Studie publikovaná online v časopise Nature 12. srpna 2026 popisuje jednosp přechodový perovskitový modul o ploše 0,72 m² s certifikovanou celoplošnou účinností 22,0 % a ustáleným výkonem 158,4 W.
PublikovalUpraveno pomocí GPT-5.6 LunaObrázky vytvořeny pomocí GPT Image 1.5
Research answer

Create a landscape editorial hero image for this Studio Global article: What did the Nanjing University team led by Xiao Ke and Hairen Tan, working with Renshine, achieve in their Nature paper published online on. Article summary: The team demonstrated a commercially relevant, meter-scale single-junction perovskite module: a 0.72 m² module certified at 22.0% full-area efficiency and delivering 158.4 W steady-state output. It is a major scale-up re. Topic tags: general, education, general web, academic, user generated. Style: premium digital editorial illustration, source-backed research mood, clean composition, high detail, modern web publication hero. Use reference image context only for broad subject, composition, and topical grounding; do not copy the exact image. Avoid: logos, brand marks, copyrighted characters, real person likenesses, fake screenshots, UI text, readable text, water
Tým Nankingské univerzity vedený Xiao Ke a Hairenem Tanem ve spolupráci se společností Renshine oznámil v časopise Nature významný krok ke zvětšování perovskitových fotovoltaických modulů. Studie byla online publikována 12. srpna 2026. Její hlavní výsledek: jednosp přechodový modul o ploše 0,72 m² dosáhl certifikované celoplošné účinnosti 22,0 % a poskytl 158,4 W ustáleného elektrického výkonu. 10
14
15
Význam výsledku spočívá v řešení jednoho z hlavních problémů perovskitové fotovoltaiky: převést vysokou účinnost malých laboratorních článků na velké moduly, které lze vyrábět rovnoměrně a podrobit standardizovaným testům spolehlivosti. Dostupné podklady přitom přesvědčivě dokládají především samotné parametry modulů. Některá širší tvrzení o dlouhodobé stabilitě, terénních výnosech a historických srovnáních z nich nelze vyvodit se stejnou jistotou.
Výroba perovskitové vrstvy začíná ternárním systémem rozpouštědel, který tvoří:
Tato směs byla zkombinována s vakuově asistovanou krystalizací. Podle popisu Nankingské univerzity proces spontánně vytvořil na povrchu perovskitového filmu vrstvu obohacenou o jodid formamidinia (FAI), označovanou jako ochranná základní vrstva. Na ni vědci následně nanesli karboxyláty olova jako pasivační materiál. 1
Pasivace má omezovat vady v materiálu a ztráty náboje na rozhraní mezi perovskitem a sousedními vrstvami pro transport náboje. Mezi použité pasivátory patřil podle zpráv o studii také dioleát olovnatý, zapisovaný jako Pb(OA)₂. 5
6
Právě kombinace přípravy povrchu a následné chemické pasivace je pro zvětšování modulu klíčová. U malého článku je relativně snadné nanést vrstvu rovnoměrně; u plochy blížící se jednomu metru čtverečnímu je to podstatně náročnější.
Výzkumníci uvádějí dva hlavní výsledky pro různé velikosti modulů:
Větší modul při standardních testovacích podmínkách poskytoval 158,4 W ustáleného elektrického výkonu. 5
14
Rozdíl mezi aperturovou a celkovou plochou není jen technický detail. Hodnota 24,0 % se vztahuje k menší aktivní aperturové ploše, zatímco údaj 22,0 % popisuje účinnost celé plochy většího modulu. Čísla proto nelze bez dalšího srovnávat, jako by šlo o totožné měření.
Perovskitové filmy obsahují vady a chemicky citlivá rozhraní, která mohou podporovat rekombinaci nosičů náboje a snižovat výkon. Nanést pasivační materiál na malý článek je snazší než zajistit jeho stejnoměrné pokrytí na ploše o velikosti zhruba jednoho metru čtverečního.
Dostupné zprávy popisují karboxyláty olova jako chemicky odlišný přístup od běžných pasivátorů na bázi amonných solí. Podle těchto zpráv materiál na povrchu pouze nevytváří tenký povlak, ale reaguje s perovskitem a vytváří s ním chemické vazby. Uváděným důsledkem má být lepší energetické sladění rozhraní, účinnější transport náboje a rovnoměrnější ošetření velké plochy. 15
To představuje možné vysvětlení, proč by metoda mohla pomoci při přechodu k větším modulům. Dodané úryvky však neobsahují úplné kvantitativní srovnání s pasivátory na bázi amonných halogenidů ani kompletní soubor samostatně měřených hodnot degradace při vlhkosti, vysoké teplotě, nepřetržitém osvitu a teplotním cyklování. Nejsilnějším důkazem je proto dosažený výkon modulů a jejich kvalifikace podle norem, nikoli obecně prokázaná převaha za všech stresových podmínek.
