Nejde o veřejný přímý citát Amodeiho, ale o informace od zdroje obeznámeného se situací, které zveřejnil Axios . Obava přichází v poněkud ironický moment: Anthropic údajně platí v odvětví AI nejvyšší odměny. Softwaroví inženýři mohou podle dostupných údajů dostávat celkovou roční kompenzaci zhruba od 375 000 do 1,3 milionu dolarů, často včetně akcií a bonusů .
Jinými slovy, firma chce přilákat špičkové odborníky mimořádně vysokou odměnou a zároveň si udržet kulturu založenou na misi. Právě to je základní rozpor, který dnes řeší většina laboratoří na špici vývoje AI: peníze dokážou přivést talent, samy o sobě ale nezaručí loajalitu, hodnotový soulad ani dlouhodobé odhodlání.
Anthropic vznikl s ambicí vytvářet bezpečnější AI. Bezpečnost byla jedním z důvodů, proč Amodei odešel z OpenAI. Nyní se podle zdrojů obává, že tento zakladatelský étos může slábnout, pokud budou kandidáti přicházet především za kompenzací .
Amodei v minulosti veřejně prohlásil, že Anthropic nebude automaticky dorovnávat nabídky konkurence. Meta podle dostupných zpráv lákala špičkové výzkumníky balíčky v hodnotě až 100 milionů dolarů a více .
Na podcastu Big Technology v červenci 2025 Amodei uvedl, že Anthropic používá systém odměňování podle pracovních úrovní a o zařazení se nesmlouvá. Takový postup podle něj není férový vůči stávajícím zaměstnancům a platová válka by mohla „zničit“ firemní kulturu .
V polovině roku 2025 Amodei tvrdil, že navzdory nabídkám od společnosti Meta zůstalo v Anthropic přibližně 80 procent nedávno přijatých zaměstnanců — údajně nejlepší výsledek v oboru . Rozdíl v odměně měl fungovat jako „filtr mise“: kdo zůstal i přes možnost vydělat výrazně více jinde, pravděpodobně skutečně věřil poslání firmy.
Jenže pokud Anthropic sám zvýšil platy natolik, že překonal konkurenci, tento filtr se oslabuje. Firma už není místem, kde se člověk vědomě vzdává části příjmu kvůli misi. Z hlediska odměn se naopak stává jedním z nejvýhodnějších míst v celém odvětví .
Amodeiho obavy nejsou izolovaným problémem Anthropic. Špičkoví výzkumníci dnes mezi laboratořemi přecházejí nebývalou rychlostí. Nerozhoduje přitom jen plat, ale také přístup k výpočetní kapacitě, možnost ovlivňovat výzkumný směr a hodnotové nastavení firmy.
Startup Thinking Machines Lab, který založila bývalá technologická ředitelka OpenAI Mira Murati, získal v roce 2025 počáteční investici 2 miliardy dolarů při ocenění 12 miliard dolarů. Od jeho vzniku však odešlo přibližně 13 členů původního 42členného týmu, tedy téměř třetina. Mezi odcházejícími byli také tři ze šesti spoluzakladatelů .
Spoluzakladatelé Barret Zoph a Luke Metz se v lednu 2026 vrátili do OpenAI. Další členové zakládajícího týmu zamířili v únoru do společnosti Meta a do dubna tam podle dostupných zpráv pracovalo nejméně sedm bývalých zaměstnanců Thinking Machines Lab .
Ještě výraznější signál přišel z Googlu. Noam Shazeer, spoluvedoucí projektu Gemini a spoluautor zásadní studie Attention Is All You Need z roku 2017, oznámil 18. června 2026 odchod do OpenAI . Tato studie představila architekturu Transformer, na níž stojí většina dnešních pokročilých generativních modelů.
O dva dny později oznámil odchod z Google DeepMind také John Jumper, držitel Nobelovy ceny za chemii z roku 2024 a spolutvůrce systému AlphaFold. Zamířil do Anthropic . Akcie mateřské společnosti Alphabet 22. června klesly o 6,8 procenta a tržní hodnota firmy se podle zpráv snížila přibližně o 270 miliard dolarů .
Krátce nato odešli z Googlu do Anthropic také výzkumníci Jonas Adler a Alexander Pritzel .
Pod vedením Marka Zuckerberga patří Meta k nejagresivnějším náborářům v oboru. Nabídky pro nejžádanější odborníky se podle zpráv mohou vyšplhat až na 300 milionů dolarů během čtyř let .
Meta má přitom uváděnou míru udržení zaměstnanců kolem 64 procent, což je méně než u Anthropic . Přesto si posílila tým příchodem lidí z Thinking Machines Lab i Googlu. Náborová síla tedy nemusí znamenat stejnou schopnost zaměstnance dlouhodobě udržet.
V debatě o náboru v AI se stále častěji používá dělení na „misionáře“ a „žoldáky“ . První skupina nastupuje proto, že věří v dlouhodobý smysl práce. Druhá je ochotnější změnit firmu za lepší nabídku — což v prostředí, kde se objevují devíticiferné částky, není nijak překvapivé.
Při změně zaměstnavatele dnes přední výzkumníci zvažují zejména čtyři věci:
Původní Amodeiho model fungoval v době, kdy byl Anthropic malou a málo známou firmou. Nižší odměna tehdy mohla skutečně odradit lidi, kterým šlo pouze o peníze. Dnes je ale situace jiná. Společnost je podle uvedených zpráv oceněna přibližně na 965 miliard dolarů a zvažuje se také primární nabídka akcií, tedy IPO. Její kompenzace se dostala nad úroveň konkurence, takže se z hlediska peněz jen obtížně odlišuje od laboratoří, vůči nimž měla představovat etičtější alternativu .
Napětí se netýká jen lidí, kteří do Anthropic přicházejí. Veřejně odešli také někteří bezpečnostní výzkumníci. Jeden z nich varoval, že „svět je v ohrožení“ a že bezpečnostní týmy čelí trvalému tlaku odsouvat svou práci na vedlejší kolej .
Amodei sám v roce 2026 popsal značný komerční tlak, který firmě ztěžuje udržování bezpečnostních závazků. Anthropic podle něj musí současně rychle inovovat, růst a usilovat o ziskovost, přestože bezpečnostní práce vyžaduje další čas a zdroje .
Problém tedy už není jen v otázce, kterou laboratoř si výzkumník vybere. „Misionáři versus žoldáci“ se stává dilematem uvnitř samotného Anthropic. Pokud firma nabízí inženýrům až přibližně 1,3 milionu dolarů ročně, nemůže být překvapena, že si někteří uchazeči vedle mise všimnou také výplaty .