Robotům už nestačí rychlost. Pekingské hry ukázaly, co rozhodne o jejich budoucnosti

Druhé Světové hry humanoidních robotů ukázaly, že odvětví začíná měřit pokrok jinak než jen stopkami. Akce se konala od 22. do 26. srpna v pekingské Národní rychlobruslařské hale, známé jako „Ledová stuha“ (Ice Ribbon), a přilákala 666 týmů s 2 056 roboty ze 16 zemí. Soutěžilo se v 51 disciplínách. 211

Největší pozornost na sebe strhly sportovní výkony. Robot Tiangong Ultra nakonec vyhrál finále běhu na 100 metrů ve velké kategorii časem 8,64 sekundy. V průběhu her se přitom zlepšil z 9,39 sekundy v úvodním běhu přes 8,86 sekundy v semifinále. 17242930 Během úvodní části soutěže se humanoidní robot dostal také přibližně do výšky 2,88 metru při skoku do výšky z místa. 318

Hlavní poselství z Pekingu je ale širší: samotná rychlost už pro humanoidní roboty nebude stačit.

Soutěž se posunula od show k praktickým schopnostem

Letošní program narostl z 26 disciplín v prvním ročníku na 51. Zahrnoval 30 sportovních soutěží a 21 úloh založených na reálných scénářích. Vedle atletiky a fotbalu tak roboty čekaly překážkové dráhy, cvičení tai-či, podlahové sestavy a úkoly zaměřené na jemnou motoriku. 210

Takový formát lépe odpovídá tomu, co se od humanoidů očekává v praxi. Robot určený pro práci nebude hodnocen podle jediného vrcholného výkonu. Musí zůstat stabilní, poradit si s chybou, rozpoznat okolí a bezpečně zacházet s předměty v prostředí, které se neustále mění.

Překážkové dráhy prověřily pohyb a schopnost reagovat na komplikovanější terén. Tai-či a podlahová cvičení kladla důraz na kontrolovaný, plynulý pohyb namísto maximálního zrychlení. Úlohy s jemnou motorikou zase ukázaly, zda robot dokáže pomocí zraku uchopit a manipulovat s běžnými předměty, a nejen zopakovat přesně připravenou sekvenci.

Autonomie se stala podstatnějším měřítkem

Podle technologického partnera her, společnosti Huawei, vyžadovalo více než 40 procent disciplín plně autonomní provoz. 19 To výrazně mění význam dobrého výsledku.

Robot ovládaný na dálku může těžit z toho, že člověk průběžně koriguje jeho rovnováhu, trasu i pohyby. Autonomní stroj se musí spolehnout na vlastní senzory a software pro vnímání prostředí, plánování, lokalizaci, řízení pohybu i zotavení po chybě. Musí sám rozpoznat, co se děje, a bez vzdáleného operátora zvolit další krok.

U závodů a scénářových úloh proto už nejde pouze o otázku, zda robot zvládne rychlý pohyb. Důležitější je, zda dokončí úkol v nedokonalých podmínkách — a zda to dokáže opakovaně. Právě zde se autonomie dostává před teleoperaci, tedy průběžné řízení člověkem na dálku.

Pracovní scénáře ukázaly skutečný komerční test

Scénářové disciplíny simulovaly úkoly z továren, domácností, krizových situací, gastronomie, zahradnictví a kanceláří. 41011 Soutěž se tak přiblížila prostředím, která se často uvádějí jako možná budoucí odbytiště humanoidních robotů.

V praxi by robot měl například umět:

• pohybovat se v přeplněném nebo neznámém prostoru;
• přenášet, třídit a přesně umisťovat předměty;
• připojovat kabely a obsluhovat zařízení;
• vyvinout dostatečnou sílu, aniž by poškodil předmět, kterého se dotýká;
• bezpečně reagovat na situaci, která se liší od očekávaného scénáře;
• dokončit práci bez nepřetržitého zásahu člověka.

Tyto požadavky odhalují rozdíl mezi kontrolovanou ukázkou a spolehlivým nasazením. Robot může působivě sprintovat po připravené dráze, ale přitom mít potíže s brzděním, jemnou manipulací nebo nečekaným kontaktem. Zpravodajství z her upozornilo, že některé stroje po rychlém běhu nedokázaly včas zastavit. 19

Co skutečně ukázal výkon Tiangongu Ultra

Čas 8,64 sekundy v podání Tiangongu Ultra je pozoruhodnou ukázkou spolupráce celého robotického systému. Takový výkon vyžaduje sladění nohou, pohonů, konstrukce, dodávky energie, senzorů a softwaru pro řízení pohybu ve vysoké rychlosti. 2429

Rychlé zlepšení během samotné soutěže zároveň ukázalo, jak rychle mohou týmy systémy dolaďovat v konkurenčních podmínkách. Rychlejší sprint však automaticky neznamená, že humanoid zvládne celou pracovní směnu, šetří energii, manipuluje s křehkými předměty nebo se bezpečně pohybuje v blízkosti lidí.

Další technickou výzvou proto není jen zvýšení rychlosti. Výrobci musí přenést pokročilé řízení celého těla i do pomalejších, přesnějších a spolehlivějších pohybů. Patří sem udržení rovnováhy při natahování pro předmět, správné dávkování síly úchopu, zotavení po vychýlení a koordinace několika kroků v rámci jediného úkolu.

Výzkum se střetává s výrobou ve velkém

Hry také zvýraznily napětí mezi mediálně atraktivní soutěží a komerční realizací. Výrobce může získat pozornost účastí v každé disciplíně, zákazníci ale nakonec potřebují roboty, které lze vyrábět, servisovat, aktualizovat a nasazovat za přijatelnou cenu.

Podle dodaného zpravodajství se Unitree rozhodla některé disciplíny omezit a dát přednost výrobě. Tento krok odráží širší otázku, před níž odvětví stojí: je cennější další medaile, nebo spolehlivá platforma, kterou mohou skutečně využívat vývojáři a zákazníci?

Odpověď budou určovat také faktory, které hry měří jen částečně — životnost, výdrž baterie, údržba, bezpečnost, propojení se softwarem a výkon při dlouhodobém provozu.

Rekord ještě není důkaz připravenosti k nasazení

Pekingské hry bezpochyby ukázaly výrazný pokrok. Probíhaly však v organizovaném soutěžním prostředí. Jejich výsledky proto nelze chápat jako důkaz, že humanoidní roboti jsou připraveni na nesupervidovanou, univerzální práci.

Náročnější zkouška přijde až mimo arénu: v neznámém uspořádání, při proměnlivém osvětlení, s poškozenými nebo špatně umístěnými předměty, během dlouhých směn a v provozech citlivých na náklady. Rozhodující bude také zvládání poruch a údržby.

Nejjasnější závěr z Pekingu tedy nezní, že humanoidní roboti dospěli do role sportovců. Sportovní rekordy se staly vstupní branou k mnohem tvrdší otázce: dokážou tyto stroje v prostředí vytvořeném pro lidi spolehlivě vnímat, rozhodovat se, manipulovat s předměty a pracovat?