Moduly podle dostupných zpráv prošly kompletními zkušebními sekvencemi IEC 61215 a IEC 61730. První norma se týká konstrukčních a výkonových požadavků na fotovoltaické moduly, druhá jejich bezpečnosti. Úspěšné absolvování těchto testů posouvá výsledek za hranici pouhého laboratorního měření účinnosti. 1
9
Jedna ze zpráv uvádí, že moduly po 2 200 hodinách sledování bodu maximálního výkonu (MPPT) zachovaly 96 % původní účinnosti. 4 Jde o užitečný ukazatel stability, dostupné podklady však nepopisují všechny testovací podmínky natolik podrobně, aby bylo možné výsledek přímo porovnat například s křemíkovým modulem testovaným za zcela identických podmínek.
Některé zprávy o studii tvrdí, že velké pozemní demonstrace vykázaly vyšší výrobu na jednotku instalovaného výkonu než souběžně provozované moduly z krystalického křemíku. 11
14
15
Dostupné důkazy však nepotvrzují podrobné srovnání z března až května 2026 pro instalaci s 1 MW perovskitových a 3,5 MW křemíkových modulů. Chybějí také měsíční údaje o výrobě přepočtené na jednotku výkonu a přesné vyčíslení toho, jak se případná výhoda měnila s teplotou a intenzitou osvitu.
Opatrný závěr tedy zní: dodané zdroje uvádějí terénní data ve prospěch perovskitových modulů při přepočtu na jednotku instalovaného výkonu, neposkytují však dostatek podkladových údajů k ověření kompletního měsíčního srovnání ani jeho vztahu k počasí.
Studii v Nature je nejpřesnější chápat jako milník v oblasti velkoplošných modulů a integrace výrobního procesu. Výsledek není přímo srovnatelný se všemi účinnostmi dosaženými na malých článcích, tandemových zařízeních nebo modulech, u nichž se používají jiné definice plochy.
Dodané materiály nepotvrzují požadované srovnání s dřívějším výsledkem týmu s účinností 17,2 % publikovaným v časopise Science. Stejně tak z nich nelze ověřit údaj o certifikovaném rekordu 28,04 % pro perovskitově-organický tandem připisovaný Čínské akademii věd. Tyto informace je proto vhodné považovat v rámci tohoto souboru důkazů za nepotvrzené.
Podložený posun je zřejmý: Nankingská univerzita a Renshine spojily systém rozpouštědel 2-methoxyethanol / 1,3-dioxolan / DMSO, vakuově asistovanou krystalizaci a pasivaci karboxyláty olova. Výsledkem byl perovskitový modul o ploše 0,72 m² s certifikovanou celoplošnou účinností 22,0 % a ustáleným výkonem 158,4 W. Menší modul dosáhl certifikované účinnosti 24,0 % a moduly podle zpráv prošly testy IEC 61215 a IEC 61730. 1
4
5
14
Jde tedy o výrazný výsledek pro perovskitové moduly v metrovém měřítku. Širší tvrzení o srovnání degradace, terénních výnosech, vlivu teploty a intenzity záření, dřívějších rekordech či tandemových technologiích ale vyžadují úplné znění studie nebo další primární data.
Studio Global AI
This page includes a source-backed answer you can continue inside Studio Global.
Studie publikovaná online v časopise Nature 12. srpna 2026 popisuje jednosp přechodový perovskitový modul o ploše 0,72 m² s certifikovanou celoplošnou účinností 22,0 % a ustáleným výkonem 158,4 W.
Studie publikovaná online v časopise Nature 12. srpna 2026 popisuje jednosp přechodový perovskitový modul o ploše 0,72 m² s certifikovanou celoplošnou účinností 22,0 % a ustáleným výkonem 158,4 W. Výroba využila směs 2 methoxyethanolu, 1,3 dioxolanu a dimethylsulfoxidu (DMSO), vakuově asistovanou krystalizaci a následnou povrchovou pasivaci karboxyláty olova.
Menší modul s aperturovou plochou 810 cm² dosáhl certifikované účinnosti 24,0 %; dostupné podklady však neumožňují úplné srovnání degradace, terénních výnosů ani starších rekordů.
