Když Írán 28. února 2026 průliv zablokoval po americko-izraelské letecké kampani, indické rafinerie přišly zhruba o 40 % své běžné dodávky ropy . Ve zmatku začaly shánět náhradní zdroje. Venezuelská ropa se stala kritickou záchranou. V dubnu se Indie stala největším odběratelem venezuelské ropy a zaplnila mezeru po náhlém odchodu Číny . Ruská ropa v březnu dosáhla rekordních 2,25 milionu barelů denně – 50 % celkového indického dovozu .
Když se konflikt přerušil a průliv se znovu otevřel, dodavatelé z Blízkého východu obnovili běžné dodávky. Indické státní rafinerie měly zajištěny zásoby na 60 dní a nijak nespěchaly s nákupem venezuelských nákladů . Výsledek: rychlé ukončení nouzových nákupů.
Složení zákaznické základny Venezuely se za posledních sedm měsíců změnilo více než za předchozí desetiletí.
Čína zcela zastavila nákupy poté, co americká vojenská operace v lednu 2026 odstranila prezidenta Nicoláse Madura . PetroChina nařídila obchodníkům, aby nekupovali venezuelskou ropu prodávanou pod americkou kontrolou . Poslední tankery se sankcionovanou venezuelskou ropou dorazily do Číny koncem ledna . USA sice prohlásily, že Číně nákup povolí, ale pouze za ceny, které nebudou „podkopávat“ trh – což fakticky zmrazilo starý zlevněný obchod .
Spojené státy se staly dominantním odběratelem. Americký dovoz venezuelské ropy (včetně produktů) vyskočil v červenci na přibližně 786 000 barelů denně, nejvíce od začátku roku 2019, oproti 284 000 barelům denně v lednu . To představuje zhruba 68 % celkového červencového exportu Venezuely ve výši 1,16 milionu barelů denně .
Indie zůstala mezi největšími odběrateli i přes červencový pokles, ale s mnohem nižšími objemy než v květnu, kdy odebírala 427 000 barelů denně .
Poznámka k číslům: Mezi dvěma důvěryhodnými datovými zdroji existuje nesoulad. Reuters uvádí, že celkový vývoz ropy Venezuely (včetně ropných produktů) byl v červenci 1,16 milionu barelů denně . Data Kpler, citovaná Investing.com a dalšími, uvádějí export samotné surové ropy na 856 000 barelů denně – pokles o 25 % . Reuters pravděpodobně zahrnuje i ropné produkty. Oba zdroje se shodují na směru: indické nákupy se propadly, zatímco americké prudce vzrostly.
Oživení venezuelského exportu po Madurově pádu bylo dramatické, ale křehké. Červencová data ukazují, jak může deeskalace na vzdáleném místě – dočasné přerušení na Blízkém východě – okamžitě podkopat poptávku a odhalit strukturální slabiny.
Rafinérie v zemi zůstávají v žalostném stavu. Reuters je popsal jako „ošklivé a rezavé“ – relikty, které bude po letech nedostatečných investic těžké oživit . Produkční kapacita PDVSA je zlomkem historických úrovní. Klíčoví partneři PDVSA stále čekají na americká povolení k rozšíření činnosti .
Spojené státy nyní kontrolují marketing venezuelského exportu ropy . To vytváří nadměrnou závislost na jediném odběrateli. Jakákoli změna americké politiky nebo domácí poptávky by měla neúměrný dopad, protože neexistuje diverzifikovaná zákaznická základna, která by šok absorbovala.
Čína – kdysi největší zákazník Venezuely, který v roce 2025 odebíral 75 % exportu – od ledna nekoupila ani jeden barel . Starý vztah „ropa za půjčky“, který udržoval Madurovu vládu po léta, je fakticky mrtvý .
Venezuelská ekonomika závislá na ropě čelí mnoha překrývajícím se rizikům: zchátralá infrastruktura, nejisté licenční podmínky ze strany USA, nadměrná koncentrace odběratelů a probíhající mírová jednání, která mohou obchodní toky stabilizovat, nebo je dále narušit . Trajektorie zůstává vysoce nejistá.
Závěr: Červencový propad venezuelského exportu není izolovaný výkyv. Je to varovný signál, že porevoluční oživení venezuelské těžby stojí na křehkých základech – a že události na druhé straně světa mohou přes noc přepsat její ekonomický osud.