Ben-Gvir chce v Gaze zabíjet 30 až 40 lidí každou noc. Co může nařídit — a co ne

Itamar Ben-Gvir využil podcast bývalého rukojmího Roma Braslavského k prosazování výrazně násilnější a expanzivnější politiky vůči Gaze. Vyzval k nočnímu zabíjení desítek lidí, použil odlidšťující jazyk vůči Palestincům a znovu podpořil jejich „emigraci“ i izraelské osady v Pásmu Gazy.

Jeho slova mají politickou váhu, neznamenají však, že může přímo řídit izraelskou armádu nebo nařizovat údery v Gaze.

Co Ben-Gvir v podcastu řekl

V epizodě Braslavského podcastu, která se objevila 15. srpna, Ben-Gvir prohlásil, že Izrael by měl v Gaze provádět cílené likvidace a „odstranit 30 až 40“ lidí každou noc. Dodal, že by nemělo jít pouze o osoby, které v danou chvíli představují bezprostřední nebezpečí. Podle zpráv o rozhovoru také řekl, že někteří lidé v Gaze „nejsou hodni života“, „neměli by žít“ a „nejsou ani lidmi“.

Výroky zazněly v době, kdy Ben-Gvir kritizoval omezení izraelských vojenských úderů a veřejně se rozcházel s přístupem premiéra Benjamina Netanjahua. Šlo tedy současně o výzvu k většímu použití síly a o otevřenou kritiku současné vládní politiky.

Trest smrti oběšením a „emigrace“

Rozhovor se dotkl také možnosti poprav odsouzených teroristů oběšením. Braslavski Ben-Gvira osobně požádal, aby mu umožnil popravy vykonávat podle návrhu zákona o trestu smrti, který prosazuje Ben-Gvirova strana Ocma Jehudit. Dostupné zprávy potvrzují tuto výměnu i Ben-Gvirův politický postoj k návrhu zákona; samy o sobě však neobjasňují všechny podrobnosti toho, jak během podcastu popsal svou preferovanou podobu provádění poprav.

Ben-Gvir zároveň dlouhodobě prosazuje to, co označuje za dobrovolnou „emigraci“ Palestinců z Gazy. Koncem července uvedl, že zničení Hamásu a podpora odchodu Palestinců jsou jediným řešením, na němž by měl být Izrael ochoten spolupracovat. Zároveň odmítl dohodu s Hamásem zprostředkovanou třetí stranou.

Tento postoj zapadá do jeho podpory izraelského osidlování a dlouhodobé izraelské kontroly Gazy namísto vyjednaného stažení.

Jaké má Ben-Gvir skutečné pravomoci?

Ben-Gvir je izraelským ministrem národní bezpečnosti. Do jeho působnosti spadá izraelská policie a Vězeňská služba Izraele, takže má významný vliv na vnitřní bezpečnost, policejní politiku, vězeňství a související správu vymáhání práva.

Jeho pravomoci však mají jasné hranice:

• nevelí Izraelským obranným silám (IDF),
• neurčuje vojenský řetězec velení,
• nemůže legálně nařídit letecké údery ani jiné operace IDF v Gaze,
• izraelské soudy navíc omezily jeho možnost vydávat policii operativní pokyny přímo v terénu.

Jeho výroky proto nejsou bezvýznamné, ale jejich dopad je především politický a institucionální. Ben-Gvir je členem vlády, vede krajně pravicovou koaliční stranu a prostřednictvím její podpory může na Netanjahua vyvíjet tlak. Nemá však operační kontrolu nad válkou v Gaze.

Jak mohou jeho výroky zaznít v řízení před Mezinárodním soudním dvorem

Jihoafrická republika ve své žalobě proti Izraeli u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) použila výroky izraelských politických a vojenských představitelů jako materiál, z něhož lze podle její argumentace dovozovat možný genocidní úmysl. V úvodním podání Jihoafrická republika tvrdila, že některé z těchto výroků naznačují záměr zničit Palestince v Gaze jako skupinu.

Důležité je rozlišovat mezi právním argumentem a rozhodnutím soudu. Předběžná opatření ICJ neurčila, že se Izrael dopustil genocidy. Zabývala se pravděpodobností práv chráněných Úmluvou o genocidě a uložila opatření, která mají bránit zakázaným činům, včetně zabíjení příslušníků chráněné skupiny, a přímému a veřejnému podněcování ke genocidě.

Ben-Gvirův jazyk by proto Jihoafrická republika nebo další účastníci řízení mohli předložit jako kontextuální důkaz odlidšťování, možného úmyslu či podněcování. Samotné výroky však nejsou rozhodnutím ICJ o jeho individuální trestní odpovědnosti ani konečným závěrem, že Izrael spáchal genocidu. Izrael obvinění z genocidy odmítá a tvrdí, že jeho válka je namířena proti Hamásu, nikoli proti Palestincům jako chráněné skupině.

Proč výroky posilují jeho politickou pozici

Ben-Gvir tímto vystupováním oslovuje ultranacionalistické voliče, kteří podporují maximální použití vojenské síly, trvalou izraelskou kontrolu Gazy, výstavbu osad a odchod Palestinců z Pásma. Zprávy popisují, že tyto dříve okrajové postoje získávají před izraelskými volbami 27. října větší prostor. Současně uvádějí, že izraelská domácí média věnovala konkrétní epizodě podcastu poměrně malou pozornost.

Tato kombinace — omezené pokrytí v hlavních domácích médiích a výrazný apel na vlastní politickou základnu — může Ben-Gvirovi zlepšit vyjednávací pozici uvnitř Netanjahuovy koalice. Neznamená to, že určuje vojenskou strategii. Může však Netanjahuovi ztížit přijetí kompromisu, který by odcizil Ben-Gvirovu stranu.

Souvislost se zablokovaným jednáním o Gaze

Výroky zazněly uprostřed sporu o pořadí kroků při jednáních o Gaze. Izraelští představitelé tvrdí, že izraelské jednotky se nestáhnou bez „skutečného odzbrojení“ Hamásu. Hamás naopak spojuje předání těžkých zbraní s ukončením izraelských vojenských akcí a odchodem izraelských sil z Gazy.

Rámec podporovaný Spojenými státy a spojovaný s prezidentem Donaldem Trumpem podle zpráv propojoval odzbrojení Hamásu s postupným stažením Izraele. Netanjahu odmítl ustanovení týkající se stažení a prohlásil, že Izrael neodejde, dokud nebude Hamás zcela odzbrojen.

Ben-Gvirův postoj je ještě méně kompromisní. Dohodu o odzbrojení a stažení odmítl jako nepřijatelnou a místo vyjednaného odchodu prosazuje pokračující izraelskou kontrolu, „emigraci“ Palestinců a osidlování Gazy.

Situace tak vytváří trojí politické napětí: Hamás podmiňuje odzbrojení izraelským stažením, Trumpův návrh oba kroky propojuje a Netanjahu trvá na tom, že odzbrojení musí přijít jako první. Ben-Gvir samotnou představu vyjednaného stažení odmítá.

Jeho vystoupení v podcastu je proto nejlepší chápat jako veřejný požadavek na eskalaci a trvalou kontrolu Gazy — podpořený politickým vlivem, nikoli přímým velením izraelským vojenským operacím.