Studie publikovaná online v časopise Nature 12. srpna 2026 popisuje jednosp přechodový perovskitový modul o ploše 0,72 m² s certifikovanou celoplošnou účinností 22,0 % a ustáleným výkonem 158,4 W.
PublikovalUpraveno pomocí GPT-5.6 LunaObrázky vytvořeny pomocí GPT Image 1.5
Research answer

Create a landscape editorial hero image for this Studio Global article: What did the Nanjing University team led by Xiao Ke and Hairen Tan, working with Renshine, achieve in their Nature paper published online on. Article summary: The team demonstrated a commercially relevant, meter-scale single-junction perovskite module: a 0.72 m² module certified at 22.0% full-area efficiency and delivering 158.4 W steady-state output. It is a major scale-up re. Topic tags: general, education, general web, academic, user generated. Style: premium digital editorial illustration, source-backed research mood, clean composition, high detail, modern web publication hero. Use reference image context only for broad subject, composition, and topical grounding; do not copy the exact image. Avoid: logos, brand marks, copyrighted characters, real person likenesses, fake screenshots, UI text, readable text, water
Tým Nankingské univerzity vedený Xiao Ke a Hairenem Tanem ve spolupráci se společností Renshine oznámil v časopise Nature významný krok ke zvětšování perovskitových fotovoltaických modulů. Studie byla online publikována 12. srpna 2026. Její hlavní výsledek: jednosp přechodový modul o ploše 0,72 m² dosáhl certifikované celoplošné účinnosti 22,0 % a poskytl 158,4 W ustáleného elektrického výkonu. 10
14
15
Význam výsledku spočívá v řešení jednoho z hlavních problémů perovskitové fotovoltaiky: převést vysokou účinnost malých laboratorních článků na velké moduly, které lze vyrábět rovnoměrně a podrobit standardizovaným testům spolehlivosti. Dostupné podklady přitom přesvědčivě dokládají především samotné parametry modulů. Některá širší tvrzení o dlouhodobé stabilitě, terénních výnosech a historických srovnáních z nich nelze vyvodit se stejnou jistotou.
Výroba perovskitové vrstvy začíná ternárním systémem rozpouštědel, který tvoří:
Tato směs byla zkombinována s vakuově asistovanou krystalizací. Podle popisu Nankingské univerzity proces spontánně vytvořil na povrchu perovskitového filmu vrstvu obohacenou o jodid formamidinia (FAI), označovanou jako ochranná základní vrstva. Na ni vědci následně nanesli karboxyláty olova jako pasivační materiál. 1
Pasivace má omezovat vady v materiálu a ztráty náboje na rozhraní mezi perovskitem a sousedními vrstvami pro transport náboje. Mezi použité pasivátory patřil podle zpráv o studii také dioleát olovnatý, zapisovaný jako Pb(OA)₂. 5
6
Právě kombinace přípravy povrchu a následné chemické pasivace je pro zvětšování modulu klíčová. U malého článku je relativně snadné nanést vrstvu rovnoměrně; u plochy blížící se jednomu metru čtverečnímu je to podstatně náročnější.
Výzkumníci uvádějí dva hlavní výsledky pro různé velikosti modulů:
Větší modul při standardních testovacích podmínkách poskytoval 158,4 W ustáleného elektrického výkonu. 5
14
Rozdíl mezi aperturovou a celkovou plochou není jen technický detail. Hodnota 24,0 % se vztahuje k menší aktivní aperturové ploše, zatímco údaj 22,0 % popisuje účinnost celé plochy většího modulu. Čísla proto nelze bez dalšího srovnávat, jako by šlo o totožné měření.
Perovskitové filmy obsahují vady a chemicky citlivá rozhraní, která mohou podporovat rekombinaci nosičů náboje a snižovat výkon. Nanést pasivační materiál na malý článek je snazší než zajistit jeho stejnoměrné pokrytí na ploše o velikosti zhruba jednoho metru čtverečního.
Dostupné zprávy popisují karboxyláty olova jako chemicky odlišný přístup od běžných pasivátorů na bázi amonných solí. Podle těchto zpráv materiál na povrchu pouze nevytváří tenký povlak, ale reaguje s perovskitem a vytváří s ním chemické vazby. Uváděným důsledkem má být lepší energetické sladění rozhraní, účinnější transport náboje a rovnoměrnější ošetření velké plochy. 15
To představuje možné vysvětlení, proč by metoda mohla pomoci při přechodu k větším modulům. Dodané úryvky však neobsahují úplné kvantitativní srovnání s pasivátory na bázi amonných halogenidů ani kompletní soubor samostatně měřených hodnot degradace při vlhkosti, vysoké teplotě, nepřetržitém osvitu a teplotním cyklování. Nejsilnějším důkazem je proto dosažený výkon modulů a jejich kvalifikace podle norem, nikoli obecně prokázaná převaha za všech stresových podmínek.
