Největší novinkou je plánování s ohledem na CPU cache

Linux 7.2 přidává Cache Aware Scheduling, dostupné prostřednictvím volby CONFIG_SCHED_CACHE. Plánovač už nemusí pohlížet na všechna jádra a všechny části cache stejně. Může se pokusit umístit úlohy, které sdílejí data, do stejné domény poslední úrovně cache, tedy LLC.

Cílem je omezit přesouvání dat mezi cache a snížit počet výpadků cache. To může být důležité především u procesorů se složitou konstrukcí založenou na více čipletech nebo paticích, například u platforem AMD EPYC a Intel Xeon.

Nejde však o univerzální přepínač výkonu. Přínos závisí na konkrétní topologii procesoru i používané zátěži. Nejvíce mohou získat systémy, na nichž přesouvání související práce mezi různými cache doménami vytváří zbytečné prodlevy.

Úložiště a souborové systémy řeší konkrétní úzká místa

Výkonová část Linuxu 7.2 se nesoustředí na jedinou velkou funkci. Změny jsou rozprostřené napříč několika I/O subsystémy:

• Úpravy zápisu do rour, tedy mechanismu pro předávání dat mezi procesy, jsou v některých testech spojeny se zrychlením propustnosti přibližně o 6 až 28 %. Výsledek závisí na zátěži a konfiguraci testu.
• ext4 dostává přepracovanou cestu fast commit, která má omezit soupeření o zámky a riziko deadlocků. Zrychleno bylo také zpracování hashů adresářů.
• Změny kolem infrastruktury iomap zlepšují některé části ext4 a XFS. Testy ukázaly přínos u vysoce výkonných NVMe úložišť a zátěží využívajících io_uring, nejde ale o obecnou garanci pro každý disk či program.
• Podpora velkých folios v Btrfs už není experimentální a je ve výchozím nastavení zapnutá. Linux 7.2 zároveň přidává experimentální podporu obřích folios o velikosti až 2 MB.
• exFAT se dále převádí na infrastrukturu iomap, což zlepšuje vyrovnávací i přímé I/O a související operace. Výrazné nárůsty naměřené při vysoké zátěži jsou specifické pro daný typ pracovního zatížení, nikoli univerzálním slibem pro všechny uživatele exFAT.

Praktický závěr je jednoduchý: Linux 7.2 nemusí každému počítači automaticky přidat stejný výkon. Výraznější rozdíl mohou pocítit hlavně uživatelé, jejichž práce zatěžuje lokálnost dat v CPU cache, metadata souborového systému, rychlá úložiště, roury nebo správu paměti v Btrfs.

Přibývá podpora Applu, AMD, Intelu i Nvidie

Nové jádro obsahuje několik důležitých milníků pro podporu hardwaru:

• MacBooky s čipy Apple M3 dokážou díky práci projektu Asahi Linux poprvé spustit mainline kernel až do sériové konzole. Jde o významný krok při oživování platformy, nikoli o dokončenou podporu všech funkcí notebooku pro běžné používání.
• Intel získává podporu USB4STREAM, protokolu pro přenos datových streamů přes kabely USB4.
• Ovladač AMDGPU dostává počáteční podporu HDMI 2.1 Fixed Rate Link (FRL) a kód pro platformy AMD obsahuje rané přípravy na systémy se Zen 6.
• Ovladač Intel Xe přidává počáteční podporu platformy CRI. Nouveau podporuje výpočetní akcelerátor NVIDIA GA100 prostřednictvím GSP a Apple Silicon získává lepší vykazování stavu baterie.
• Podpora Rustu se rozšiřuje na architekturu s390 od IBM, takže na ní lze vyvíjet kernelové komponenty napsané v Rustu.

Další změny se týkají sítí, virtualizace, zabezpečení, vestavěných systémů a sledování spotřeby. Linux 7.2 je proto stejně tak vydáním zaměřeným na zpřístupnění nových platforem jako na samotný výkon.

Z jádra mizí starý kód a podpora historického hardwaru

Linux 7.2 odstraňuje více než 13 000 řádků kódu pro emulaci desetinných operací x87 na i486. Končí také podpora AppleTalku a starých adaptérů ARCnet pro ISA a PCMCIA.

Jádro nyní bez výjimky vyžaduje použitelný čítač časových razítek x86 neboli TSC. Moderní procesory x86 na něm obecně už dávno závisejí, takže změna se týká především mimořádně starého nebo neobvyklého hardwaru, nikoli běžných současných počítačů a serverů.

Vývojový cyklus zároveň dokončil dlouholetý úklid, jehož cílem bylo odstranit ze stromu jádra všechna použití zastaralého API strncpy(). To bylo nahrazeno explicitnějšími funkcemi pro práci s řetězci.

Fair GPU plánovač se kvůli regresím vrátil k FIFO

Linux 7.2 během vývoje krátce obsahoval nový „férový“ plánovač GPU, který měl zlepšit pořadí zpracování grafických úloh. Regrese u grafiky AMD ale vedly k tomu, že vývojáři tuto část před vydáním vrátili k modelu FIFO.

