U běžného návrhu spolu napájecí síť a signálové propoje soupeří o místo v několika vrstvách nad tranzistory. U čipů pro AI a vysoce výkonné výpočty je tento problém obzvlášť výrazný: akcelerátory obsahují obrovské množství výpočetní logiky, pracují s vysokými datovými toky a vyžadují stabilní dodávku energie.
Napájení ze zadní strany má proto snížit zahlcení přední části čipu. Návrháři mohou získat více prostoru pro signálové propoje a efektivnější cestu k napájení náročné logiky. Přínos A16 tak nespočívá pouze v dalším zmenšení tranzistorů, ale také ve změně organizace napájecích a komunikačních sítí.
Ve srovnání s vylepšeným 2nm procesem N2P TSMC uvádí pro A16 tyto cíle:
Jde o srovnání technologických platforem za definovaných podmínek. Čísla neznamenají, že každý čip vyrobený procesem A16 bude automaticky o 10 % rychlejší nebo spotřebuje o 20 % méně energie. Výsledek ovlivní architektura čipu, použité knihovny, návrhová pravidla, napětí, chlazení, pouzdření i konkrétní pracovní zátěž.
Stejně tak údaj o hustotě neznamená, že každý hotový procesor bude přesně o 8–10 % menší. Návrháři mohou technologický prostor využít různě: pro více výpočetních jader, větší cache, další rozhraní, vyšší výkon nebo menší plochu čipu.
Nejvýraznějším zamýšleným trhem pro A16 jsou výkonné logické čipy, zejména AI akcelerátory a procesory pro datová centra. Zkratka HPC označuje high-performance computing, tedy vysoce výkonné výpočty využívané mimo jiné v serverech, datových centrech a AI systémech.
Tyto čipy kladou mimořádné nároky na napájení, šířku pásma propojení i chlazení. Samotné zvýšení hustoty tranzistorů nemusí stačit, pokud se zároveň zhorší vedení energie a signálů. SPR se snaží řešit právě tento problém.
Výrobci mohou získané rezervy využít podle svých priorit: ke zvýšení výkonu, snížení spotřeby nebo k integraci více funkcí do podobně velkého pouzdra. V datových centrech přitom nejde jen o počet operací za sekundu. Stejně důležité jsou náklady na elektřinu, chlazení a přesun dat mezi jednotlivými čipy v jednom pouzdře.
Roadmapa TSMC řadí A16 mezi generaci N2/N2P a proces A14 třídy 1,4 nm. U A14 společnost podle dostupných informací stále počítá se sériovou výrobou v roce 2028.
A16 tak má dvojí význam. Je novým procesem pro náročné zákazníky, ale zároveň představuje technologický most k další generaci. TSMC v něm rozvíjí nanosheet platformu a současně zavádí změnu, která se dotýká samotné distribuce energie a návrhu pokročilých pouzder.
Informace o termínu výroby však v průběhu roku nebyly zcela konzistentní. Některé zprávy z roku 2026 hovořily o možném odkladu A16, zatímco pozdější technické materiály a další reporty dál uváděly druhou polovinu, respektive čtvrté čtvrtletí 2026. Nejopatrnější závěr proto zní: čtvrté čtvrtletí zůstává uváděným cílem, nikoli zárukou, že sériová produkce už probíhá.
Samsung podle aktualizované roadmapy posunul cíl sériové výroby procesu SF1.4 z původně uváděného roku 2027 na rok 2029. Firma se mezitím soustředí na zdokonalení rodiny 2nm procesů, výtěžnost výroby a stabilitu produkce.
Pokud se tento harmonogram naplní, získá TSMC více času na rozběh A16 a následný přechod k A14. Intel však zůstává významným soupeřem. Jeho proces 18A a plánovaný 14A patří do stejného širšího závodu o nejpokročilejší výrobu a Intel rovněž pracuje s technologiemi napájení ze zadní strany.
