Za důležitý posun v polském uvažování o bezpečnosti lze považovat samotný způsob, jakým Varšava třídí hrozby. Tomczyk uvedl, že Polsko už scénáře nerozděluje na „reálné“ a „nereálné“, ale na „pravděpodobné“ a „nepravděpodobné“.
To neznamená, že se každý zvažovaný scénář očekává. Znamená to ale, že ani málo pravděpodobná událost — včetně rozsáhlé ruské provokace — nemá být automaticky považována za nemožnou nebo odsunuta na neurčité datum v daleké budoucnosti.
Polské plánování se tak opírá především o nejistotu: připravovat se na rizika, která se možná nenaplní, místo čekání na jasnější varovné signály až do chvíle, kdy krize začne.
Tomczyk popsal reakci jako úkol pro celý stát. Polsko rozšiřuje a modernizuje ozbrojené síly a současně připravuje energetická zařízení a kritickou infrastrukturu na případné útoky nebo narušení provozu.
Součástí tohoto přístupu je také program opevnění Východní štít a jeho protidronová složka SAN. Plánovaný systém má fungovat jako vícevrstvá obrana kombinující detekci, elektronický boj a prostředky k fyzickému zneškodnění dronů, například kulomety, dělostřelectvo a rakety. První schopnosti by podle dřívějších plánů mohly být k dispozici přibližně do šesti měsíců, zatímco úplné zavedení systému má trvat zhruba 24 měsíců.
Návrh odpovídá proměně charakteru hrozeb. Vážný střet nemusí začít klasickou invazí. Mohl by mít podobu dronových útoků, sabotáží, zásahů proti infrastruktuře nebo operace, u níž by nebylo jasné, kdo za ní stojí. Odolnější komunikace, energetika a ochrana hranic mají omezit prostor pro nátlak, zmatek a manipulaci s informacemi.
Polští představitelé už dříve varovali před možnou ruskou operací pod falešnou vlajkou, při níž by Moskva využila ukořistěné ukrajinské drony. Ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz uvedl, že Rusko by mohlo zabavené systémy použít k oklamání států NATO nebo k vyvolání reakce Aliance. V jednom z diskutovaných scénářů by se nad Polskem či jinou zemí východního křídla NATO objevil roj dronů s označením naznačujícím, že patří ukrajinské armádě.
Na podobné riziko upozornil také ministr zahraničí Radosław Sikorski. Rusko by podle něj mohlo použít ukořistěné ukrajinské drony při operaci, která by měla útok vydávat za akci Kyjeva.
Šlo o hypotetické scénáře, nikoli o potvrzení, že taková operace byla zahájena. Jejich význam spočívá v typu rizika, na který se Varšava připravuje: incident může poškodit infrastrukturu, zkomplikovat určení pachatele a otestovat politickou reakci NATO ještě před případnou konvenční eskalací.
Zmínka o roku 2027 představuje plánovací horizont, nikoli zaručené datum ruského útoku. Polští představitelé ji spojili s hodnocením, že Rusko by po skončení války na Ukrajině mohlo obnovit své vojenské schopnosti. Hodně přitom bude záležet na tom, jak se konflikt vyvine.
Tomczykův argument je jednoduchý: Polsko má využít čas k posílení obrany a nemá předpokládat, že Rusko zůstane trvale neschopné ohrozit NATO. Současná omezení ruských sil mohou snižovat bezprostřední riziko konvenčního střetu, nevylučují však budoucí přezbrojení, hybridní operace ani omezené provokace.
Stejnou strategii veřejně předvedlo Polsko při přehlídce ke Dni ozbrojených sil 15. srpna. Varšavou podle zveřejněných údajů prošlo více než 2 000 příslušníků ozbrojených sil a přibližně 300 kusů techniky. Akce byla označena za největší vojenskou přehlídku v historii země.
Nešlo pouze o slavnostní událost. Přehlídka představila tempo polské modernizace a vyslala odstrašující signál spojencům i potenciálním protivníkům v době ruské války proti Ukrajině.
Premiér Donald Tusk prohlásil, že polská armáda se brzy stane největší v Evropě. Vláda tak velikost a modernizaci ozbrojených sil staví do centra národní i regionální bezpečnosti. Cílem není jen bránit polské území za příznivých podmínek, ale vybudovat síly schopné fungovat i v mimořádně obtížné situaci a posílit východní křídlo NATO.
Varšava tím netvrdí, že ruský útok je nevyhnutelný nebo že k velké provokaci během několika měsíců určitě dojde. Tvrdí však, že okruh možných rizik se rozšířil a že některé scénáře by bylo nebezpečné předem označit za nemožné.
Polská reakce proto spojuje růst vojenských kapacit s ochranou energetiky a kritické infrastruktury, protidronovou obranou a přípravou na klamavé či nejasně připsatelné útoky. Základní kalkulace je přímočará: stát, který je obtížnější zastrašit, ochromit nebo zaskočit, má větší šanci odradit protivníka ještě před tím, než se incident promění v otevřený konflikt.