Je to připomínka, že funkce, která se objeví ve vývojové větvi, ještě nemusí být připravená pro stabilní vydání. Maintainery zde zajistili předvídatelnější chování grafiky místo toho, aby za každou cenu prosadili ambicióznější model plánování.

Devítitýdenní vývoj ukázal cenu rušnějšího stromu jádra

Vývoj Linuxu 7.2 trval přibližně devět týdnů a zapojilo se do něj více než 2 100 přispěvatelů, což představovalo rekordní účast během merge window. Podle analýzy citované ve zpravodajství neslo přibližně 5 % commitů označení související s asistencí AI.

Podstatou obav není tvrzení, že by AI sama napsala hlavní funkce Linuxu. Nástroje AI spíše zvyšují přísun hlášení zranitelností, navrhovaných patchů, nálezů z revizí a následných oprav. Některé přijaté změny řeší problémy odhalené pomocí analýzy s asistencí AI, ale každý návrh stále znamená další práci pro lidské maintainery a reviewery.

Když Linus Torvalds označuje rozsáhlé pozdní změny za „nový normál“, zní to spíše jako smíření s rostoucí provozní realitou než jako souhlas s nižšími nároky na kontrolu kódu. Linux 7.2 vyšel podle plánu, jeho rušný závěr ale ukazuje, proč maintainers zůstávají opatrní vůči objemu změn, regresím a kvalitě patchů.

Co bude dál pro Linux 7.3 a Ubuntu 26.10?

Merge window pro Linux 7.3 se otevřelo bezprostředně po vydání verze 7.2. Podle dostupných zpráv už čekalo přibližně 40 pull requestů. Právě následující týdny rozhodnou, které větší změny se do nové vývojové řady dostanou.

Canonical zatím uvádí Linux 7.2 jako cílovou verzi jádra pro Ubuntu 26.10 „Stonking Stingray“. Vydání distribuce je naplánováno na 15. října 2026, přičemž zmrazení jádra má nastat 1. října. Díky tomu je Linux 7.2 zavedenějším kandidátem, konečný výběr se však může změnit, pokud testování odhalí závažné regrese nebo problémy s integrací.

Pro vývojáře jádra tedy následuje další kolo regresních testů a revizí. Pro běžné uživatele je důležitější než samotný dlouhý seznam funkcí otázka, zda jejich hardware a pracovní zátěž odpovídají nejsilnějším stránkám Linuxu 7.2: lepší lokálnosti cache, rychlejším souborovým systémům, nově podporovaným platformám nebo lepšímu ovládání zařízení.

Největší novinkou je plánování s ohledem na CPU cache

Linux 7.2 přidává Cache Aware Scheduling, dostupné prostřednictvím volby CONFIG_SCHED_CACHE. Plánovač už nemusí pohlížet na všechna jádra a všechny části cache stejně. Může se pokusit umístit úlohy, které sdílejí data, do stejné domény poslední úrovně cache, tedy LLC.

Cílem je omezit přesouvání dat mezi cache a snížit počet výpadků cache. To může být důležité především u procesorů se složitou konstrukcí založenou na více čipletech nebo paticích, například u platforem AMD EPYC a Intel Xeon.

Nejde však o univerzální přepínač výkonu. Přínos závisí na konkrétní topologii procesoru i používané zátěži. Nejvíce mohou získat systémy, na nichž přesouvání související práce mezi různými cache doménami vytváří zbytečné prodlevy.

Úložiště a souborové systémy řeší konkrétní úzká místa

Výkonová část Linuxu 7.2 se nesoustředí na jedinou velkou funkci. Změny jsou rozprostřené napříč několika I/O subsystémy:

• Úpravy zápisu do rour, tedy mechanismu pro předávání dat mezi procesy, jsou v některých testech spojeny se zrychlením propustnosti přibližně o 6 až 28 %. Výsledek závisí na zátěži a konfiguraci testu.
• ext4 dostává přepracovanou cestu fast commit, která má omezit soupeření o zámky a riziko deadlocků. Zrychleno bylo také zpracování hashů adresářů.
• Změny kolem infrastruktury iomap zlepšují některé části ext4 a XFS. Testy ukázaly přínos u vysoce výkonných NVMe úložišť a zátěží využívajících io_uring, nejde ale o obecnou garanci pro každý disk či program.
• Podpora velkých folios v Btrfs už není experimentální a je ve výchozím nastavení zapnutá. Linux 7.2 zároveň přidává experimentální podporu obřích folios o velikosti až 2 MB.
• exFAT se dále převádí na infrastrukturu iomap, což zlepšuje vyrovnávací i přímé I/O a související operace. Výrazné nárůsty naměřené při vysoké zátěži jsou specifické pro daný typ pracovního zatížení, nikoli univerzálním slibem pro všechny uživatele exFAT.

Praktický závěr je jednoduchý: Linux 7.2 nemusí každému počítači automaticky přidat stejný výkon. Výraznější rozdíl mohou pocítit hlavně uživatelé, jejichž práce zatěžuje lokálnost dat v CPU cache, metadata souborového systému, rychlá úložiště, roury nebo správu paměti v Btrfs.