Označení „1,6 nm“, „1,4 nm“ nebo „18A“ ale nelze mezi různými foundry přímo porovnávat. Samotné číslo v názvu procesu neříká, jaká bude výtěžnost, kvalita návrhových knihoven, cena, dostupnost pouzdření ani skutečný výkon hotového čipu. Rozhodující bude, zda zákazníci dokážou na A16 vyrábět spolehlivé produkty ve velkém objemu.
Harmonogram A16 proto posiluje konkurenční pozici TSMC, sám o sobě však nedokazuje, že je společnost ve všech technických nebo obchodních ukazatelích jednoznačně před Intelem či Samsungem.
Do příběhu A16 zapadají také širší investice TSMC do výrobních kapacit. Podle zpráv schválila správní rada společnosti rozpočet přibližně 29,4425 miliardy dolarů na rozšíření pokročilých výrobních procesů a pouzdření, modernizaci zralých a specializovaných procesů a výstavbu nových závodů.
Tuto částku však nelze chápat jako samostatnou cenu procesu A16. Jde o širší program infrastruktury, který má podporovat více generací výrobních procesů i pokročilých pouzder. Přesnost konkrétní částky je navíc vhodné posuzovat podle primárních firemních dokumentů a příslušného období.
Samostatně se uvádí, že TSMC zvýšila plán kapitálových výdajů pro rok 2026 na 60–64 miliard dolarů. Investice mají odrážet pokračující rozšiřování výroby nejpokročilejších čipů a pokročilého pouzdření.
Výroba samotného výpočetního čipu je jen jedním článkem řetězce. AI akcelerátor potřebuje také vysokorychlostní paměti HBM, substráty, interposery, montáž a testování. Pokročilé pouzdření proto může být stejně důležitým úzkým hrdlem jako kapacita waferů.
Kapacita technologie CoWoS společnosti TSMC podle průmyslových zpráv zůstává plně obsazená kvůli rostoucí poptávce po AI čipech.
Některé zprávy uvádějí, že část zadního výrobního procesu pro společné zákazníky se přesouvá do závodu Intelu v Malajsii. Pokud se tyto informace potvrdí, šlo by o omezenou reakci na nedostatek kapacit, nikoli o důkaz, že TSMC obecně předala Intelu svou klíčovou technologii CoWoS nebo kontrolu nad její hlavní výrobní základnou.
Příklad ukazuje, proč samotné prvenství ve výrobním procesu neurčuje, jak rychle se AI hardware dostane k zákazníkům. Pokročilý wafer může čekat na pouzdření, paměti HBM, substráty nebo testovací kapacitu. TSMC proto podle dostupných zpráv připravuje také pouzdřicí řešení podobné technologii EMIB od Intelu.
A16 odhaluje širší změnu v polovodičovém průmyslu. Moderní AI systémy už nevznikají pouze v jedné továrně. Potřebují koordinovanou síť výrobců logických čipů, dodavatelů pamětí, výrobců substrátů, poskytovatelů pouzdření a testovacích závodů v několika regionech.
Vedle konkurence tak roste význam specializace. TSMC zůstává klíčovým dodavatelem pokročilé logiky a technologie CoWoS, Intel může nabídnout vlastní výrobní a pouzdřicí kapacity a Malajsie se podílí na zadní části výrobního řetězce. Přesun části pouzdřicích zakázek mezi rivaly proto nemusí znamenat konec konkurence. Spíše ukazuje, že prudký růst AI vytváří tlak na celý ekosystém.
Pro zákazníky A16 už nebude hlavní otázkou pouze to, kdo oznámil nejmenší výrobní uzel. Důležitější bude, kdo dokáže dodat kvalifikované wafery, použitelné návrhové nástroje, stabilní výtěžnost a dostatek pokročilého pouzdření k tomu, aby se kompletní AI systémy vyráběly ve velkém měřítku.