebo ověřování funkční bezpečnosti. Musí také posoudit, zda některá součást složitého linuxového softwarového zásobníku nemůže vést k patentovému sporu nebo k nutnosti sjednávat další licence.
Taková nejistota může představovat významnou obchodní překážku. Patentové otázky dokážou zkomplikovat nákupní rozhodování, investice, plánování výroby i spolupráci mezi výrobci vozidel, dodavateli systémů, výrobci čipů a softwarovými integrátory. Pokud jsou obě strany účastníky OIN a daná technologie je pokrytá, vzájemný rámec patentové neútočnosti může tuto situaci zpřehlednit.
Praktický přínos proto nespočívá jen v možnosti používat open-source kód. Důležité je, že v dodavatelském řetězci, v němž na stejných linuxových základech staví mnoho organizací, může ubýt patentových jednání i části rizika spojeného se spory. TIER IV chce vytvořit podmínky, v nichž budou širší okruh partnerů ochotnější open-source software pro autonomní řízení používat.
Pro oznámení TIER IV jsou klíčové tři prvky:
Tyto změny mají zajistit dlouhodobější fungování ochrany open-source softwaru v době, kdy software hraje ve vozidlech a dalších propojených produktech stále důležitější roli. Rámec však zůstává omezený: snižuje určité patentové riziko, není ale náhradou za prověření patentů a licencí vztahujících se ke konkrétnímu výrobku.
Autoware je založený na spolupráci, takže větší předvídatelnost v oblasti patentů může ovlivnit nejen vlastní produktovou strategii TIER IV. Automobilky, dodavatelé, výrobci polovodičů a platformní partneři mohou být ochotnější open-source zásobník vyhodnocovat, integrovat i dále rozvíjet, pokud jsou některá pokrytá patentová rizika řešena společným rámcem.
Členství zapadá do širšího partnerského přístupu TIER IV, který zahrnuje spolupráci s polovodičovými a platformními společnostmi na Autoware a na softwarově definovaných vozidlech. OIN 2.0 poskytuje patentový rámec pro linuxové open-source vrstvy, které mohou být součástí těchto projektů. Ostatní oblasti duševního vlastnictví je však nutné spravovat samostatně.
Právě tato hranice je pro strategii TIER IV zásadní. Společnost si nevybírá mezi open source a ochranou duševního vlastnictví. Patentovou síť využívá k podpoře otevřeného vývoje v přesně vymezené oblasti, zatímco patenty a další práva mimo rozsah OIN mohou její účastníci nadále licencovat, chránit nebo spravovat jiným způsobem.
Vstup TIER IV do OIN 2.0 lze chápat jako vytvoření další infrastruktury pro komerční rozšiřování Autoware. Bezplatné křížové licencování a princip patentové neútočnosti mohou účastníkům snížit nejistotu kolem patentů souvisejících s pokrytými linuxovými technologiemi a usnadnit vyhodnocování spolupráce napříč automobilovým dodavatelským řetězcem.
Ochrana má své limity a firmy budou i nadále muset prověřovat patenty a licence mimo rámec OIN. U open-source platformy pro autonomní řízení však může odstranění jedné z překážek mezi experimentálním vývojem a skutečným nasazením představovat strategicky důležitý krok.