Evropské zbrojení může podpořit růst, ale také zvýšit inflační a dluhová rizika

Na tomto rozdílu záleží. Multiplikátor 0,93 popisuje odhadovanou reakci výkonu ekonomiky v určitém období. Neznamená, že každé utracené euro vytvoří trvalý přírůstek národního bohatství. Rozhodovat bude rychlost výdajů, stav ekonomiky, typ nakupovaného vybavení i to, zda se vyrábí v Evropě, nebo mimo ni.

Nejnovější projekce Eurosystému započítávají obranné a infrastrukturní výdaje jako podporu růstu eurozóny, jejíž účinek se má postupně zesilovat v průběhu sledovaného období. Dřívější analýza ECB rovněž odhadovala, že nová obranná opatření podpoří růst v letech 2026 a 2027, zatímco jejich základní dopad na inflaci zůstane omezený.

Proč ECB nemůže sledovat jen oznámenou částku

Pro měnovou politiku není rozhodující pouze to, kolik vlády oznámí, ale především to, jak se výdaje promítnou do poptávky, nabídky a vytrvalosti inflace.

Postupné zvyšování obranných rozpočtů může mít relativně omezený dopad na ceny, pokud firmy dokážou rozšířit výrobu a pracovníci přejít do oborů, kde vzniknou nové zakázky. Nárazový příliv objednávek však může odhalit úzká místa v oblasti kvalifikované práce, projektování, specializovaných surovin a průmyslových vstupů.

Pro ECB z toho vyplývají dva hlavní kanály:

• Poptávkový kanál: vyšší veřejné výdaje podpoří výkon ekonomiky a mohou snížit potřebu velmi uvolněné měnové politiky.
• Kanál výrobních kapacit: nedostatek pracovníků a vstupů může vytvořit trvalejší tlak na mzdy a ceny, takže měnová politika bude muset být přísnější, než by jinak byla.

Modely ECB ve sledovaných scénářích ukazují pozitivní dopad na produkci a v průměru pouze mírný dopad na inflaci měřenou harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (HICP). Zároveň ale zdůrazňují značnou nejistotu. ECB proto nemůže reagovat mechanicky na samotné oznámení obranného cíle. Musí sledovat skutečné čerpání peněz, omezení výrobních kapacit a reálný vývoj inflace.

Dluhové dopady budou v Evropě nerovnoměrné

Stejný obranný program může mít v jednotlivých zemích velmi odlišné rozpočtové důsledky. Státy se silnějšími veřejnými financemi mohou navyšovat výdaje, aniž by okamžitě omezily jiné priority. Vysoce zadlužené země nebo státy s malým fiskálním prostorem ale čelí ostřejší volbě mezi obranou, civilními investicemi, veřejnými službami a udržitelností dluhu.

ECB analyzovala scénář, v němž by obranné výdaje v eurozóně vzrostly z přibližně 2 % HDP na 3,5 % HDP v roce 2029. To by v daném scénáři znamenalo fiskální uvolnění přibližně o 1,8 % HDP. Jde o předpoklad pro eurozónu jako celek, nikoli o předpověď, že všechny členské státy půjdou stejnou cestou nebo pocítí stejné následky.

Dočasná evropská rozpočtová flexibilita může bezprostřední omezení zmírnit, účet ale nemaže. Národní úniková doložka umožňuje v letech 2025 až 2028 větší prostor pro obranné výdaje a aktivovalo ji 14 zemí eurozóny. Tento mechanismus může urychlit reakci, zároveň však odkládá potřebu důvěryhodné střednědobé konsolidace a může prohloubit rozdíly ve fiskální pozici jednotlivých států.

Historické zkušenosti navíc naznačují, že vojenské budování může během tří let zvýšit rozpočtové schodky v průměru zhruba o 2,6 procentního bodu HDP a poměr dluhu k HDP přibližně o 7 procentních bodů. Nejde o předpověď pro každou zemi, ale o připomínku rozsahu možných rozpočtových dopadů.

Záleží na tom, jak se výdaje financují

Způsob financování mění sílu i rozložení celého šoku:

• Financování deficitem přináší nejsilnější okamžitý impuls pro poptávku, ale zvyšuje zadlužení a budoucí náklady na obsluhu dluhu.
• Financování z daní může čistý dopad na poptávku tlumit, protože odebírá kupní sílu domácnostem nebo firmám.
• Společné evropské financování rozkládá náklady mezi státy a může usnadnit koordinované nákupy, zejména když se jejich rozpočtové možnosti výrazně liší.

Nejde o záruky, ale o ekonomické mechanismy. Výsledek bude záviset na načasování plateb, důvěryhodnosti rozpočtových plánů i reakci finančních trhů.

Evropský původ zakázek může rozhodnout o přínosu

Čím větší část vybavení a služeb dodají evropské firmy, tím výraznější může být domácí ekonomický efekt. Přezkum finanční stability ECB uvádí, že pořizování obranného vybavení v rámci EU by znamenalo vyšší fiskální multiplikátor.

Naopak nákupy od dodavatelů mimo Evropu odvedou část poptávky do zahraničí. Vojenský přínos takových zakázek může zůstat zachován, okamžitý impuls pro evropskou výrobu i rozvoj místních kapacit však bude menší.

Koordinované nákupy, vzájemně kompatibilní systémy a rozšíření evropské výrobní základny proto mohou zlepšit strategickou i ekonomickou návratnost. Ani ta ale není automatická. Záleží na tom, zda vlády omezí duplicity, budou investovat efektivně a dokážou dostatečně rychle vybudovat potřebné kapacity.

Dlouhodobý přínos výzkumu není jistý

Obranný výzkum a vývoj mohou přinést širší produktivní přínosy, pokud se nové technologie rozšíří i do civilních aplikací. ECB zároveň upozorňuje na rozsah veřejných finančních potřeb, které vedle obrany vyžadují také zelená a digitální transformace Evropy.

Tyto možné přelivy do civilní ekonomiky ale nelze považovat za zaručenou návratnost vojenských výdajů. Závisí na kvalitě veřejných zakázek, šíření výsledků výzkumu, přijetí technologiemi v soukromém sektoru a na tom, zda obranné investice neomezí produktivní civilní projekty.

Závěr: podmíněný optimismus

Poselství ECB lze nejlépe popsat jako podmíněný optimismus. Evropské zbrojení může podpořit výkon eurozóny a průměrný dvouletý multiplikátor vládních výdajů se podle modelů blíží hodnotě jedna.

Ekonomický výsledek však bude méně příznivý, pokud výdaje porostou rychleji než nabídka, pokud se příliš mnoho zakázek zadá mimo Evropu nebo pokud dluhové tlaky omezí jiné investice.

Pro měnovou politiku budou klíčové tempo, složení a přenos výdajů do inflace. Pro vlády je hlavním úkolem posílit obranu, aniž by se nezbytná bezpečnostní reakce změnila v nekontrolovaný poptávkový šok nebo v další zdroj fiskálních rozdílů mezi evropskými státy.