Fauryho kritika mířila především na kumulaci evropských pravidel a nákladů. Podle něj vysoké výdaje na pracovní sílu a energie spolu s regulační zátěží ztěžují evropským firmám růst a činí z kontinentu méně atraktivní místo pro investice .
Nejde o jeho první podobné varování. V minulosti označil některá pravidla Evropské unie za „nezvládnutelná“ a tvrdil, že komplikují získávání kapitálu potřebného pro rozsáhlou dekarbonizaci leteckého průmyslu . Kritizoval také unijní pravidla hospodářské soutěže. Podle něj evropským firmám brání v takové míře vertikální integrace, jakou využívá americký SpaceX, jenž si podle Fauryho vyrábí interně zhruba 80 % komponentů .
Faury tvrdí, že výsledkem je roztříštěný dodavatelský řetězec a pomalejší růst v době, kdy evropský průmysl soupeří s americkými a asijskými konkurenty. Zároveň upozorňuje, že tlak na snižování emisí musí být nastaven tak, aby neodrazoval investory.
Místo, kde Airbus novou linku otevřel, samo o sobě symbolizuje změnu strategie. Montáž probíhá v areálu Jean-Luc Lagardère v Toulouse, který byl původně vybudován pro největší osobní letoun Airbusu, dvoupatrový A380. Jeho výroba skončila poté, co se nepodařilo získat dostatek objednávek .
Airbus nyní stejný prostor přizpůsobuje menším a úspornějším letounům A321neo. Tento prodloužený model z rodiny A320neo tvoří přibližně 65 % objednávkové knihy celé rodiny . První A321neo sestavený v přestavěné hale převzala v prosinci 2023 turecká nízkonákladová společnost Pegasus Airlines .
Linka slavnostně uvedená do provozu 15. června 2026 je druhou modernizovanou finální montážní linkou v tomto areálu. Má Airbusu dodat větší flexibilitu a kapacitu pro výrobu žádaného modelu A321neo . Nejde přitom o zvýšení celkového počtu výrobních linek: nová linka nahrazuje starší a méně produktivní zařízení .
Proměna bývalé haly pro A380 tak ukazuje, kam se trh posunul. Ikona evropského leteckého průmyslu ustoupila letounu s jednou uličkou, který se vyrábí ve velkých objemech a pro který mají aerolinky výrazně silnější poptávku. Do roku 2026 má nové zařízení zaměstnávat přibližně 700 lidí, tedy zhruba polovinu počtu pracovníků, kteří v areálu dříve montovali A380 .
Airbus se nesnaží spoléhat na jediný evropský výrobní uzel. Rodinu A320neo dnes montuje na deseti finálních montážních linkách ve čtyřech lokalitách: v Toulouse a Hamburku, v Mobile v americké Alabamě a v čínském Tchien-ťinu .
Druhá linka v Tchien-ťinu byla otevřena v říjnu 2025 a plný provoz zahájila na začátku roku 2026 . Čína je pro Airbus podle Fauryho „velmi důležitým strategickým partnerem“ . Místní závod už dodal 800 letadel rodiny A320 sestavených v Číně a druhá linka zdvojnásobuje jeho výrobní kapacitu .
Rozšiřování výroby má podpořit dlouhodobý plán dostat se na 75 letadel A320 Family měsíčně. Tento cíl však naráží na problémy v dodavatelském řetězci. Airbus uvedl, že výrobní náběh negativně ovlivňuje zejména neschopnost společnosti Pratt & Whitney zavázat se k dodávkám objednaného počtu motorů .
Původní plán proto firma upravila. Do konce roku 2027 nyní očekává tempo 70 až 75 letadel měsíčně, přičemž na stabilní úrovni 75 strojů chce následně zůstat .
Faury v dopise zaměstnancům z 9. června označil výsledky dodávek letadel a finanční výsledky za první čtvrtletí za „slabé“ a vyzval firmu, aby ve zbytku roku „udělala více za kratší dobu“ . Na berlínském leteckém summitu zároveň připustil, že růst je ze své podstaty obtížný a pro výrobce složitých systémů náročný na dlouhodobé udržení .
Fauryho vystoupení odhalilo napětí uvnitř Airbusu. Firma současně investuje do modernizace, rozšiřuje globální výrobní síť a snaží se využít silnou poptávku po letounech A321neo. Její šéf však tvrdí, že evropské podnikatelské prostředí tento růst prodražuje a zpomaluje.
Airbus proto kombinuje několik přístupů: bývalé kapacity pro A380 mění na linky pro žádanější úzkotrupé letouny, výrobu rozděluje mezi Evropu, USA a Čínu a snaží se zvýšit efektivitu bez prostého navyšování počtu továren. Globální síť mu zároveň umožňuje přiblížit výrobu klíčovým trhům a omezovat některá průmyslová či geopolitická rizika.
Evropská debata se mezitím stále více soustředí na to, zda kontinent dokáže konkurovat americkým státním pobídkám a rychlejšímu růstu v Asii. Faury opakovaně tvrdí, že kombinace regulací, vysokých nákladů a daní ztěžuje přilákání kapitálu do Evropy .
Výzva adresovaná francouzským politikům proto nebyla jen komentářem k jedné továrně. Šéf Airbusu ji zasadil do širšího sporu o to, zda může Evropa dál vyrábět technologicky náročné produkty za konkurenceschopné ceny — a zda se tento problém stane skutečným tématem francouzských voleb v roce 2027 .