Sulzberger z NYT se postavil AI gigantům: „Drzá krádež duševního vlastnictví“

V projevu, který rezonoval daleko za hranicemi zaplněného kongresového sálu v Marseille, se předseda a vydavatel New York Times A.G. Sulzberger ostře opřel do technologických gigantů. Během svého hlavního projevu na 77. Světovém kongresu zpravodajských médií WAN-IFRA, nazvaného „AI, žurnalistika a nejistá budoucnost veřejného prostoru“, vykreslil 1. června 2026 před více než 1300 editory a vydavateli ponurý obraz mediálního prostředí .

Sulzbergerův projev nebyl jen kritikou, ale komplexním bojovým pokřikem, který spojoval morální rozhořčení, vzácné finanční odhalení o právních nákladech Timesů a praktický čtyřbodový plán pro globální odvětví, jež podle něj čelí existenční hrozbě. Technologické společnosti obvinil ze systematického „drancování“ duševního vlastnictví bez povolení a bez placení .

Hlavní obvinění: „Parazitický“ model

Sulzberger přímo obvinil společnosti OpenAI, Anthropic, Google, Meta, Microsoft a X z účasti na „drzé krádeži duševního vlastnictví, ke které došlo v bezprecedentním měřítku“ . Jejich operační postoj popsal jako „parazitický“ a argumentoval, že tito technologičtí obři vybudovali bilionové podniky tím, že pohlcují vysoce kvalitní zpravodajský obsah, zatímco ohrožují vydavatele, kteří ho produkují .

Pro ilustraci tohoto dynamického vztahu použil sugestivní analogii se službou pro sdílení souborů Napster z počátku 21. století, čímž naznačil, že společnosti zabývající se AI považují žurnalistiku za volně dostupný zdroj k vytěžení . Sulzberger poznamenal, že zhruba 30 % aktivit tzv. botů, kteří prohledávají web, porušuje výslovná technická omezení, včetně obsahu umístěného za paywallem (platební bránou), což odhaluje záměrné ignorování souhlasu vydavatele .

Právní bitva za 20 milionů dolarů: Platba za data

V pozoruhodném odhalení Sulzberger uvedl, že New York Times již utratil 20 milionů dolarů (přibližně 430 milionů korun) na svůj soudní spor o porušení autorských práv proti OpenAI a Microsoftu . Toto číslo použil, aby zdůraznil kritické pokrytectví, které identifikoval: firmy zabývající se AI ochotně platí za talenty, výpočetní výkon a energii potřebnou k sestavení svých modelů, ale odmítají kompenzovat data – „čtvrtou nezbytnou složku“ – která představují původní zpravodajství .

„Umělá inteligence je postavena na žurnalistice,“ prohlásil. „Zisky by měly plynout do redakcí“ .

Existenční hrozba pro pravdu

Nad rámec finančních stížností Sulzberger bil na poplach ohledně druhotných dopadů obsahu generovaného AI na veřejný diskurz. Varoval, že šíření syntetických médií způsobuje, že je „stále těžší poznat, odkud věci pocházejí a zda jsou pravdivé“. Nejnebezpečnějším důsledkem podle něj není to, že lidé uvěří lžím – „je to to, že už nevěří pravdivým věcem“ .

Vykreslil chmurnou představu budoucnosti, kde se obtížná a nákladná práce původního zpravodajství – vysílání novinářů do válečných zón, vyšetřování korupce, činění mocných odpovědnými – stane ekonomicky neproveditelnou. „Obávám se, že směřujeme k budoucnosti se stále menším počtem novinářů,“ řekl publiku .

V paralele s osudovým objetím platforem sociálních médií zpravodajským průmyslem před deseti lety varoval: „Tentokrát si nemůžeme dovolit být tak naivní“ .

Globální výzva k akci

Sulzberger nastínil čtyřbodovou strategii, o níž věří, že je nezbytná k přežití a prosperitě zpravodajského průmyslu ve věku generativní AI :

1. Bránit práva duševního vlastnictví: Trval na tom, že autorské právo a zákony o duševním vlastnictví musí zůstat robustní a vymahatelné. „Práva duševního vlastnictví musí obstát, má-li mít naše profese cestu vpřed“ .
2. Vyjednávat o spravedlivé kompenzaci: Místo akceptování současné situace nekompenzovaného vytěžování musí vydavatelé stát jednotně, aby požadovali licenční dohody za spravedlivou cenu, které uznávají nezastupitelnou povahu jejich obsahu .
3. Prosazovat silnější právní ochranu: Sulzberger vyzval lídry zpravodajských organizací, aby globálně lobbovali u zákonodárců za modernizaci právních rámců tak, aby chránily žurnalistiku v digitálním věku, a zajistily, že zákony platí pro AI stejně silně jako pro jiné formy distribuce .
4. Vytvořit celoodvětvovou jednotu: Zdůraznil, že jednotliví vydavatelé, dokonce i tak velcí jako The New York Times, nemohou stát osamoceně. „Jediná cesta zpravodajského průmyslu, jak tomuto vlivu čelit, je spolupracovat“ .

Používat AI správným způsobem

Sulzberger byl opatrný a poznamenal, že jeho projev nebyl plošným odsouzením umělé inteligence jako technologie. Naléhal na redakce, aby „používaly AI správným způsobem“ – zodpovědně, eticky a s konzistentním lidským dohledem – jako nástroj ke zlepšení žurnalistiky, nikoli k jejímu nahrazení . Také vydavatelům doporučil, aby „byli především destinací“, čímž zdůraznil důležitost budování přímých, loajálních vztahů s publikem, spíše než přenechání distribuce algoritmům platforem, které se mohou přes noc změnit .

V očekávání očekávané protikritiky ze Silicon Valley ji Sulzberger ve svých poznámkách přímo oslovil: „Někteří technologičtí lídři budou mé dnešní komentáře vykreslovat jako anti-AI. Jako obranu starého statu quo. Jako další zkostnatělou instituci, která útočí na inovátory ženoucí vpřed pokrok.“ Pro něj je však obrana autorských práv obranou civilizačního nástroje pro hledání pravdy, který nemůže být obětován ve jménu inovace .