Moduly podle dostupných zpráv prošly kompletními zkušebními sekvencemi IEC 61215 a IEC 61730. První norma se týká konstrukčních a výkonových požadavků na fotovoltaické moduly, druhá jejich bezpečnosti. Úspěšné absolvování těchto testů posouvá výsledek za hranici pouhého laboratorního měření účinnosti. 1
9
Jedna ze zpráv uvádí, že moduly po 2 200 hodinách sledování bodu maximálního výkonu (MPPT) zachovaly 96 % původní účinnosti. 4 Jde o užitečný ukazatel stability, dostupné podklady však nepopisují všechny testovací podmínky natolik podrobně, aby bylo možné výsledek přímo porovnat například s křemíkovým modulem testovaným za zcela identických podmínek.
Některé zprávy o studii tvrdí, že velké pozemní demonstrace vykázaly vyšší výrobu na jednotku instalovaného výkonu než souběžně provozované moduly z krystalického křemíku. 11
14
15
Dostupné důkazy však nepotvrzují podrobné srovnání z března až května 2026 pro instalaci s 1 MW perovskitových a 3,5 MW křemíkových modulů. Chybějí také měsíční údaje o výrobě přepočtené na jednotku výkonu a přesné vyčíslení toho, jak se případná výhoda měnila s teplotou a intenzitou osvitu.
Opatrný závěr tedy zní: dodané zdroje uvádějí terénní data ve prospěch perovskitových modulů při přepočtu na jednotku instalovaného výkonu, neposkytují však dostatek podkladových údajů k ověření kompletního měsíčního srovnání ani jeho vztahu k počasí.
Studii v Nature je nejpřesnější chápat jako milník v oblasti velkoplošných modulů a integrace výrobního procesu. Výsledek není přímo srovnatelný se všemi účinnostmi dosaženými na malých článcích, tandemových zařízeních nebo modulech, u nichž se používají jiné definice plochy.
Dodané materiály nepotvrzují požadované srovnání s dřívějším výsledkem týmu s účinností 17,2 % publikovaným v časopise Science. Stejně tak z nich nelze ověřit údaj o certifikovaném rekordu 28,04 % pro perovskitově-organický tandem připisovaný Čínské akademii věd. Tyto informace je proto vhodné považovat v rámci tohoto souboru důkazů za nepotvrzené.
Podložený posun je zřejmý: Nankingská univerzita a Renshine spojily systém rozpouštědel 2-methoxyethanol / 1,3-dioxolan / DMSO, vakuově asistovanou krystalizaci a pasivaci karboxyláty olova. Výsledkem byl perovskitový modul o ploše 0,72 m² s certifikovanou celoplošnou účinností 22,0 % a ustáleným výkonem 158,4 W. Menší modul dosáhl certifikované účinnosti 24,0 % a moduly podle zpráv prošly testy IEC 61215 a IEC 61730. 1
4
5
14
Jde tedy o výrazný výsledek pro perovskitové moduly v metrovém měřítku. Širší tvrzení o srovnání degradace, terénních výnosech, vlivu teploty a intenzity záření, dřívějších rekordech či tandemových technologiích ale vyžadují úplné znění studie nebo další primární data.
Studio Global AI
This page includes a source-backed answer you can continue inside Studio Global.
Studie publikovaná online v časopise Nature 12. srpna 2026 popisuje jednosp přechodový perovskitový modul o ploše 0,72 m² s certifikovanou celoplošnou účinností 22,0 % a ustáleným výkonem 158,4 W.
Studie publikovaná online v časopise Nature 12. srpna 2026 popisuje jednosp přechodový perovskitový modul o ploše 0,72 m² s certifikovanou celoplošnou účinností 22,0 % a ustáleným výkonem 158,4 W. Výroba využila směs 2 methoxyethanolu, 1,3 dioxolanu a dimethylsulfoxidu (DMSO), vakuově asistovanou krystalizaci a následnou povrchovou pasivaci karboxyláty olova.
Menší modul s aperturovou plochou 810 cm² dosáhl certifikované účinnosti 24,0 %; dostupné podklady však neumožňují úplné srovnání degradace, terénních výnosů ani starších rekordů.