Klíčová otázka už nezní, zda bude AI schopna vylepšovat samu sebe, ale kdy – a jestli jsou na to dnešní instituce připraveny.
Nejvýraznějším interním ukazatelem je míra, s jakou v Anthropicu převzala AI samotný akt programování. V květnu 2026 je více než 80 % veškerého kódu začleněného do kódové základny Anthropicu napsáno Claudem . To je dramatický skok oproti stavu před rokem, kdy se v únoru 2025 jednalo o nízké jednotky procent . Již dříve CEO Anthropicu Dario Amodei uvedl, že přes 90 % kódu pro nové modely a funkce Clauda je dílem AI, a aktuální zpráva potvrzuje, že tato dominance se rozšiřuje na celou kódovou základnu firmy .
Nejde jen o zvýšení efektivity; jde o strukturální změnu ve vývojovém procesu. Důsledkem je, že inženýři Anthropicu nyní za čtvrtletí dodávají osmkrát více kódu ve srovnání s obdobím 2021–2025 . Úzké hrdlo při tvorbě softwaru se přesouvá od psaní a testování k definování cílů na vyšší úrovni, architektuře a úsudku.
Zpráva uvádí časovou osu závratného zrychlování v několika standardních měřítcích inženýrských a výzkumných kompetencí :
Snad nejpůsobivějším ukazatelem pro předpověď rekurzivního sebezdokonalování je délka trvání autonomních úkolů. Výzkum organizace METR sleduje, jak dlouho může AI pracovat samostatně s 50% úspěšností. Tento časový horizont se rozšířil z přibližně 30 sekund v roce 2022 na 12 hodin s modelem Claude Opus 4.6 v dubnu 2026, což představuje 1440násobný nárůst . Claude Mythos Preview dokáže pracovat nejméně 16 hodin, což se podle poznámek blíží hornímu limitu, který je METR v současnosti schopna změřit . Tempo zdvojnásobování tohoto horizontu se navíc zrychlilo z původních sedmi na pouhé čtyři měsíce .
Kvantitativní data o kódu a benchmarcích doplňuje interní průzkum lidské produktivity. Analýza 200 000 interních přepisů konverzací s Claudem a 53 hloubkových rozhovorů odhalila, že 27 % úkolů prováděných s asistencí AI představovalo práci, do které by se zaměstnanci bez AI vůbec nepustili, protože časová náročnost ji dříve činila nepraktickou . Nejde tedy jen o automatizaci stávající práce, ale o rozšíření spektra toho, co je vůbec možné zkusit. V samostatné interní studii z listopadu 2025 zaměstnanci uvedli, že Clauda používají v 60 % své práce a odhadují 50% nárůst produktivity, oproti 20 % v předchozím roce .
Pozice společnosti Anthropic je explicitní. Firma uvádí: „Ještě tam nejsme a rekurzivní sebezdokonalování není nevyhnutelné. Mohlo by ale přijít dříve, než je většina institucí připravena“ . Argumentuje, že globální schopnost pozastavit nebo zpomalit vývoj AI by „byla pravděpodobně dobrá věc“ a přímo vyzývá ostatní laboratoře, aby o tom uvažovaly .
Ve stejném týdnu nabídlo jednání OpenAI zcela odlišný obrázek. Dne 3. června OpenAI zveřejnila veřejně-politický program požadující federální rámec pro bezpečnost pokročilé AI s povinným hodnocením modelů a ochranou whistleblowerů, avšak s kritickou klauzulí: přednost federálního zákona před státními bezpečnostními předpisy . Explicitně žádá federální institut pro bezpečnost AI (CAISI), aby prioritně monitoroval pokrok směrem k rekurzivnímu sebezdokonalování . Současně OpenAI na toto riziko najímá lidi a v rámci svého bezpečnostního týmu vytváří pozici „Výzkumník, připravenost na rekurzivní sebezdokonalování“ s nabízenou kompenzací 295 000 až 445 000 dolarů ročně (v přepočtu zhruba 6,5 až 10 milionů korun) . Tato pracovní pozice je koncipována jako problém „zadržování ztráty kontroly“, „vkusné a strategické“ úsilí o zmírnění rizik, která „mohou existovat v budoucnu, ale nyní ještě nemusí“ .
Obě laboratoře vidí blížící se vlnu, ale Anthropic vyzývá flotilu ke zpomalení, zatímco OpenAI najímá plavčíky a argumentuje proti tomu, aby jakýkoli jednotlivý stát zakazoval koupání.
Blogový příspěvek nastiňuje třífázovou trajektorii vedoucí ke konečnému riziku :
Spoluzakladatel Anthropicu Jack Clark nezávisle odhadl 60% pravděpodobnost, že se tato „smyčka“ uzavře do konce roku 2028 . Interní data v příspěvku ze 4. června poskytují faktický základ pro to, proč tento odhad není vzdálenou hypotézou, ale projekcí křivky, která se již nyní viditelně ohýbá vzhůru.
