Na hry dorazí týmy ze 16 zemí na šesti kontinentech. Z dostupných zpráv lze konkrétně potvrdit účast robotických velmocí, jako jsou Spojené státy, Německo a Japonsko, vedle Číny a Brazílie. Brazílie pro soutěž spojuje pět týmů z robotického fotbalového RoboCupu do společné národní sestavy.
Kompletní oficiální seznam všech 16 zemí dodané zdroje neuvádějí. Výše jmenované státy proto nelze chápat jako úplný seznam účastníků.
Největší část startovního pole bude tvořit Čína. Podle jednoho z reportů ji zastupuje 641 týmů a 1 975 robotů z firem, univerzit a výzkumných institucí. Domácí účast obecně zahrnuje jak robotické společnosti, tak týmy z vysokých škol a výzkumných organizací.
Nejlépe doložitelný je růst počtu týmů. Druhý ročník přilákal 666 registrovaných týmů, oproti 280 týmům při premiéře. To představuje nárůst o 138 %.
Počet robotů dosáhl 2 056. Organizátoři a několik médií tento údaj popisují jako přibližně čtyřnásobný oproti prvnímu ročníku, jiný z dodaných zdrojů však uvádí odlišný poměr. Jisté tedy je, že účast robotů výrazně vzrostla; dostupné zprávy se ale neshodují na jediném přesném násobku.
Rozšířil se také samotný program. Zatímco dřívější oznámení mluvila o více než 30 disciplínách, finální zveřejněný program uvádí 51 disciplín a 1 301 soutěžních kol.
Nově přibyly skok do dálky, vzpírání, přetahování lanem a stolní tenis. Tyto disciplíny nemají prověřit jen to, zda robot dokáže chodit nebo běžet. Testují také jeho rovnováhu, práci se silou, koordinaci, mechanickou konstrukci a klíčové součástky.
V programu zůstává fotbal, bojové disciplíny, tanec i atletika. Soutěž tak funguje zároveň jako veřejná přehlídka a opakovatelný technický test. Každý centimetr navíc ve skoku nebo kilogram navíc při vzpírání může odrážet zlepšení motorů kloubů, převodovek, řídicích systémů i přesnosti výroby.
Nejdůležitější posun se týká soutěží založených na konkrétních scénářích. Roboti už nejsou zkoušeni pouze na sportovišti, ale také v prostředích, která napodobují:
Mezi úkoly patří průmyslová montáž, úklid, reakce na mimořádné události nebo třídění knih. Výzva pro obratné ruce podle reportů zahrnuje například sestavování nástrojů, odvažování prášku, skládání kostek, zatloukání hřebíků, otevírání lahví, vybalování předmětů, zvedání drobných objektů pinzetou a zapojování kabelů.
Právě tady se ukazuje obtížný poslední krok mezi rozpoznáním předmětu a jeho spolehlivou manipulací v nepředvídatelném prostředí uzpůsobeném lidem. Organizátoři proto zdůrazňují jemnou manipulaci, takzvané schopnosti „posledního metru“, a stále větší míru autonomie.
Organizátoři soutěž představují jako testovací prostředí pro takzvanou vtělenou inteligenci a praktické nasazení robotů. Očekávají, že náročnější pravidla, více autonomních disciplín a lepší práce s drobnými předměty pomohou přenést pokrok z laboratoří a soutěží do průmyslových systémů a pracovních zakázek.
To ale není totéž jako důkaz, že masová komercializace už začala. Robot může zvládnout soutěžní úkol za předem stanovených podmínek, aniž by byl připravený na spolehlivou a ekonomicky smysluplnou práci v běžném průmyslu nebo službách.
Nejvýraznějším signálem letošního ročníku proto nebude jediný závod ani zápas. Důležitá je kombinace větší účasti, fyzicky náročnějších zkoušek a úkolů napodobujících skutečnou práci. Ta ukazuje, že soutěže humanoidních robotů se postupně zaměřují nejen na pohyb, ale také na to, zda stroje dokážou s rostoucí mírou samostatnosti vykonávat užitečné činnosti.