Dostupné podklady však nepotvrzují přesné celkové rozměry sestavy ani podrobný „krabicový“ design. Tyto specifikace proto nelze považovat za součást doloženého výsledku.
Při tradičním přístupu by bylo nutné obklopit jeden systém stále větším kryostatem. IBM místo toho navrhuje opakovatelné moduly, které lze spojovat a rozšiřovat podle potřeby.
S rostoucím počtem qubitů totiž neroste jen výpočetní kapacita. Přibývá také řídicí a měřicí kabeláž, prostor potřebný pro propojení procesorů a nároky na komunikaci mezi jednotlivými částmi. Modulární koncepce má právě tuto praktickou překážku zmírnit a nabídnout větší kapacitu pro kabeláž i další propojení.
Úspěšné spojení dvou modulů proto představuje především architektonický a technický milník. Ukazuje, že chlazení nemusí být navždy řešeno jedním obřím zařízením vyrobeným jako jedinečný celek.
IBM používá označení L-couplers pro mikrovlnná propojení mezi moduly. Mají umožnit výpočty napříč čipy, moduly a v budoucnu i celými systémy. Podle IBM mohou tato propojení rozšiřovat výpočetní výkon v sestavách s více kvantovými procesory a později také v odolných kvantových architekturách.
Prakticky řečeno mají zajistit, aby samostatné kvantové procesory nefungovaly jako izolovaná zařízení, ale mohly spolupracovat jako součást většího počítače. Tato propojovací vrstva bude klíčová, pokud se modulární kryogenní hardware má proměnit v užitečný distribuovaný kvantový systém.
IBM tento výsledek řadí na cestu k projektu Quantum Starling, který firma plánuje na rok 2029. Podle dříve zveřejněného plánu má jít o velký kvantový počítač odolný vůči chybám, schopný spouštět obvody se 100 miliony kvantových hradel na 200 logických qubitech.
Takový plán nestojí pouze na chlazení. Vyžaduje současný rozvoj modulárních procesorů, vysokokapacitní kabeláže, komunikace mezi moduly a metod korekce chyb. Propojené kryogenní moduly řeší fyzickou infrastrukturu potřebnou k umístění většího počtu procesorů do společného prostředí, zatímco L-couplery mají zajistit komunikaci mezi jeho částmi.
Jeden z reportů uvádí také cíl alespoň 1 000 programovatelných qubitů do roku 2027. Jde však o budoucí plán, nikoli o výsledek prokázaný oznámením o dvoumodulovém systému. Dostupné podklady rovněž nezávisle nepotvrzují termín instalace procesorů Quantum Nighthawk, a nelze jej proto prezentovat jako ověřený fakt.
Širší význam oznámení spočívá v návrhu celé architektury. IBM se snaží škálovat kvantový hardware propojováním modulárních kryogenních systémů, nikoli stavbou stále většího samostatného chladiče pro každý nový stroj. Pokud se tuto infrastrukturu podaří spojit se spolehlivou korekcí chyb a výkonnými procesory, může jít o významný krok směrem ke Quantum Starling. Prozatím je ale přesnější chápat výsledek jako nezbytný inženýrský milník — nikoli jako cíl, kterého už IBM dosáhlo.