Klíčová otázka už nezní, zda bude AI schopna vylepšovat samu sebe, ale kdy – a jestli jsou na to dnešní instituce připraveny.
Nejvýraznějším interním ukazatelem je míra, s jakou v Anthropicu převzala AI samotný akt programování. V květnu 2026 je více než 80 % veškerého kódu začleněného do kódové základny Anthropicu napsáno Claudem . To je dramatický skok oproti stavu před rokem, kdy se v únoru 2025 jednalo o nízké jednotky procent . Již dříve CEO Anthropicu Dario Amodei uvedl, že přes 90 % kódu pro nové modely a funkce Clauda je dílem AI, a aktuální zpráva potvrzuje, že tato dominance se rozšiřuje na celou kódovou základnu firmy .
Nejde jen o zvýšení efektivity; jde o strukturální změnu ve vývojovém procesu. Důsledkem je, že inženýři Anthropicu nyní za čtvrtletí dodávají osmkrát více kódu ve srovnání s obdobím 2021–2025 . Úzké hrdlo při tvorbě softwaru se přesouvá od psaní a testování k definování cílů na vyšší úrovni, architektuře a úsudku.
Zpráva uvádí časovou osu závratného zrychlování v několika standardních měřítcích inženýrských a výzkumných kompetencí :
Snad nejpůsobivějším ukazatelem pro předpověď rekurzivního sebezdokonalování je délka trvání autonomních úkolů. Výzkum organizace METR sleduje, jak dlouho může AI pracovat samostatně s 50% úspěšností. Tento časový horizont se rozšířil z přibližně 30 sekund v roce 2022 na 12 hodin s modelem Claude Opus 4.6 v dubnu 2026, což představuje 1440násobný nárůst . Claude Mythos Preview dokáže pracovat nejméně 16 hodin, což se podle poznámek blíží hornímu limitu, který je METR v současnosti schopna změřit . Tempo zdvojnásobování tohoto horizontu se navíc zrychlilo z původních sedmi na pouhé čtyři měsíce .
Kvantitativní data o kódu a benchmarcích doplňuje interní průzkum lidské produktivity. Analýza 200 000 interních přepisů konverzací s Claudem a 53 hloubkových rozhovorů odhalila, že 27 % úkolů prováděných s asistencí AI představovalo práci, do které by se zaměstnanci bez AI vůbec nepustili, protože časová náročnost ji dříve činila nepraktickou . Nejde tedy jen o automatizaci stávající práce, ale o rozšíření spektra toho, co je vůbec možné zkusit. V samostatné interní studii z listopadu 2025 zaměstnanci uvedli, že Clauda používají v 60 % své práce a odhadují 50% nárůst produktivity, oproti 20 % v předchozím roce .
Pozice společnosti Anthropic je explicitní. Firma uvádí: „Ještě tam nejsme a rekurzivní sebezdokonalování není nevyhnutelné. Mohlo by ale přijít dříve, než je většina institucí připravena“ . Argumentuje, že globální schopnost pozastavit nebo zpomalit vývoj AI by „byla pravděpodobně dobrá věc“ a přímo vyzývá ostatní laboratoře, aby o tom uvažovaly .
Ve stejném týdnu nabídlo jednání OpenAI zcela odlišný obrázek. Dne 3. června OpenAI zveřejnila veřejně-politický program požadující federální rámec pro bezpečnost pokročilé AI s povinným hodnocením modelů a ochranou whistleblowerů, avšak s kritickou klauzulí: přednost federálního zákona před státními bezpečnostními předpisy . Explicitně žádá federální institut pro bezpečnost AI (CAISI), aby prioritně monitoroval pokrok směrem k rekurzivnímu sebezdokonalování . Současně OpenAI na toto riziko najímá lidi a v rámci svého bezpečnostního týmu vytváří pozici „Výzkumník, připravenost na rekurzivní sebezdokonalování“ s nabízenou kompenzací 295 000 až 445 000 dolarů ročně (v přepočtu zhruba 6,5 až 10 milionů korun) . Tato pracovní pozice je koncipována jako problém „zadržování ztráty kontroly“, „vkusné a strategické“ úsilí o zmírnění rizik, která „mohou existovat v budoucnu, ale nyní ještě nemusí“ .
Obě laboratoře vidí blížící se vlnu, ale Anthropic vyzývá flotilu ke zpomalení, zatímco OpenAI najímá plavčíky a argumentuje proti tomu, aby jakýkoli jednotlivý stát zakazoval koupání.
Blogový příspěvek nastiňuje třífázovou trajektorii vedoucí ke konečnému riziku :
Spoluzakladatel Anthropicu Jack Clark nezávisle odhadl 60% pravděpodobnost, že se tato „smyčka“ uzavře do konce roku 2028 . Interní data v příspěvku ze 4. června poskytují faktický základ pro to, proč tento odhad není vzdálenou hypotézou, ale projekcí křivky, která se již nyní viditelně ohýbá vzhůru.