Rama 13. srpna 2026 zveřejnil na síti X (dříve Twitter) obsáhlé prohlášení, kterým chtěl uklidnit vášně . Klíčové body jeho reakce:
Ramova pozice stojí na jasné hierarchii strategických priorit:
„Během hodiny už nejhlasitější nacionalisté v Tiraně a Prištině sahali po geopolitické kalkulačce: možná bychom měli Ukrajinu potrestat, přestat jí fandit, přestat sympatizovat s Ukrajinci,“ napsal Rama a tyto výzvy označil za krátkozraké
.
Ukrajina nikdy neuznala jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova z roku 2008. Tento postoj pramení z jejích vlastních obav o precedens pro separatismus a ze snahy udržet korektní vztahy se Srbskem . Během návštěvy Bělehradu Zelenskyj prohlásil: „Respektujeme územní celistvost našich partnerů a mezinárodní právo. Co se týče Kosova, náš postoj zůstává nezměněn. Jsme vděčni Srbsku za respektování územní celistvosti Ukrajiny včetně Krymu“
.
Navzdory ukrajinskému neuznání Kosovo v roce 2022 uvalilo sankce na Rusko, připojilo se k západním deklaracím odsuzujícím invazi a hostilo ukrajinské představitele – šlo o kroky motivované vlastní historickou zkušeností Kosova se srbskou agresí a snahou o sbližování s euroatlantickými partnery . Ukrajinská vlajka, která v centru Prištiny visela jako symbol solidarity, byla 9. srpna na protest odstraněna starostou Përparimem Ramou
.
Prezident Vučić si připsal výrazný diplomatický úspěch, když Zelenského hostil a získal od něj opětovné potvrzení, že Ukrajina Kosovo neuzná . Vučić návštěvu využil k demonstraci toho, že Bělehrad má stále co říct a dokáže udržovat vztahy s Kyjevem, aniž by se rozešel s Moskvou
. Srbsko odmítá připojit se k unijním sankcím proti Rusku, dále s Moskvou spolupracuje v energetice a vojenské oblasti a zároveň usiluje o vstup do EU – jde o balancování, které Zelenského návštěva nepřímo legitimizovala
.
Ramův zásah fakticky zažehnal krizi, která hrozila rozklížit proukrajinskou koalici na západním Balkáně. Veřejným prohlášením, že Albánie je „dostatečně zralá“ na to, aby přijala neshodu se spojencem, poskytl politický kryt jak Tiraně, tak Prištině – obě mohou nadále podporovat Ukrajinu, aniž by byly vnímány jako slabé v kosovské otázce . Celá epizoda podtrhuje opakující se realitu balkánské geopolitiky: i ty nejsilnější aliance se musí vyrovnávat s nevyřešenými spory v regionu a lídři jako Rama jsou ochotni strpět domácí kritiku, aby udrželi strategickou soudržnost.