Varování přichází ve chvíli, kdy se současně projevuje několik tlaků:
Torero uvedl, že ceny komodit porostou do konce roku 2026, přičemž maloobchodní ceny potravin je budou následovat se zpožděním 3–6 měsíců . Nejvyšší riziko hrozí v jihovýchodní Asii (Indonésie, Filipíny), jižní Asii, oblasti Sahelu, jižní Africe a latinskoamerickém suchém koridoru – regionech, kde je největší závislost na rýži a dovozu .
Oxford Economics nyní očekává, že k inflaci potravin v roce 2027 přispěje více počasí než odeznívající válečný šok. Podle jejich analytiků budou vlny veder „příští rok silnějším faktorem růstu cen potravin než válka“ . Deutsche Bank odhaduje, že jarní komoditní šok zvýší ceny potravin v Británii přibližně o 1,3 procenta a v eurozóně o 0,8 procenta .
Dlouhodobé projekce FAO již dříve odhadovaly, že do roku 2030 by mohlo být chronicky podvyživených téměř 600 milionů lidí, přičemž hlavními příčinami jsou konflikty, výkyvy a extrémy klimatu a hospodářské potíže .
Tvrzení o „celkových globálních ztrátách přesahujících 4 biliony dolarů do roku 2030“ se v recenzovaných dokumentech Reuters, DW, Firstpost ani FAO neobjevuje. Tato částka může pocházet ze samostatného ekonomického modelování (např. rozvojovou bankou či soukromou analytickou firmou), nikoli přímo od FAO. Zveřejněné projekce FAO se zaměřují na počty podvyživených, indexy cen potravin a počty lidí v akutním hladu, nikoli na agregované částky ztrát v dolarech .
Někteří analytici navíc upozorňují, že zlepšující se srážky a dostatečné zásoby potravin v některých regionech mohou pomoci omezit domácí ekonomické dopady a že stávající zásoby zatím pohlcují prvotní nabídkové šoky – skutečný dopad se tedy může začít projevovat, až pokud se neobnoví provoz Hormuzským průlivem .