Přibývá podpora Applu, AMD, Intelu i Nvidie

Nové jádro obsahuje několik důležitých milníků pro podporu hardwaru:

• MacBooky s čipy Apple M3 dokážou díky práci projektu Asahi Linux poprvé spustit mainline kernel až do sériové konzole. Jde o významný krok při oživování platformy, nikoli o dokončenou podporu všech funkcí notebooku pro běžné používání.
• Intel získává podporu USB4STREAM, protokolu pro přenos datových streamů přes kabely USB4.
• Ovladač AMDGPU dostává počáteční podporu HDMI 2.1 Fixed Rate Link (FRL) a kód pro platformy AMD obsahuje rané přípravy na systémy se Zen 6.
• Ovladač Intel Xe přidává počáteční podporu platformy CRI. Nouveau podporuje výpočetní akcelerátor NVIDIA GA100 prostřednictvím GSP a Apple Silicon získává lepší vykazování stavu baterie.
• Podpora Rustu se rozšiřuje na architekturu s390 od IBM, takže na ní lze vyvíjet kernelové komponenty napsané v Rustu.

Další změny se týkají sítí, virtualizace, zabezpečení, vestavěných systémů a sledování spotřeby. Linux 7.2 je proto stejně tak vydáním zaměřeným na zpřístupnění nových platforem jako na samotný výkon.

Z jádra mizí starý kód a podpora historického hardwaru

Linux 7.2 odstraňuje více než 13 000 řádků kódu pro emulaci desetinných operací x87 na i486. Končí také podpora AppleTalku a starých adaptérů ARCnet pro ISA a PCMCIA.

Jádro nyní bez výjimky vyžaduje použitelný čítač časových razítek x86 neboli TSC. Moderní procesory x86 na něm obecně už dávno závisejí, takže změna se týká především mimořádně starého nebo neobvyklého hardwaru, nikoli běžných současných počítačů a serverů.

Vývojový cyklus zároveň dokončil dlouholetý úklid, jehož cílem bylo odstranit ze stromu jádra všechna použití zastaralého API strncpy(). To bylo nahrazeno explicitnějšími funkcemi pro práci s řetězci.

Fair GPU plánovač se kvůli regresím vrátil k FIFO

Linux 7.2 během vývoje krátce obsahoval nový „férový“ plánovač GPU, který měl zlepšit pořadí zpracování grafických úloh. Regrese u grafiky AMD ale vedly k tomu, že vývojáři tuto část před vydáním vrátili k modelu FIFO.

Je to připomínka, že funkce, která se objeví ve vývojové větvi, ještě nemusí být připravená pro stabilní vydání. Maintainery zde zajistili předvídatelnější chování grafiky místo toho, aby za každou cenu prosadili ambicióznější model plánování.

Devítitýdenní vývoj ukázal cenu rušnějšího stromu jádra

Vývoj Linuxu 7.2 trval přibližně devět týdnů a zapojilo se do něj více než 2 100 přispěvatelů, což představovalo rekordní účast během merge window. Podle analýzy citované ve zpravodajství neslo přibližně 5 % commitů označení související s asistencí AI.

Podstatou obav není tvrzení, že by AI sama napsala hlavní funkce Linuxu. Nástroje AI spíše zvyšují přísun hlášení zranitelností, navrhovaných patchů, nálezů z revizí a následných oprav. Některé přijaté změny řeší problémy odhalené pomocí analýzy s asistencí AI, ale každý návrh stále znamená další práci pro lidské maintainery a reviewery.

Když Linus Torvalds označuje rozsáhlé pozdní změny za „nový normál“, zní to spíše jako smíření s rostoucí provozní realitou než jako souhlas s nižšími nároky na kontrolu kódu. Linux 7.2 vyšel podle plánu, jeho rušný závěr ale ukazuje, proč maintainers zůstávají opatrní vůči objemu změn, regresím a kvalitě patchů.

Co bude dál pro Linux 7.3 a Ubuntu 26.10?

Merge window pro Linux 7.3 se otevřelo bezprostředně po vydání verze 7.2. Podle dostupných zpráv už čekalo přibližně 40 pull requestů. Právě následující týdny rozhodnou, které větší změny se do nové vývojové řady dostanou.

Canonical zatím uvádí Linux 7.2 jako cílovou verzi jádra pro Ubuntu 26.10 „Stonking Stingray“. Vydání distribuce je naplánováno na 15. října 2026, přičemž zmrazení jádra má nastat 1. října. Díky tomu je Linux 7.2 zavedenějším kandidátem, konečný výběr se však může změnit, pokud testování odhalí závažné regrese nebo problémy s integrací.

Pro vývojáře jádra tedy následuje další kolo regresních testů a revizí. Pro běžné uživatele je důležitější než samotný dlouhý seznam funkcí otázka, zda jejich hardware a pracovní zátěž odpovídají nejsilnějším stránkám Linuxu 7.2: lepší lokálnosti cache, rychlejším souborovým systémům, nově podporovaným platformám nebo lepšímu ovládání zařízení.